Byl konec školního roku, prázdniny byly na spadnutí a s rodiči začalo plánování, kam se pojede na dovolenou. Bohužel kvůli probíhající rekonstrukci našeho domu, byl výběr omezen pouze na tuzemsko. Ve spoustě různých chatek, kempů nebo horských chat mě zaujal nápad mé maminky, dovolená v Praze – metropoli našeho státu. Když se mě naši zeptali, kam bych chtěl, odpověděl jsem, že do Prahy. ,,To není špatný nápad,‘‘ řekla mamka. Taťka s tím taky neměl problém a tak bylo rozhodnuto. Jede se do Prahy. Příštím den začalo chystání a přípravy na tento velký výlet. O Praze, miliónovém městě, jsem toho zatím moc nevěděl. Snad jen to, co nám říkali ve škole, nebo co jsem slyšel od babičky, která tu chvíli bydlela. Datum, kdy jsme měli vyrazit na dovolenou, se blížilo. Předvečer toho dne jsem nemohl ani usnout. Dlouho do noci jsem přemýšlel, co mě tam čeká. A bylo ráno. Nasnídat, vyčistit zuby, následná kontrola zavazadel. Vše jsem pečlivě prohlédl. Tatínek zamkl dveře od domu a rázem jsme byli na cestě.

Po skoro třech hodinách jsme konečně dorazili na okraj Prahy. Byl jsem překvapen. Tohle město bylo na první pohled úplně stejné jako ostatní. Stejné silnice, budovy, lidé. Trochu zklamán, z té podobnosti, jsem ale užasl. Vjeli jsme na pověstný Nuselský most a mně se naskytl nádherný pohled. Přímo jsem viděl na Pražský hrad a na Hradčany. Bylo to úplně jako v televizi, v novinách, na obrázcích, v časopisech. Zeptal jsem se mamky: ,,Mami, půjdeme se na ten Hrad podívat, že? Prosím, prosím‘‘. ,,To víš, že ano, půjdeme, ale až zítra, dnes se musíme ubytovat a podíváme se na Václavské náměstí. Tam se ti bude líbit.‘‘ Spokojeně jsem se zadíval z okénka auta. ,,Půjdeme tam sice až zítra, ale hlavně  že tak. Mě žádné náměstí nezajímá. Konečně jsme zaparkovali a vyšli z auta. Byl jsem rád. Ovšem dál mě čekalo úmorné chození po rozpálených ulicích. To mně ale nevadilo. Byl jsem rád a těšil se na nějaké dobrodružství. Jako první jsme uviděli pražské Hlavní nádraží. To pro mne nebyl veliký zážitek. ,,Stejné máme i v Brně,‘‘ zamyslel jsem se. Ovšem budova Národního muzea a následný pohled z jejího balkonu na celé Václavské náměstí, to bylo něco jiného.

Samotná expozice muzea byla ale nudná. Sem tam nějaký zajímavý exponát, ale jinak nuda. Po bezmála třech hodinách jsme vyšli ven. Byl jsem rád, že jsem konečně venku na čerstvém vzduchu. Jelikož bylo už pozdě, jeli jsme do hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Po večerní hygieně jsem šel spát. Byl jsem unavený a chtěl jsem být na zítřek pořádně připravený. Půjdeme přeci na ten Pražský hrad. Usínal jsem s touto nádhernou představou.

Hned ráno jsem vyletěl z postele a budil rodiče, abychom už vyrazili. Cestou začalo působit hlavní kouzlo historické Prahy. Jako první jsem užasl nad Prašnou bránou. Maminka mi řekla, že v minulosti to byla hlavní brána celé Prahy a všude kolem, kde teď stojí domy, byly hradby.  Představil jsem  si všechny ty rytíře v lesklé zbroji, jak vjíždí na koni do středověkého města. Následně jsme prošli bránou a zanedlouho se ocitli na Staroměstském náměstí. Bylo zrovna pár minut před desátou. Samozřejmě, že jsme počkali na orloj. O orloji jsem nikdy předtím neslyšel. Ovšem jakmile skončilo představení a dveře orloje se zavřely, byl jsem unešený. Nic podobného jsem doma ani nikde jinde neviděl. Pokračovali jsme dál. Překročili Karlův most, který se mi velice líbil, ale výhled na Pražský hrad mě zajímal víc. Už jsem tam chtěl být, proto jsem přidal. Vyběhl zámecké schody a stanul před Hradem. Užasl jsem. Moje oči se v tu chvíli musely podobat dvěma velkým talířům. Velkolepost a posvátnost tohoto místa mě ohromila. Byl jsem rád, že jsme jeli do Prahy. Pražský hrad, Svatovítská katedrála, Zlatá ulička, všude jsme byli. Nejvíc se mi však líbilo střídání hradních stráží. Večer když jsem usínal, byl jsem spokojený a šťastný.

Další dny v Praze byly také zajímavé, ale nic se nevyrovnalo tomu dni, kdy jsem poprvé uviděl Pražský hrad. A proto když se zamyslím, které evropské město mě oslovilo a zaujalo nejvíce, je to bezpochyby Praha.

Jakub Demek

Informační centrum mládeže Brno při ASK ČR

Nejlepším zážitkem toho všeho však byla cesta přes hranice. Tehdejší ekonomická situace nám neumožnila vlastnit nějaké moderní auto, a tak jsme byli majiteli tradičního Trabanta. Vyrazili jsme asi v 8 hodin ráno, abychom se vyhnuli zácpám a dlouhé koloně u hraničního přechodu. Cestou jsme chvíli zpívali, protože Trabant nemá autorádio a chvíli jsme poslouchali brumlající zvuk dvoutaktního motoru. Připadalo mi, jako by si užíval cestu a zpíval s námi.  Než jsme překročili hranice, všímal jsem si okolí a aut, které jedou kolem nás. Mezi největší klasiku na silnici patřily , bezpochyby vozy jako Škoda 120, Favorit, Trabant, Renault 9 a větším luxusem už byla Felicia, která na našich cestách jezdí v hojném počtu dodnes.

I přes snahu uhánět k hranicím osmdesátkou, jsme narazili na dlouhou kolonu, kterou tvořily hlavně kamiony a autobusy. Naštěstí jsme nečekali příliš dlouho a bez větších problému jsme se dostali k přechodu.  Celník chtěl jen vědět, kam jedeme a pustil nás dál. Po další hodině cesty, jsme se pomalu blížili k Vídni, kolem se začaly objevovat modernější stavby, než jsem byl zvyklý vidět u nás a bylo zřejmé, že už nejsme v České republice. Všude se to hemžilo luxusními auty.

Jakmile jsme dorazili do Vídně, všichni si nevěřícně prohlíželi našeho „Trabího“. V očích jim visely otazníky , jak tohle může jezdit? Otec se  tím vyloženě bavil a nechybělo moc a začal kolem auta pózovat. Naštěstí ho to přešlo a vydali jsme se na oslavu. Po dlouhém hledání podniku, kde se slavnost konala, jsme se konečně všichni sešli. Okolo seděla spousta lidí, většinou z Rakouska a Německa. Jakmile jsme promluvili česky, dívali se na nás, jako kdybychom spadli z Marsu. Už tehdy jsem poznal, že se k nám chovají jinak. Když konečně přišla oslavenkyně, všichni povstali. Dali jsme si přípitek a začali jíst. Hrála hudba a všichni se bavili. Po několika hodinách konzumace jídla a pití jsme se začali loučit s rodinou a chystali se k odjezdu, protože jsme měli v plánu být do večera doma.

Unavení společností jsme vydali zpět domů. Na parkovišti stálo pár nadšenců, co si fotili a prohlíželi naše vozítko. Když viděli, že je naše, raději odešli a my mohli v poklidu odjet. Jen jeden se dal do řeči s tátou. Mluvili o autech a podle častého smíchu se oba dobře bavili. Naštvaná a unavená rodinka se kysele koukala přes sklo na dva bavící se muže. Až najednou pohár trpělivosti přetekl.  Mamka otevřela dveře a její pohled stačil k tomu, aby přerušila konverzaci. Otec pochopil. Konečně jsme mohli vyjet.

Cestou zpět jsme si řekli, že si uděláme zajížďku a navštívili jsme ve Vídni park, udělali jsme si večerní procházku. Obdivoval jsem všechnu tu zeleň, která kolem nás svítila. Chvílemi jsem úplně zapomněl, že jsme v centru takového velkého města, jako je Vídeň. Zatím co otec odpočíval na lavičce, já se bavil chytáním veverek a máma si užívala vůně okolních květin. I přes velkou pohodu nám vyhládlo. Stavili jsme se v restauraci na rychlou večeři, která chutnala přesně tak skvěle, jak vypadala.

Už byla téměř tma, když jsme konečně byli na cestě do Brna. Na hranicích proběhla krátká kontrola zavazadel a za několik hodin jsme v dáli viděli svítící město. Já usnul. Probral jsem se až druhý den a ráno v posteli vzpomínal na včerejší zážitky.

Jedu-li do Vídně k tetě dnes, už jen těžko dokážu mít takovou radost z cesty jako před lety. Dnes to beru spíš jako samozřejmou věc. Cesta přes hranice, které jsou dnes již otevřené, probíhá, jakoby ani žádné hranice neexistovaly, zůstaly jen prázdné hraniční budky . Silnice je nová. Temný, lesklý a rovný asfalt při jízdě vyvolá pocit pohody a bezstarostnosti ,nikdo nás na hranicích nehlídá a neprohledává , jsme svobodní a volní . Už se těším na vídeňský  řízek u tety.

,, Le terminus est Paris, bienvenue“ , ozvalo se z reproduktoru umístěného nad moji hlavou. S námahou jsem se zvedl ze sedadla, otevřel okénko a vykoukl ven. První , co jsem zahlédl, byla kovová konstrukce co se v dálce jevila ani ne z poloviny tak velká, jak ji znám.  ,, la tour Eiffel“ vyhrkl jsem, aniž bych si to uvědomil a sám sobě jsem se musel zasmát, protože moje francouzština nezní zrovna nejlépe. Zaklapl jsem okénko, namotal si okolo krku šálu a přes ni nasadil slušivý kabát. Málem bych zapomněl na baret, to se tu přece nosí. Vyběhl jsem z kupé a přemýšlel jsem kam se vydat nejdříve. Možnosti jsem měl několik –  pařížský Louvre, Eiffelova věž nebo procházka po historické častí města. Nakonec  jsem se ale poslechl svůj hlad a vyrazil jsem na lov jedné z tradičních francouzských pochoutek… ,,obložená bageta.“

O chvíli později jsem si už pochodoval po Paříži a spokojeně přežvykoval bagetu. Zrovna jsem obdivoval šťavnaté  hovězí kousky, aniž bych si uvědomil, že procházím po Charles de Gaulle. Nejznámějším náměstí v celé Paříži, na kterém se každoročně pořádá Pařížský maraton a uprostřed kterého se nachází dominantní Vítězný oblouk.

Pokračoval jsem dál skrz úzké uličky, které byly doslova přeplněné lidmi. Po stranách se nacházely nejrůznější obchody a menší krámky, které jsou ohromným lákadlem pro turisty a doslova svádějí k tomu , aby do nich člověk alespoň nahlédl. Není se proto čemu divit, že když člověk na moment zavře oči a zaposlouchá se, připadá si jako na nějaké asijské  tržnici a ne v Paříži. Prohlížel jsem si skupinky Asiatů nakukujících do výlohy parfumérie,  ruský pár, který  si zrovna koupil láhev Calvadosu v krámku s lihovinami hned vedle, i polskou rodinku vybavenou křupavými croissanty.

Po procházce okolo katedrály Notre Dame jsem konečně dorazil na místo, kam jsem měl původně namířeno. Přímo přede mnou se tyčila dvacet metrů vysoká a třicet pět metrů široká skleněná pyramida, která představuje hlavní vchod do jednoho z největších muzeí na světě. Protože bylo něco málo po poledni a na prohlídku celého muzea bych potřeboval nejméně celý den, nijak zvlášť jsem ji neobdivoval a rovnou si šel stoupnout do obří fronty na vstupenku. O dlouhou hodinku a půl později jsem se konečně dostal na řadu, zaplatil za vstup a šel se naplno věnovat umění.

Musím říct, že i na mě toho bylo dost.  Dopadl jsem na postel v hotelovém pokoji a snažil se nemyslet na rozbolavěné nohy z toho, jak jsem zbytek dne trávil pobíháním po palácovém komplexu Palais du Louvre a snažil se prohlédnout co nejvíce exponátů, i když jsem věděl ,že tento závod s časem mám předem prohraný.  Množství uměleckých děl, které jsem ten den viděl, je nepopsatelné. Od egyptských starožitností až po námořnictví a etnografii, a jako bonus – nejslavnější portrét všech dob – Gioconda  – Mona Lisa. Po tom, co mi správce oddělení Staré antiky oznámil, že za pár minut se zavírá a měl bych se dát na odchod, pomalu jsem se odebral k východu.  Původně v mém plánu bylo projít se k večeru po městě a najít si nějaký pěkný hotel kde bych mohl strávit noc, ale nato jsem byl až moc unavený. Proto jsem si odchytl první taxi co zrovna projíždělo kolem a nechal jsem se dovézt k nejbližšímu hotelu- s tou nejpohodlnější postelí na světě.

S námahou jsem otevřel zalepené oči a rozhlédl se kolem. To, co jsem hledal, leželo na menším stolku vedle dveří a ukazovalo 11:34. .,,Perfektní, akorát na oběd.“  Dal jsem si rychlou sprchu, oblékl se a vyrazil. Z dálky vypadala impozantně, ale stát přímo pod ní je úplně jiný zážitek.   Pořádně jsem si ji prohlédl a vyrazil k jedné ze tří noh ,ve které jezdí výtah, protože pěšky se mi opravdu nechtělo. Netrvalo to dlouho a byl jsem ve druhém patře, ve kterém se nachází známá restaurace Le Jules Verne a přesně tam jsem měl namířeno. Po vynikajícím obědě mě už čekala jen jedna cesta a byl jsem moc rád ,že tam jezdí výtah…

Opíral jsem se o zábradlí a díval se na rozpínající se plochu přede mnou. Ve své hlavě jsem se potichu loučil s městem a věděl, že se sem ještě někdy vrátím. Už jsem se pomalu otáčel k odchodu, když zrovna zafoukal vítr a shodil mi baret z hlavy. Chvíli jsem ho sledoval jak padá, pak jsem se jen pousmál a odkráčel pryč.

,,Lístek mám, doklady mám, peněženku doufám taky, můžeme vyrazit.“ , bručel jsem si sám pro sebe, když jsem si ukládal batoh do zavazadlového prostoru a myšlenkami se prohraboval zážitky z uplynulých dní. Sotva jsem se usadil, tak se mnou celé kupé trhlo za rozvrzaného zvuku rozjíždějícího se rychlíku.

,, Au revoir “, neodpustil jsem si a těšil se na to ,až zítra navštívím jeden z typických amsterdamských Coffeeshopů.

Jakub Minář

Informační centrum pro mládež  Brno při ASK ČR

Daně a účetnictví na Mendelově univerzitě

Navazující  magisterské  studium  v oboru „Účetnictví a daně“ letos poprvé nabízí  Provozně ekonomická fakulta  Mendelovy univerzity .  Nový  studijní  obor je výsledkem spolupráce s podnikatelskou sférou – přednášky jsou vedeny odborníky v dané oblasti a některé vysoce  specializované  předměty jsou těmito odborníky  kompletně  zajišťovány.  Absolventi  oboru  pak najdou uplatnění především na výkonných a řídících pozicích ve velkých nadnárodních společnostech, finančních institucích či v auditorských a poradenských  firmách a  budou schopni odborně zajistit a řídit finanční, účetní a daňové aspekty podniku a vztahy vůči bankám a dalším finančním institucím. Přihlášky ke studiu je možné podat až do 11. března.

Novinky na Masarykově univerzitě

Také Masarykova  univerzita  má hned několik  nově akreditovaných  oborů, mezi  které  patří například  bakalářský a na něj navazující magisterský mezifakultní obor „ Lékařská genetika a molekulární diagnostika“, na kterém se společnými silami podílejí  Přírodovědecká a Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity .  Přírodovědecká  fakulta v tomto roce zařadila i další nové bakalářské obory . V programu Geologie je to obor s názvem „ Geologie aplikovaná a environmentální“ , v rámci programu  Aplikovaná fyzika pak obory „ Nanotechnologie -  aplikovaná fyzika“ a „Laboratorní a měřící technika“.  Nově je také vypsán obor „Aplikovaná geografie a geoinformatika“ .  Pro uchazeče, které zajímá geografie, politika či bezpečnostní otázky, jsou určeny nové studijní kombinace geografie se zaměřením na vzdělávání s politologií nebo bezpečnostními a strategickými studii. Absolventi studia pak mohou působit jako odborníci na bezpečnost, a také mají možnost pokračovat v navazujícím magisterském  stupni  a  stát se učiteli zeměpisu na středních školách.  Lékařská fakulta vypsala přijímací řízení na obor zabývající se problematikou oční medicíny „Ortoptika“.

Spolupráce VUT a JAMU v mezioborovém programu

Vysoké učení technické v Brně  letos otevírá čtyřletý bakalářský studijní program „ Městské inženýrství“. Program je zaměřen na problematiku urbanismu a územního plánování, veřejné infrastruktury, městských staveb pro bydlení, občanské vybavenosti či průmyslového stavitelství.   Novým  mezioborovým studiem  je  akreditovaný a prvním rokem realizovaný program „Angličtina v elektrotechnice a informatice“, o který je velký zájem. Cílem programu je vzdělávat odborníky, kteří budou perfektně připraveni po jazykové i odborné stránce prezentovat firmy doma i v zahraničí, pracovat s dokumenty a odbornými texty v angličtině a především plynně anglicky komunikovat v daném oboru . Velmi zajímavým počinem je studijní obor „Audioinženýrství“, a to pod taktovkou  Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně a Hudební fakulty JAMU.  Obor  umožňuje  studentům získat nejen teoretické znalosti z matematiky, fyziky, elektrotechniky, teorie signálů a systémů a z hudební teorie, ale také praktické zkušenosti ze studiové praxe a zvukové režie. Studenti se v průběhu studia  seznámí  s principy činnosti studiové techniky, hudební elektroniky, elektroakustických zařízení a se zásadami jejich využití v praxi.  Na poptávku po nových oblastech vzdělávání se připravila i Fakulta chemická a jedním z oborů, které je letos možné začít  na fakultě studovat,  je „Chemie pro medicínské aplikace“.  Jeho absolventi získají interdisciplinární znalosti v oblasti technické chemie a aktuálních pokročilých technologiích (nanotechnologie, biotechnologie, funkční materiály a další). Přihlášky ke studiu můžete na výše uvedené obory posílat  až do 31. března.

Jak vidíte, nabídka studijních oborů je stále širší. Zaujal vás některý z těch nových? Pokud ano, neváhejte, zjistěte si na webových stránkách jednotlivých fakult podrobnější informace o studiu a přijímacím řízení a zkuste to!

Související odkazy :

Provozně ekonomická fakulta –  www.pef.mendelu.cz

Lékařská fakulta MU – www.med.muni.cz

Přírodovědecká fakulta MU – www.sci.muni.cz

Vysoké učení technické v Brně – www.vutbr.cz

Během loňských jarních prázdnin se školní děti mohly zúčastnit akce Kinohraní, kterou pro ně připravilo skautské středisko Psohlavci Český Brod ve spolupráci s Informačním centrem pro mládež (ICM) Český Brod. Pro děti byl připraven pestrý program plný zábavy, her i tvůrčích činností. Rozesmáté tváře a veselé loučení nás přesvědčilo, že jsme si všichni akci moc užili a určitě se z ní pokusíme udělat tradici.

Co nás 4. a 5. března čeká a nemine? Osvědčily se programové bloky, a tak ranní hodiny budou zase věnovány zase tvořivé dílně, kde si děti mohou zase vyrobit a vymalovat něco pěkného, s čím se pochlubí doma a ujistí rodiče, že mají šikovné ruce. Rodiče i prarodiče se mohou těšit na netradiční výrobky svých ratolestí.

Před polednem si společně opět zahrajeme mnoho zajímavých her. Rozdělíme se do skupin podle zájmů a už si můžeme hrát deskové hry nebo se potrápit se stavebnicemi.  Schválně překoná někdo loňský rekord ve výšce věže z kostek? Určitě nás čeká hromada legrace a příjemně prožitého času prázdninového dne s propojením všech věkových generací, protože, když se dáme do hry, hrají si úplně všichni – malí i velcí!

Po obědě a menším odpočinku se pustíme do drobných závodů. Družstva spolu budou zápolit v rozličných disciplínách, které dopředu neprozradíme, ale určitě se dobře pobavíte a zasmějete spolu s námi svým úspěchům či neúspěchům.

Na závěr odpoledne nás čeká pohádka či film na přání ve velkém sále kina. Pohodlně se usadíme a užijeme si promítání. Pro velký zájem v loňském roce je dobré se přihlásit předem v Informačním centru pro mládež nebo před webovky Psohlavců.

Zdenka Bočková  ICM Český Brod

Volnočasoví vedoucí a pedagogové z jižní Moravy nebudou muset letos cestovat na vzdělávací akci do jiných regionů, od Vysočiny si ji totiž na jeden rok vypůjčily organizace z Mikulova. Naopak přátelé z Vysočiny mají možnost vydat se za hranice svého kraje a poznat jižní cíp republiky, ideální i pro výpravy a pobyty s dětmi.

Regionální velká výměna zkušeností (RVVZ) se uskuteční v termínu 1. až 3. března 2013 právě v Mikulově a ponese se v duchu motta „… buďme výběr z bobulí“. Jako logo zvolily pořádající organizace – sdružení 7 DNÍ a místní oddíly Junáka – hrozen, který má charakterizovat město pod Pálavou i symbolizovat zráním lidské osobnosti k lepšímu. V tomto zrání může všem pomoci i víkendová akce plná seminářů, workshopů, přednášek, her, exkurzí a zajímavých doprovodných aktivit, kde načerpají nové dovednosti i elán do další práce s dětmi a mládeží. Akce je určena všem starším osmnácti let, začínající vedoucí se mohou zúčastnit od patnácti let s dospělým garantem. Účastnický poplatek je 400 korun a registrace probíhá na webových stránkách www.rvvz-vysocina.cz, kde se zájemci dozví další podrobné informace. Nabízené programy budou přibývat do konce ledna, uzávěrka přihlášek je 15. února.

Už nyní se ale mohou všichni těšit na nabídku rukodělek – z novinek stojí za vypíchnutí například výroba panenek z kukuřičného šustí, papírový filigrán quilling, filcování z ovčí vlny nebo plasticart (výrobky z pet láhví) a další, z pohybových aktivit různé hry, žonglování, ne zcela známý sport lacrosse… Začínající vedoucí budou moci čerpat inspiraci také na programu o tom, jak zapojit do her s mladšími dětmi angličtinu, ekologická témata, co je to zážitková pedagogika, jak dobře propagovat svou práci v médiích, učit se vytvořit plakát na akci a co znamená mít „dobré fotky“. Pokročilí se mohou hlásit do programů o tom, jak komunikovat s úředníky na radnicích a kontrolami, diskutovat o výchově ve volném čase nebo rozdílech ve formálním a neformálním vzdělávání. A mnohem víc, množství programů závisí na počtu přihlášených účastníků. Nápady a lektory organizátoři mají – záleží tedy na vás, neváhejte.

A protože se RVVZ koná poprvé v Mikulově, vinařském městě pod Pálavou, připravili jsme i programy o folklóru a lidových tradicích, exkurzi do vinařství ale i do nového místního minipivovaru, prohlídku města s návštěvou obřího sudu na zámku, eko-exkurzi na Pálavu s pracovníkem ekocentra a hlavně tematický upomínkový předmět – vinnou skleničku s logem RVVZ Mikulov 2013. „Tak si pro ni přijeďte, tu jinde nezískáte!“ Za pořadatele srdečně zve náčelník Jiřka Falková, 7 DNÍ o.s.

Zjistěte si nejdříve, jaké požadavky si každá škola stanovila pro přijímání studentů a z čeho a jakou formou budete skládat přijímací zkoušky na zvolený obor. Některé vysoké školy přijímají studenty na základě výsledku Národních srovnávacích zkoušek SCIO, na fakultách Masarykovy univerzity v Brně se vyplňují testy studijních předpokladů (TSP), jiné vysoké školy upřednostňují vlastní přijímací zkoušky. Výhodou SCIO testů a testů studijních předpokladů je, že si můžete testy nanečisto vyzkoušet a tím získat předem představu o tom, co vás čeká.

Pokud si podáváte přihlášku na školu, která si organizuje vlastní přijímačky, nezapomeňte si prostudovat seznam doporučené literatury a případné ukázky testů z let minulých. Starší přijímací testy jsou dostupné nejen na internetu (např. webové stránky vysokých škol), ale také v knižní podobě v knihkupectvích, v prodejnách pedagogické literatury nebo v prodejnách knih a skript přímo na jednotlivých fakultách. Vyplněním těchto testů zjistíte, jak jsou kladeny otázky v testu, kolik odpovědí může být u otázky správných, jakým způsobem se správné odpovědi značí, a také si nanečisto zkusíte, kolik otázek zodpovíte v daném časovém limitu.

Stejně důležité jako znalost učiva a literatury je mít přehled o tom, jaké jsou přesné podmínky pro přijetí. Některé školy požadují seznam přečtené literatury, jiné ukázky prací, případně doklady o praxi v daném oboru. Podmínky a požadavky se mohou každý rok měnit, a proto je důležité si hlídat aktuálnost zjištěných informací. U dvouoborového studia si dávejte pozor na podmínky, které mohou být u každého oboru odlišné.

Jednou z možností, jak se připravit k přijímacím zkouškám, je absolvovat některý z přípravných kurzů, které organizují nejen samotné fakulty, ale také vzdělávací agentury. Vždy si ověřte úroveň a spolehlivost těchto agentur např. na základě doporučení těch, kteří tyto kurzy absolvovali. Vzhledem k tomu, že za přípravné kurzy platíte nemalou finanční částku, zjistěte si úroveň a kvalifikaci vyučujících, studijní materiály, které budete používat a úspěšnost absolventů kurzu při přijetí na vysokou školu.

Až vám přijde obálka kdy a kam se máte dostavit se všemi potřebnými dokumenty, poznačte si to červenou barvou do kalendáře, ať ten správný termín „neprošvihnete“ a hlavně berte vše s nadhledem. I přesto, že se na vysokou školu nedostanete, nezoufejte. Je spousta dalších možností, kterými vyplníte čas do dalších přijímacích zkoušek – jazykové kurzy, pracovní pobyty v zahraničí, brigády. Získáte totiž spoustu dalších zkušeností a vědomostí, které se vám o rok později můžou hodit.

Program Ekoškola je mezinárodní vzdělávací program, jehož hlavním cílem je, aby žáci snižovali ekologický dopad školy a svého jednání na životní prostředí a zlepšili prostředí ve škole a jejím okolí. Žáci jsou povzbuzováni ve své aktivní roli a jsou vedeni k odpovědnosti za svoje jednání, průběžně se ve výuce učí o tématech Ekoškoly (odpady, voda, energie, prostředí školy, šetrný spotřebitel, doprava a biodiverzita). Prestižní titul Ekoškola je udělován školám po celém světě a získávají ho ty, ve kterých žáci ve spolupráci s učiteli a zaměstnanci nejúspěšněji hledají způsoby, jak udělat provoz své školy ekologičtější a pečují o zeleň a životní prostředí nejen v okolí školy.

Koordinátor environmentální výchovy ve škole Jaroslav Kulich uvedl, že cesta k titulu byla velkou výzvou. Byla to práce celku a ne jednotlivců, ve škole za tímto účelem vznikl ekotým,  

a v ekotýmu jsou zástupci ze všech tříd. Téměř žádný nápad nezapadl a kolektiv jej dopracoval k života schopné verzi. Co dál?. „Získání tohoto titulu je hlavně závazkem do dalšího období,“ zdůraznila ředitelka školy Marie Šnajdrová. „Práce nekončí, musíme plnit již dříve vypsané akce a úkoly, hledat další cesty a řešit nové problémy a nápady,“ doplnil koordinátor Kulich.

Příkladné je už tradiční každoroční pořádání Dnů Země. Žáci sami sází stromy a rostliny v zahradě a v okolí školy, v podzimním období sbírají kaštany a žaludy pro lesní zvěř, pro areál školy vlastnoručně vyrobili naučnou stezku, ptačí budky i odpadkové koše. Třídění odpadu doma i ve škole je samozřejmostí.  

Získání titulu opravňuje Základní a Praktickou školu používat logo a titul Ekoškola. Symbolickou Zelenou vlajku Ekoškoly převezmou zástupci školního ekotýmu během slavnostního ceremoniálu v Praze na jaře tohoto roku.

Zdenka Bočková, ICM Český Brod

Zima je pro nás spojená především s Vánocemi a pokud mrzne a napadne sníh, jsou to krásné dny, spojené s vánoční atmosférou plné lyžování, snowboardování, bruslení, kdy i ty nejmenší děti vyrážejí spolu s rodiči využít sněhu pro sáňkování na pohádkově zasněžených svazích a v hladce vybroušených běžeckých stopách. Hladiny rybníků a jezer se potáhnou jiskřivým ledem, stromy se zachumlají do bílých plášťů, venku na loukách září miliony ledových krystalů a večer to kolem vás zavoní skořicí, hřebíčkem, punčem a svařeným vínem

Mezi tradiční zimní sporty patří hokej, alpské lyžování, běh na lyžích, skoky na lyžích, akrobatické lyžovaní, biatlon, rychlobruslení, krasobruslení, snowboardování, a mnoho dalšího. Každý si může vybrat úměrně svému věku a schopnostem, díky neustálému rozvoji techniky lze většinu zimních sportů provozovat i v létě.

V České republice se nachází několik perfektně vybavených lyžařských a snowboardových středisek jako např. Herlíkovice, Špindlerův mlýn, Pec pod Sněžkou, Červenohorské sedlo, Praděď a mnoho dalších. Střediska jsou vybena nejčastěji sedačkami nebo kabinami a často snowboard parky, které nabývají na popularitě. V dnešní době většina mladých lidí jezdí na snowboardu a lyžování tedy pomale ustupuje. Mezi nejznámější sportovce v tomhle odvětví patří Šárka Záhrobská, Ondřej Bank, Novotný a Černík. Další úspěchy dosahují sportovci v hokeji, kde jsme zvítězili jak na olympijských hrách 1998 v Naganu, tak několikanásobné vítězství na MS v hokeji. Nemůžeme opomenout sportovní hvězdu posledních let Martinu Sáblíkovou, olympijskou vítězku a mistryni světa v rychlobruslení.

Každý by si mohl vybrat svůj sport dle libosti, ale počasí v nížinách nám nepřeje, takže musíme vyjíždět za sportem často do horských oblastí.

Petra Šacherová – ICM Ivančice

Mezi nejčastěji využívané nabídky kurzů, patří kurzy zaměřené na cizí jazyky. Cizí jazyk je v dnešní době potřebný úplně všude. Pokud nechcete vyjet přímo mezi rodilé mluvčí do ciziny, jsou tyto kurzy nejlepší volbou. Celá výuka je, co si budeme povídat, mnohem kvalitnější než na středních školách. Lektoři jsou často velice zkušení, což je zásluhou právě jejich dlouhodobých pobytů v zahraničí. Dokáží poutavou a velice záživnou formou naučit to, co je ve školách zanedbáváno. Také samotný přístup je mnohem příjemnější. Nemáte pocit, že vám za to, že špatně přeložíte větu, někdo utrhne hlavu. Zde nejste od toho, abyste byli hodnoceni. Zde jste právě od toho, abyste upevnili své silné stránky a aktivně pracovali na těch slabých. Tyto lekce jsou sestaveny a vedeny tak, že si zlepšením můžete být více než jisti. Z vlastních zkušeností můžu tyto kurzy vřele doporučit.

Velice oblíbenými se v posledních letech staly přípravné kurzy na vysokou školu. Tyto kurzy vám určitě hladký průběh přijimacích zkoušek nezajistí, avšak bezpochyby zvyšují vaše šance na jejich úspěšné složení. Zase je tu možnost zvolit si takový kurz, který vám bude plně vyhovovat např. skupinový či individuální, dlouhodobý či krátkodobý. Výuky v těchto kurzech jsou zaměřeny na nejrůznější problémy, na které můžete při skládání této zkoušky narazit. Pomáhají vám upevňovat logické myšlení a nahlížet na příklady z jiného úhlu. Můžete si vyzkoušet tzv. „příjimací zkoušky na nečisto“. Určitě vás ještě spousta věcí během opravdové zkoušky zaskočí, ale není na škodu, jít štěstí alespoň trochu naproti.

Lucie Slabá