“Žiju, tak jako všichni, v první řadě svůj život.”

Rozhovor s Adamem Svatošem (známým též jako Deph, Kato, frontman Prago Union, Chaozz) pro Fest!val l!teratury 2014 ve Slaném, na kterém vystoupí 10.4. s autorským čtením své tvorby.

.

Často se setkáváš s označením básník. Z Tvých textů a vyjádření jsem pochopila, že se s tím neztotožňuješ rád. Proč?
Kato: Tak, hlavně proto, abych tomu sám neuvěřil. To by byla konečná. :) Kam bych potom šel dál? Nicméně, i po stránce formy jsou mezi rapovým textem a básní rozdíly dost zásadní na to, aby se daly oba žánry zaměňovat. Jsou spoluvytvářeny, mimo jiné, i způsobem, jakým budou “konzumovány”. Báseň by proto měla být krásná i na pohled, nebo čtivá, chcete-li. To je něco, s čím já se trápit nemusím. Z toho důvodu však také rapový text neladí oku zdaleka tolik, když ho máte v ruce vytištěný. To je i hlavní oříšek mé snahy vydat své texty knižně. Navíc se tak ztratí i velká část rýmů, které jsou poschovávané uvnitř řádků, a které se objeví až když zazní vyřčené se správnou intonací apod. Takže, ač oboje vychází (nebo by mělo vycházet) z podobné vnitřní potřeby, jsou to dva různé způsoby práce. Nicméně, jestli mi někdo chce říkat básník, ať si poslouží, nebude-li mu vadit, že já si to myslet zkrátka nebudu. :)

Jak Tě baví vystupovat na autorských čteních? Co na tom vnímáš pozitivně a co negativně, kdybys to měl porovnat s koncerty?

Kato: Zase tolik čtení jsem ještě neabsolvoval, abych mohl sypat nějaká přílišná moudra. Ale srovnávat je s koncertem mě samotného ani nenapadlo. Rozdíl je totiž jasně vystopovatelný i pro posluchače. Pro mě je navíc čtení bez hudby dvojnásobně stresující, než bývají koncerty, jelikož jsem docela trémista. Proto vždy projdu všemi fázemi, od zrudnutí, třasu hlasu až po polykání point ve strachu z toho, že bude odhaleno, jaké to vlastně říkám ptákoviny… :) Ale stejně jako na koncertě, když už vlezu na pódium, nemůžu ho opustit “poražen”, takže dřív či později musí jít tréma, coby irelevantní, stranou.

Jaké texty vybíráš pro čtení? Na co konkrétně se můžeme těšit při Tvém dubnovém vystoupení na Fest!valu l!teratury ve Slaném?

Kato: Opět, poplatně počtu mých absolvovaných čtení, žádné “taktiky boje” se u mě ještě nevyvinuly. Natož, abych věděl co budu číst ve Slaném. :) Jak se znám, vybírat budu ještě cestou na pódium…

Přes co ses dostal k hip-hopu? S jakou literaturou a hudbou jsi začínal?

Kato: Přes uši, hlavu, srdce a duši. Mám rád všechnu dobrou muziku, ale hip hop se stal mým jazykem, protože byl od počátku mému srdci a cítění nejbližší.

Můžeš nám prozradit co čteš teď? Jací autoři Tě inspirují a baví?

Kato: A teď to právě praskne… Já zřejmě nejsem takový čtenář, jak si o mně asi leckdo myslí. Přestože bych jím byl rád. Nejvíc asi z časových důvodů. A tak čtu převážně literaturu faktu a nasávám vědomosti, než abych se věnoval fikci. Ostuda, co? Ale slovní zásoba se dá získat i jinými způsoby, vážně. :) I tak bych ale dokázal říct spíš oblíbená díla, nežli autory. Výjimky by se samozřejmě našly, ale to zase stoprocentně na někoho zapomenu… Leonard Cohen, Woody Allen, Richard Bach, Karel Kryl… Uf, stačí? Slibuje, že se pokusím číst více. :) Sám bych rád.

Vytvořil jsi hudbu pro seriál Čtvrtá hvězda, který teď vysílá Česká televize. Jak Tě bavil tento druh práce? Chtěl by ses dál věnovat třeba filmové hudbě?

Kato: No, já jsem vlastně jenom prošel svoje archivy nepoužitých beatů a spolu s Honzou Prušinovským jsme vybrali ty, na kterých dál stavět. Až jsem se cítil, že jsem to vzal nějak moc rychle. Ale třeba to tak má být. Každopádně výsledek se shodoval s mojí představou, nicméně pořád nevím, jestli mě to opravňuje myslet si o sobě, že bych mohl dělat filmovou muziku. Asi jak na který film. Rozhodně to však rád ještě zkusím, když bude příležitost.

V Čechách se pravděpodobně moc nedá nadprůměrně živit hip-hopem. O Tobě je ale obecně známo, že není v Tvém zájmu dílo především prodat, že ho chceš prostě dělat, sdílet. Jaký je Tvůj postoj k vlastní tvorbě? Jakou má hodnotu v Tvém životě? Je to pro Tebe potřeba, priorita, zábava,…?

Kato: Myslím, že hudba, nebo to, co se hudbou projevuje, dělá pro mě snesitelnější existování na tomhle mejdanu. Představa finanční závislosti na hudbě, ač teoretické, ve mě probouzí pochyby o tom, že by to nemělo vliv na ní samotnou. Takže jsem se snažil si vlastní provoz vždy vyřešit raději prací a hudbě se pak věnoval podle toho, jakou jsem ji chtěl mít.  Momentálně mi muzika dovoluje být pracovně na vlastní noze, ale nejsem si jistý, jestli je to mým úspěchem, nebo průšvihem. Žiju, tak jako všichni, v první řadě svůj život. Kdyby pro mě hudba přestala být tím, čím je, snažil bych se najít, co to je a snažil se to hledat, najít, dělat… Beztak bych v ten moment už hudbou nemohl nic říct, nikomu něco dát.

Jak moc se prolíná život umělce skrytého dříve pod nickem Deph, teď Kato a život Adama Svatoše? Je to totéž?

Kato: Každý z nás je on sám to jediné, co tady tomu může nabídnout nového. Vše ostatní už tady bylo. Proč zbytečně plýtvat nejdřív časem svým a poté i každého bezelstného posluchače… ;)

Díky moc za odpovědi a přeji vše vydařené!

Kato: Děkuju za otázky a nápodobně.

 

 

 

Za Fest!val l!teratury2014 a ICM Slaný
Michaela Kubiasová

Přidej komentář jako první k "“Žiju, tak jako všichni, v první řadě svůj život.”"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*