Býti knihkupcem

Když jsem se po základní škole rozhodovala, co bude dál, barvičky byly jasná volba. (Kdo poznal z jakého filmu část glosy je, má u mě lízátko, napište si o něj do komentářů.) Barvičky v knihách. Chtěla jsem něčím být. Až odmaturuju, až uzavřu doporučené vzdělání a kdybych náhodou nechtěla/nemohla/nedostala se (nehodící se škrtněte) na vysokou, abych měla jistotu. Takže nějaká odborná střední škola. Nu..mám ráda počítače, ale nejsem technický typ. Prostě nejsem. Navíc subkultura většiny učňáků mě děsila. Tudíž jsem zamířila do malinkého sektoru humanitních odborných středních škol.

A vzhledem k tomu, že veřejný sektor neposkytuje mnoho možností, zvolila jsem jednu soukromou, nejmenovanou střední. Knihkupec, to mělo být mé budoucí povolání. Knihy mám taky ráda, ačkoli jsem do nich nikdy nebyla nadšená tak jako většina mých spolužáků a byla jsem jeden ze zrádných shocking lidí, kteří se zastávali čteček a e-knih. Čtyři roky za nejmenovaný počet tisíc. Možná ještě neuběhlo dost let, abych mohla blíže hodnotit, ale ze všech předmětů mi nejvíc dala praxe a o ní bych tedy chtěla mluvit především.

Za dobu své praxe jsem prošla 6 podniků, každý se zcela jiným zaměřením a podstatou, všechny však spojovalo zapojení do knižní mašinérie. Poznala jsem 6 firemních prostředí, na různých vyšších či nižších pozicích, snažila se pochopit 6 obchodních strategií a pokud mohu soudit…vážně mi to hodně dalo. Opravdu. Nebudete se snad zlobit, když nebudu jmenovat, zato se vám pokusím přiblížit jednotlivé podniky.

Vím zcela jistě, co bych dělat nechtěla. Tenhle aspekt mi dala práce v jedné nejmenované tiskárně. V tiskárně u baličky. Celé dny u přístroje, který hřeje jako kamínka, za poslechu Frekvence 1. Mezi lidmi, se kterými jsem si bohužel neměla mnoho co říci, protože měli zcela odlišné starosti než já. Bylo to velice náročných 14 dní, které mi ale hodně daly. Daly mi vědomí, že takhle nikdy dopadnout nechci.

V několika dalších malých knihkupectvích, s rozličnými nadřízenými nad hlavou, mi zase dostalo průpravy „jaký si to uděláš, takový to máš“. Odhadnout šéfa, pozorovat, a když si vyšetříte dost času rychlou prací, nenápadně se poflakovat. Nejde-li to, práci naopak prodlužovat. Ovšem, neměla bych opomenout fakt, že v jednom z oněch nejmenovaných knihkupectví jsem se naučila jinou věc. A to fakt, že má-li šéf zájem, je hřích ho nevyužít. O tady měl. Zůstávala jsem přesčasy, snažila se, makala na sobě, chodila včas, moc se netoulala… a přineslo to své ovoce. Vypomáhám u nich před každými Vánocemi a občasně přes rok. Tímto bych jim chtěla poděkovat, je to jedna z nejlepších dob mého prozatímního pracovního procesu.

Praxi v předtiskovém studiu a nakladatelství bych zkrátila do dvou slov – Joomla a kuchař Kuřátko, nebo jak se onen oblíbený socialistický seriál jmenuje. Abych však uvedla vše na pravou míru, aneb, proč tohle píšu. Praxe mi dala strašně moc, mnohem víc, než zápisku v CV. Dala mi možnost poznat opravdu hodně různých podniků, různých nadřízených, různých firemních kultur a znalostí a schopností, nejen z knihkupecké branže. Těžím z toho teď, u pohovorů na skutečná zaměstnání. A oproti, v posledních letech protěžovaným, gymnazistům, ovšem bez jakékoli praxe, mám nespornou výhodu.

Šárka „Celebrían“ Chocholová
Informační centrum pro mládež Hradec Králové

Přidej komentář jako první k "Býti knihkupcem"

Zanechte komentář