Bažantrikulace

pheasant-2121857_640

….je vítání prváků na jaderné chemii, říká Káťa

Chtěla si vždycky studovat na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT?

No, původně jsem chtěla studovat matematiku a i chemii, jenomže jsem se na jinou školu nedostala přes přijímací řízení, a tahle škola brala tenkrát bez přijímaček. Dala jsem si tam přihlášku a na druhé kolo mě vzali a už jsem na ní zůstala.

A baví tě to studovat?

Ano, teď už jo (smích).

A co tě na tom baví?

Hlavně praxe, protože spousta vysokých škol je spíše o teorii, kdy jsou například studenti ekonomie jen zavření na přednáškách. Kdežto my už od prváku procházíme praktiky jak z fyziky, tak i z chemie, a máme dobré základy ze všech okruhů.

Přijde ti tato škola těžká?

Přijde mi časově náročná. Těžká, asi jak pro koho a jak co. Obecně se říká, že máme těžkou fyziku a matematiku. Matematika má několik úrovní, já mám tu nejnižší, protože jsem chemik. Ale je složitá, hodně o pochopení. Probíhá u nás i zkoušení během semestru, což si úplně nemyslím, že je na škodu, protože potom to má student v hlavě celý semestr a zbývá mu velmi, velmi málo na učení na zkouškové období.

Tím, že jsme malá fakulta, je u nás zkouškové období velice benevolentní, hlavně z toho důvodu, že můžeme zkoušky ze zimního semestru dělat během letního zkouškového, a to i během letního semestru. Termíny se ne vždy vypisují přes studijní informační systém, ale je to většinou emailovou domluvou s daným vyučujícím, takže se prostě sejdeme tři studenti, napíšeme profesorovi, jestli má čas a není problém. Není to problém ani o letní prázdniny.

Ale studium samotné je časově náročné, takže na nějaké mimoškolní zájmy a záliby moc prostoru není. Na druhou stranu škola nabízí takové možnosti, že se vlastně ona sama stane mimoškolní zálibou.

Jak například?

Například máme vítání prváků, jmenuje se to bažantrikulace (smích). Je to tam už spoustu let, myslím, že osm, možná i víc, takže je to velká tradice. Vždycky to pořádá naše Studentská unie spolu s druháky, kteří pro ni pořádají nějaké divadlo, a prostřednictvím tohoto divadla, divadelní hry, také seznámí prváky s prostředím, s profesory. Bažantrikulace je vrcholnou událostí celého akademického roku.

A co kolektiv a lidi?

To je, řekla bych, velkou výhodou, že jsme poměrně malá fakulta. To znamená, že nejsme jenom nějaké číslo v seznamu pro učitele, jako je to na většině vysokých škol. Ale opravdu nás učitelé znají osobně, pomáhají nám. Spolužáci, to je asi jak kdy a jak kde. Když se sejde dobrá parta, tak je to fajn. Ale „úmrtnost“ studentů je opravdu vysoká, takže když si někdo najde v prváku kamaráda, není úplně jisté, že si toho kamaráda udrží i do druhého ročníku.

Co může být důvodem tak vysoké „úmrtnosti“ studentů?

Studenti třeba nezvládají učivo, nebo se prostě nepropíšou přes zkoušky. Důvody jsou různé.

Kolik máte pokusů na zkoušku?

Nově z minulého roku máme jeden řádný a jeden opravný, to znamená celkem dva pokusy na zkoušku, přičemž na zápočet máme jenom jeden pokus. Musím se přiznat, že tím, že je to zkouškové náročné, někdy dva pokusy nestačí a u některých předmětů, jako je třeba matematika, je domluveno, že je tolik pokusů, kolik je vypsaných termínů. Obecně celá fakulta, nebo tedy naše katedra, nám maximálně vychází vstříc. Je to opravdu velmi rodinné. Studenti potom normálně spolupracují s učiteli, konkrétně u nás v laboratořích.

Co bys řekla, že byl nejtěžší předmět?

(smích) Pro mě to byla asi anorganická chemie. Tam je ta zvláštnost, že mi moc nemáme prostory ani vyučující pro základní chemie, čili se to vyučuje na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. A to je, řekla bych, hlavní kámen úrazu, protože nás ti profesoři nemají rádi, jsme prostě z cizí fakulty, takže nám to dávají poměrně hodně najevo. Samozřejmě ne všichni, ne všude, ne vždycky a ne každému.

A který předmět tě naopak bavil nejvíc?

Obecně určitě všechna praktika, co se týče chemie a fyziky. Ta mě bavila hlavně proto, že tam se teorie konečně setkává s praxí, to znamená, že to, o čem jsem četla, si konečně můžu ohmatat, můžu si to zkusit. Z teoretických předmětů mě hodně bavila jaderná chemie a potom detekce ionizujícího záření, protože tam se zkoumají účinky záření na člověka, kolik toho může snést a tak dále.

Co bys řekla, že je to nejdůležitější, co ti obor dal?

Tak určitě pevné nervy, protože kolikrát zkoušky úplně nedopadnou nebo třeba nepochopím učivo. Bez pochopení pak student nemá šanci se dostat dál, protože vše je navazující a hrozně logické, že samotným šprtáním to prostě nejde. Naučila jsem se pracovat se zdroji, s internetem, vyhledávat různé informace.

Jaké je uplatnění tohoto oboru?

Tak určitě v jaderné elektrárně. Potom co se týče léčiv, radiofarmak. Uplatnění je opravdu široké, potom co se týče sterilizace zdravotního nářadí a tak dále.

Co bys doporučila lidem, kteří zvažují studium tohoto oboru?

Ať se toho nebojí (smích).  Ten název a všechno to zní velmi strašidelně. Když má někdo problém, studenti vyšších ročníku se snaží pomáhat vyděšeným prvákům. Probíhá tam kroužek Tutoři, což jsou vybraní studenti magisterských ročníků, kteří pomáhají prvákům s matematikou. Další bych doporučila pevné základy v matematice. Fyzika se potom dá nějak doučit, ale matematika je povinná a v poměrně rozsáhlém množství napříč všemi předměty.

 

ICM Kladno