Co je Zrní?

icko_green_vypln

Za kapelu Zrní odpovídal Honza Unger . Zrní je hra, kladenskej uhelnej zen. Kapela, která je svá a nenucená.

Co je Zrní?

Pro mě je Zrní hlavně společná cesta nás pěti, co spolu v Zrní hrajem. Je to náš klukovskej sen, kterej vznikl na gymplu někdy ve třeťáku, kdy jsme si vysnili, že budeme žít úplně svobodně, že nebudeme chodit do žádný práce a nebudeme ničí zaměstnanci, naopak budeme cestovat a dělat to, co nás nejvíc v životě baví. Dlouhý roky to trvalo, nedostavoval se žádnej úspěch, což byla supr zkouška pevnosti toho odhodlání a toho našeho přátelství a asi i našeho hudebního talentu nebo netalentu. A fakt se to podařilo. Žijeme si, jak jsme si vysnili. Nechodíme do prací, cestujeme, tvoříme a hrajeme.

S jakým pocitem jdete při vystoupení na pódium?

Zprvu to byla hodně velká nervozita, protože jsme vlastně takoví introverti, ale teď už jsme zkušenější, a tím pádem tam všichni chodíme uvolněný a s pocitem radovat se z hudby a předávat tu radost lidem.

Je nějaký zvuk, který by Zrní charakterizoval?

To specifický na nás myslim je, že jsme hraví, že nás baví zkoumat. Nemáme moc rádi žánrovou muziku. Baví nás zkoušet nový možnosti, jak kapela může znít. Chceme, aby zvuk každý další písničky byl jedinečnej a vždycky novej. A nebo vtipnej tim, že je starej.

Jak vás ovlivnila atmosféra Kladna?

Ono je těžký určit, jak nás ovlivnilo Kladno, když nemáme žádný porovnání. Ale já myslim, že logicky hodně. Že to určilo naši estetiku. Naše vnímání krásna. V ulicích a kolem města jsme byli denně, takže ten jeho duch do nás vcházel. Kladno má hodně svéráznou atmosféru. Stálo to tu na uhlí, pak na železe a pak najednou zlom. Linie se přerušila a ta zpřetrhanost kořenů je z toho města cejtit. Jakoby to byl sirotek. Je to možná něčim depresivní, jde z toho taková prázdnota a zmar, ale zároveň je to něčim krásný a vzrušující, když v tom člověk vidí naději, že je to otevřenej prostor pro něco novýho. Je to velká výzva a posledních pár let je, zdá se mi, cejtit, že se to snad začíná dít.

Vrací se sem život?

Mě přijde že jo. A mám z toho radost. Mě ale bavila i éra neživota, nebo neživota, ono je to složitější, ale taková ta vyprázdněnost. Ten pocit, že všichni odjíždí za prací do Prahy a město je sídlák na přespání, takovej opuštěnej prostor, kterej si žije sám. Nám jako kapele to určitě dalo to, že oceňujeme i výjevy, který jsou obecně braný za ošklivý. Hledáme v nich to hezký. Ve výsledku je každá věc hezká, silná a působivá. Z každý věci si jde něco vzít. To si myslím, že nás Kladno naučilo. Myslim, že podobně to tu vnímal i Hrabal.

Zpátky ke kapele, kam to vlastně všechno směřujete?

Letos máme cíl naplnit 11. října Forum Karlín, což je fakt velkej prostor v Praze, nebo alespoň na nás velkej. Vejde se tam nějakých 2 500 lidí a bude to náš dosud největší samostatnej koncert. To je teď náš cíl. Obecně chceme dělat co nejlepší písničky, hledat nový zvuky, myšlenky, slova a točit co nejlepší desky. A taky se pořád posouvat v tom, jak předávat ty písničky lidem na koncertech. Takže směřujeme k další práci na sobě.

Bude koncert ve Forum Karlín zlomový?

Já vůbec nevím, co to může udělat. Je to hlavně velký, velký pódium s velkejma světlama. Je nutný k tomu udělat scénu, světla, samotná kapela by se tam ztratila. Musí se kolem toho něco udělat, aby to v tak velkým prostoru zafungovalo. Taky se ten koncert musí hodně zpropagovat. Je to velká prostě velká výzva, což si myslím, že je nám vlastní. Chceme překonávat nějaký výzvy. My jsme se toho koncertu báli. Hrozně jsme zvažovali, jestli do toho jít, že do toho můžou zahučet strašný prachy, ale pak jsme si řekli, že je důležitý klást si vysoký cíle a zvládnout to. Jsem si jistej, že až bude po Foru Karlín, tak ať to dopadne jakkoliv, tak budem rádi, že jsme do toho šli, zvládli jsme do toho jít, nezaleknout se toho, připravit se na to. To je to důležitý, co člověka posune.

Michaela Löfflerová. ICM Kladno