Cyklistice zdar!

Lukyn na kole1

Lukyn na kole2V tomto článku bych se s Vámi rád podělil o jeden zážitek z letošní dovolené. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy celé léto doma. Vždy jsem byl celé prázdniny někde v zahraničí, ať už ve Švédsku, Itálii nebo ve Vietnamu…Bohužel letos to nějak nevyšlo. Bylo to pro mě trochu frustrující, jelikož jsem měl jet původně do Vietnamu, ale to nevyšlo. Takže jsem měl letos pracovní prázdniny. Tedy až na pár dní volna a dovolené: D Vtipné na tom bylo, že prakticky celé léto byly třicítky a já v těch vedrech pracoval většinou celý den, a když jsem měl konečně volno, hrozně se ochladilo…zákon schválnosti: D

Nicméně pozitivní na tom bylo, že jsem si alespoň z výplaty mohl koupit vysněné kolo, po kterém jsem toužil už delší dobu. Sice na něj padla celá měsíční výplata, ale nelituji toho. Jelikož jsem začínající cyklista, tak mi přišla hloupost kupovat si nové kolo. Hrozně dlouho jsem hledal kolo na internetu, které by mi vyhovovalo, všechny byly ale bud´ moc velké nebo naopak moc malé, ty co byly dobré, byly zas na druhé straně republiky. Až mi jednou kamarád poslal odkaz na kolo, které mi 100% vyhovovalo, bylo celkem levné, vybavené a navíc majitel bydlel ve vedlejším městě.

Hned jak jsem si ho koupil, tak jsem s ním musel jet na výlet. Jelikož jsem do všeho ‘‘hrhr‘‘, hned jsem musel ujet spoustu kilometrů. Dělám to tak prakticky se vším (místo, abych se postupně zlepšoval, hned ze sebe musím vydat co nejvíc, sice všechny mé cíle ohledně sportu hned dokážu, ale pak se z toho tři dny nemůžu hýbat: D) Dřív jsem na kole jezdil prakticky každý den, ale to bylo ještě na základní škole. Můj poslední výlet, který byl dlouhý 50 km, byl před dvěma roky.

Lukyn na kole1 Zavolal jsem tedy kamarádovi, jestli se mnou nechce jet na nějaký výlet, nejdřív jsem chtěl jen na nějaký krátký tak cca 20 km, ale on mě přesvědčil, ať jedem z Ústí nad Labem do Děčína, což je 50 km tam i zpět. Zdálo se mi to hodně, ale on mě uklidnil tím, že je to rovná cesta bez kopců po cyklostezce. Měl pravdu, cestu do Děčína jsme ujeli jako nic, byl jsem stále plný energie, takže jsme si dali oběd a mě napadlo, proč nejet ještě dál, až do německého města Bad Schandau. Kamarádovi se moc nechtělo, ale já měl hrozně moc energie, tak jsem ho nakonec ukecal. Ale hned jak jsem nasedl na kolo, trošku jsem toho začal litovat. Tím, jak jsme hodinu seděli na obědě, mi docela stuhly nohy a už jsem začal cítit bolest zadku. Cesta se zdála být tentokrát mnohem delší a náročnější. Jakmile jsme přejeli hranice, všechno rázem vypadalo úplně jinak. Je to vtipný, jak moc velký rozdíl to byl. Německá strana byla o 100% hezčí a čistější. Podél řeky a cyklostezky byly všude krásné, nové a nezničené lavičky. Konečně jsme dojeli do cíle. V Bad Schandau vlastně nic není, takže jsme akorát dojeli k ceduli a vyfotili se. O kus dál jsme si sedli do trávy a vychutnávali si nádhernou přírodu.

Cesta zpátky už byla dost drsná: D Trošku jsem přecenil své síly a odpočítával jsem každý kilometr. V Děčíně jsme se zastavili u jednoho stánku s občerstvením, kde jsem si chtěl dát burgra, ale dostal jsem hroznou chuť na řízek, což byla velké chyba, dostal jsem ho úplně růžovej. To už pro mě byl druhý negativní zážitek s řízkem z fastfoodu. Takže z toho plyne, nikdy něvěř řízku, který není z domova: D

Když jsem si opět sedl na kolo, myslel jsem si, že slezu dolů a dojdu si na vlak. Šíleně mě bolely nohy a navíc mě bolel zadek tak moc, že jsem na kole musel sedět jen na jedné půlce. Zhruba v polovině cesty se nacházela alej plná třešní, což mi připomíná, že jsem měl třesně asi po čtyřech letech, vzhledem k tomu, že jsem byl furt pryč, tak jsem jejich období nestihl. Takže další výhoda toho, že jsem nikam nejel: D Vylezli jsme tedy na strom, což mi připomnělo mé dětství, které jsem vlastně skoro celé trávil na třešni, která rostla před barákem mé babičky (haha trocha nostalgie). Trochu jsem se bál, přeci jen jako dítě máte menší strach ze všeho. Hrozně moc jsem se třešní přejedl a pak se modlil, abych z toho řízku a tuny třešní k tomu, neměl střevní potíže (naštěstí jsem neměl). Dojeli jsme do Ústí někdy kolem šesté hodiny, takže to byl celodenní výlet, a když nebudu počítat přestávky na jídlo, tak nám těch neuvěřitelných 100 km trvalo necelých 6 hodin. Po tom co jsem slezl z kola jsem nemohl dát nohy k sobě a prakticky vůbec chodit :D

Výletu ani koupě kola nelituji, donutilo mě to něco dělat. Prakticky celé prázdniny jsem projezdil na kole. Jezdil jsem i do práce, kterou mám dvacet km od domova. Takže neváhejte a kupte si kolo! Cyklistice zdar!

 

 

Lukyn, ICM Teplice

Přidej komentář jako první k "Cyklistice zdar!"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*