Druhý měsíc v Norsku – Přituhuje

ORLOVÁ (3)

Letí to jako voda a už jsem v Norsku, respektive v Trondheimu, dva měsíce, tedy jsem takřka v půlce svého pobytu. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Co se všechno událo? Událo se toho mnoho. Ze všeho nejpodstatnější je, že se ochladilo a rána bývají chladná, tedy přituhuje,  a to jak doslova, tak obrazně, tedy, ve škole je přece jenom více úkolů.

„Co škola?“, ptají se mě od malička, a pořád tu otázku nemám rád, takže klasicky bych řekl: „Stále stojí“. Ale vážně, začínají po nás něco chtít, kdo by to čekal. Zjistil jsem, že přece jenom přečíst několik stránek odborného textu v angličtině není zas tak „easy“. Ale bojuju. I když jako vždy v poslední chvíli a s vypětím všech sil a slovníků. Naštěstí náprava je zatím možná. Jsem docela zvědav na psaní čtyřhodinových esejí v angličtině, a ještě k tomu možná rukou, teda jestli to někdo vůbec přečte po mně, to bude malý zázrak. A ještě k těm školám, byli jsme se podívat na místní střední školu, takové učiliště, abych to přiblížil. Nemám úplně přehled, jak vybavené je tradiční učiliště u nás, ale například video studio, které tam mají, by se vyrovnalo kde jaké lokální televizi u nás. Avšak taky tam mají hodně problém s drogami a málo holek, v tom jsme asi všude globální.

Druhá tradičně trapná otázka bývá: „A co holky?“ Jsou tady taky, což je určitě fajn. Mám pocit, že je tady přece jenom více blondýnek, nebo jsem na ně nějak zatížen, nevím. Každopádně holky jsou tu pěkné a pak ještě pěknější. I když je pravda, že přestože se tu hodně jí ryby, tak některé (nejen dámy), jsou prostorově významnější než ostatní. Holt je tu taky MacDonald, BurgerKing a jiné nešvary dnešní doby, tak se nelze moc divit, v tom se Evropa dokázala rychle sjednotit.

Podařilo se mi více objevit krásy Norska – byl jsem na víkend v městě Lilehammer, známé to olympijské město roku 1994. I když já jsem viděl jenom centrum tohoto městečka na pár hodin, ale zase o to více jsem viděl krásy okolí. A samotná cesta vlakem z Trondheimu na jih kolem jezer byla působivá. Pak jsem se byl podívat na sever severu, do města Tromso, to bylo velké dobrodružství. Byl jsem ubytovaný asi 60 kilometrů za městem Tromso, a když jsem zjistil, že v sobotu nejede žádný autobus do města a ani zpátky, nezbývalo mi nic jiného než stopovat. Což o to, stopovat do města jsem se tak moc neobával, ale celou dobu ve městě jsem si říkal, jestli se ještě večer dostanu zpátky, přece jenom spát kousek od polárního kruhu na lavičce nemusí být úplně romantika, i když… No neuvěřitelné se stalo skutkem a já našel bláznivý (nebo znuděný) mladý pár, co neměl co dělat, a tak hodil jednoho Čecha 60 kilometrů za město. A samotné město? Krásně malé, útulné a vše na dosah, i když na asi třech ostrovech – navštívil jsem Polární muzeum, které se zabývalo vědou a polárním kruhem, z hlediska vědy – mimo jiné vysvětlovali, jak vzniká známá to severní polární zář, a pak jsem byl taky v Muzeu polárních expedic, které se věnovalo převážně známému Amundsenovi. A byl jsem taky na vyhlídce nad městem, která je přístupná lanovkou, a za dobrého počasí je odtud dobře vidět právě polární zář, žel byly mraky, takže jsem ji viděl až poslední noc během ubytování za městem, ale můžu být rád, že jsem vůbec měl tu možnost ji vidět.

Čili bylo toho hodně, a snad bude ještě víc, to se uvidí, ale nemusíte se bát, umrznutí mi ani v nadcházející zimě nehrozí, přes závist celníků ke mně dorazila domácí meruňka z Moravy, a i když hrozí brzké stmívání, mám baterku, tak snad se najdu a zase něco napíšu.

ORLOVÁ (2) ORLOVÁ (3) ORLOVÁ (1)

Hade!

 

Mirek Sedláček, 21. 10. 2016, Trondheim (ICM Orlová)

Přidej komentář jako první k "Druhý měsíc v Norsku – Přituhuje"

Zanechte komentář