České školství

image3344

Nedávno jsem v rámci své práce, či dejme tomu praxe, měla možnost navštívit doplňkový program na základní škole. Program  byl určen pro děti od čtvrté třídy do sedmé, jednalo se o chození po různých stanovištích, kde poznávaly děti věci z naší historie. Ráda bych vám zprostředkovala dojem, který jsem z toho měla.

Často se říká, že české školství je zastaralé, zkorumpované a vůbec – špatné. A obvykle to zaznívá z úst zcela nezainteresovaných lidí. Právě tohle dopoledne mě ale přesvědčilo, že není možná až tak problém v ministerstvu a zákonech, ale v lidech, kteří je mají posléze vykonávat a převádět do reality. Lidech, co vychovávají naši budoucí generaci.

Program začínal v osm, v devět už měly děti pomalu být na stanovištích – zhruba kolem deváté se tedy nakonec třídy vybatolily. Děti tedy nadšeně vyběhly, ale hned je brzdili paní učitelky, spořádaně v klidu…ale nejvíc mě vyděsilo – bez zájmu. Paním učitelkám bylo zkrátka zcela jedno, zda se jejich svěřenci něco dozví, nebo ne. Koukala jsem jako blázen. Program stál nějaké peníze a jim je to teď docela jedno? Dokonce jsme se dozvěděli, že nemáme nic přednášet, že to děti nezajímá a jen s nimi střílet. Celé to bylo proneseno tónem – ta parta malých hlupáčků.

Znáte ten vtip, kolik urážek je potřeba, aby dítě skutečně uvařilo, že jsou pravdivé?

Asi ne, on to totiž není vtip. Ale když se rozhlédnu kolem sebe, je to pravda, až to bolí. Moji vrstevníci totiž z většiny trpí velmi podprůměrným sebevědomím, nemají žádnou sebelásku a když už jsme u výše zmíněného příkladu – ani moc všeobecný rozhled či touhu se vzdělávat nad rámec svého nutného a povinného studia.

Nerada bych svalovala vinu jen na jednu stranu. Viníků téhle situace je spoustu. Ano, můžeme začít ministerstvem, které nadává moc peněz do škol, vymýšlí zbytečnou byrokracii a dodnes nezměnilo systém školství používaný v 19.století. Pak hned by za to mohli být trestáni rodiče, kteří v dnešní uspěchané době nemají čas na děti, nevěnují se jim v základních otázkách výchovy, škola to pak musí dohánět a nemá čas na cokoli navíc. Taky by šlo obvinit pedagogické fakulty, jenž lpí na přesných citacích, ale student se do skutečné třídy podívá až v magisterském studiu, které neumí nadchnout mladé lidi pro obor a věnují se zbytečným předmětům na úkor těch pedagogických. Z pedagogických fakult se logicky posouváme ke znuděným a nenaladěným mladým učitelům, kteří jsou leckdy nuceni učit zcela jiný obor, než studovali, jsou nemile překvapeni obsahem povinností mimo výuku a pak i realitou plat vs. věci, které je nutno zaplatit. Ještě bychom mohli jmenovat právě žáky, o niž se dnes často říká, že je „nic nezajímá, nic nebaví, o nic se nesnaží..“ – ale lze jim to po všem výše zmíněném ještě vyčítat?

 

Šárka Chocholová, ICM Hradec Králové

sarka.chocholová@seznam.cz

Přidej komentář jako první k "České školství"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*