DOBRO-VOLNIČIT

JH

Co to vlastně znamená být dobrovolníkem? Dělat něco prospěšného a užitečného, jen proto že se vám prostě chce, jen proto že se z vlastní vůle rozhodnete konat dobro. A být doučujícím, to má být zase co? Třeba na chvíli pro jednou vypadnout z role studenta a vyměnit ji za pozici učitele. To jsou takové pěkné květnaté fráze, my bychom vám ale chtěli ukázat, co to znamená – doopravdy.

„O možnosti stát se dobrovolníkem jsem přemýšlela už nějakou dobu, než jsem našla náš projekt. Doučování jsem si nakonec vybrala hlavně proto, že ráda pracuji s dětmi.“ – Hanka, doučující

Pátek odpoledne pro mě neznamená konec vyučování, kdepak. Na tuhle školu se však těším mnohem víc, vím, že budu užitečná někde, kde to je třeba. A tak kolem třetí hodiny zazvoním na dům u sv. Josefa, kam mě vpouštějí milé sestřičky. Procházím až do malé místnosti, jež nám propůjčily na doučování – stůl, židličky, černá tabule s houbou a křídami a vzadu na skříni čeká ještě několik krabic deskových her (to si děti na konci hodiny vždycky vyprošují, abychom si nějakou tu partičku zahrály!), stačí si jen vybrat.

„Je to úplně bezvadný! Baví mě to, hlavně, že se učíme hrou, zábavně.“ – Míla, doučovaný žák

Někdy už pilně píšu nová anglická slovíčka na tabuli nebo kreslím symboly, aby se nám snadněji učily, jindy zase vytahuju z batohu připravené pracovní listy či různé barevné kartičky, s nimiž to bude o něco zábavnější. Pachtila jsem se s nimi celý včerejší podvečer, abychom je dnes s Tomáškem společně zužitkovali.

„Není to terapeutické jen pro doučovaného, ale i pro doučujícího. Má to svou náplň, svůj směr a cíl. Doučuju hlavně hrou, snažím se to dítěti podat nenásilně, nejlépe tak, aby si sotva všimlo, že se učíme. Skládání kostek s písmenky, slovní šibenice a podobné blbůstky jsou pravidelnou položkou.“ – Anet, doučující

A pak už se přiřítí i můj malý svěřenec, alespoň na tu jednu hodinu týdně zasedne naproti mně a společně se vrhneme na novou látku, která se na něj během týdne vyvalila. Pracujeme s jeho učebnicemi a sešity, abychom se měli od čeho odpíchnout, a používáme i materiály, které jsem si připravila sama. Samozřejmě nesmí chybět nějaký ten kvíz, soutěž nebo křížovka, aby nám čas utekl o něco lépe a látku jsme pořádně vstřebali. To potom Tomášek nejvíce zpozorní a zatetelí se radostí, to je přesně něco pro něj! Vytahuje z rukávu také bystré otázky, takže musím být neustále ve střehu. Čeština, angličtina, to je náš kámen úrazu, jenž se pro něj snažím co nejvíce osvětlit. Ale jakmile zabrousíme k počtům (které není předmětem našeho doučování, ale matematik Tomášek si k nim vždycky najde cestu), chrlí na mě nekonečně mnoho číslic, až mi nad tím zůstává stát rozum.

„Myslím, že velkým plus byl fakt, že jsme si s mou svěřenkyní hned na začátku skvěle sedly. Nebere mě jako učitelku, ale spíše jako starší kamarádku či sestru, která jí čas od času něco vysvětlí. Už nyní vidíme pokroky a jsem na ní moc pyšná.“ Baru, doučující

Kolem čtvrté hodiny už tasím ven krátký domácí úkol, to máš hned, neboj, uklidňuju svého svěřence, když mu podávám papír se cvičeními. Jo, pokrčí rameny, to mám tak, zaměří se pohledem na list, to mám za pět minut, prohlásí sebevědomě a už si papír strká do tašky. A pak už za námi zavírám dveře, zatímco Tomášek vedle mě štěbetí o tom, že o víkendu bude „hrát s klukama fotbal“, já mu, ještě jako správná učitelka připomínám, aby si zopakoval vyjmenovaná slova na pondělní test, a pak se vracím do své role studenta, a ještě se zvědavě ptám, proti komu budou tuhle sobotu hrát. Na zastávce se rozloučíme, tak pa, zase za týden!

ICM České Budějovice