Na světě žije něco kolem 7,5 miliardy lidí. Myslíte si, že si všichni navzájem prokazujeme jakoukoli formu lásky, úcty či respektu? Každý člověk je jiný, a proto je to možná pro lidi ještě těžší chovat se k lidem hezky a brát je takové, jací jsou.
Číst dále
Verču jsem měla možnost poznat v Brně na vysoké škole a vždycky mě udivovalo, jak stíhá trénink a školu. Hodně mě překvapilo, kam všude se Verča díky sportu podívala a koho už měla možnost potkat. Je pro mě takovým supersportovcem, který mimo to, že sportuje, pomáhá i jako dobrovolník organizovat různé sportovní akce a významné události.
Že toto rčení je pravda o tom se neustále přesvědčuje studentka třebíčského gymnázia Alžběta Vítková. Ze svých setkání s Bětkou mohu říci, že když člověk opravdu něco chce a jde si za tím, tak dokáže cokoli. Snad přesvědčí i vás ☺
Někdo se ke sportu dostane v průběhu základní školy, někdo dokonce později. Sport by ale měl být součástí života každého z nás. Šestnáctiletá studentka Gymnázia Jihlava Julie Lavičková sportem žije už od malička.
Školní rok skončil a nastaly nám letní tábory. Pro děti je to báječný čas. Čas her, dobrodružství, kamarádství a zábavy. Tábory mají pro děti i jiný význam, který jim zůstává často utajen. Na správném táboře se totiž naučí celou řadu nových věcí, získají nové zkušenosti, naučí se samostatnosti. Zkrátka, musí si nějakou dobu poradit i […]
Festival Banát. Hudební párty v české vesnici rumunského Banátu. Nejlepší český festival v Rumunsku. A letos i Ba(h)nát.
Je úterý ráno, slabě prší a teploměr stěží atakuje patnáct stupňů. Na polovinu srpna docela bída (před pár dny přitom byly tropy). A navíc je cíl hodně daleko. Do Eibentálu, české vesnice v rumunském Banátu, kam na kole jedu na hudební festival, to je snad 350 kilometrů. Vzhledem k tomu, že se začíná už zítra odpoledne, […]
Jízda na kole na hudební festival v české vesnici v Rumunsku a pak směrem domů mi trvala 15 dnů. Najel jsem 1 350 kilometrů, domů nakonec dojel vlakem. Koupal jsem se v Dunaji i Balatonu, vrátil se do časů našich babiček, potkal jsem uprchlíky a zažil stavy čirého zoufalství i naprosté euforie. O tom všem bude můj seriál.
Letos v létě bylo povětšinou horko. Hodně horko. A pokud jste jeli na kole směrem na jih, bylo to fakt peklo. Ve stínu milión stupňů. Na sluníčku ještě asi o pět víc. Není divu, že při mé cestě do Banátu mě poměrně brzy začala zajímat jediná věc – voda.
„Ty jedeš přes Vídeň? Tak to budeš v pohodě, od hranic je to pořád po rovince,“ básnil kamarád, když jsem mu pár dní před odjezdem do Banátu popisoval osu mé trasy. No nevím. Buď blouznil, dělal si ze mě srandu nebo máme o pojmu „rovina“ diametrálně odlišné představy. „Blbeček zlomyslnej,“ honí se mi hlavou, zatímco v příjemných […]