Fejeton: Hoši v černém vyřeší naše finanční problémy

MužV srpnovém žhavém odpoledni přešlapovali před pardubickým hlavním nádražím. Dva muži v černém. Spíš ještě kluci.

Agenti FBI by měli košili upnutou na poslední knoflíček, pevně uvázanou kravatu a vypucované boty, říkám si. Američtí církevní aktivisté na evropské misi by si v horký den neoblékli sako, košilky by měli bělostné a na nich jmenovky, takže vylučuji, že by se jednalo o mladé mormony.

A pak mi svitne: konec srpna, doba reparátů. Tedy jsou to nějací zoufalci, kteří se vracejí z opravných zkoušek a večerním oblečkem chtěli zapůsobit na komisi.

„Mladá paní, nemohla byste nám věnovat minutku?“ hoši v černém mě oslovili.

Ta hrozná věta, kterou člověka několikrát za den obtěžují pouliční „odchytávači duší“, na mne zapůsobila jak muleta na býka: Nepozdravili, pojmenovali mě nepatřičně a chtějí mě okrást o čas, když s batohem na zádech očividně chvátám na vlak. „Proč mě zdržujete?“ ptám proto bez kousku vstřícnosti.

„Chceme se vás zeptat, jestli nepotřebujete víc peněz.“ To mě trochu překvapilo. Pravda, měla bych už zajít k holiči, ale jinak snad nepůsobím dojmem sociálně potřebné: mám na sobě solidní turistické oblečení, dobrý batoh a nezaměnitelnou brašnu s notebookem. „Připadá vám, že jsem švorc? Chcete mi dát nějaký příspěvek?“ zajímám se sarkasticky.

„No, spousta lidí dnes potřebuje peníze, ale jsou i někteří, co jich mají dost. A vy můžete patřit mezi ně,“ spustil jeden hoch v černém. „My vám totiž uspořádáme osobní finance a poradíme vám, kam které peníze vložit nebo do čeho investovat, abyste měla přehled o svých prostředcích a ještě nechala své peníze vydělávat,“ sekunduje druhý.

To mě zaujalo. Znovu si kluky prohlížím: K těm nešťastným oblekům z tanečních, z nichž už ve všech směrech vyrostli, si nazuli sportovní boty.  Z krátkých rukávů saka nevyčuhují manžety, ale klučičí pracky se „smutkem“ za ulámanými nehty. Pubertální chmýří ještě vzdoruje holicímu strojku. Jsou cítit potem a cigaretami. Jednomu se povolený uzel kravaty houpe mezi rozepnutými knoflíky košile, druhý si už vázanku sundal a její ocásek mu vyčuhuje z kapsy. Ano, takhle nějak si představuju finančního makléře, myslím si ironicky.

„A jak to chcete zařídit, abych neměla nouzi?“ zajímám se, protože mému rychlíku právě naskočilo dvacet minut zpoždění.

„No vy nám řeknete všechny vaše příjmy a my vám poradíme, které pojištění je nejvýhodnější, která hypotéka je levná, jaká půjčka je pro vás optimální, a tak…“ vysvětluje bodře sotva zletilý finančník. „A nemusíte mít strach říct nám i všechny vaše černé příjmy, nemusíte se nás bát, my nejsme finanční úřad,“ nasazuje žoviální úsměv druhý makléř.

Zlost mě přešla, teď už se musím opravdu jen smát.

„A to si skutečně myslíte, mladí mužové, že já teď – v pátek odpoledne a na pardubickém vlakovém nádraží – budu s batohem na zádech řešit svou finanční situaci právě s vámi?“

Hoši můj smích pochopili jako dobré znamení. „No jestli se vám to nehodí teď, tak my přijdeme za vámi domů,“ mají hned východisko.

„To jako zazvoníte, já vás pozvu dál, sedneme si ke stolu a já vám vypočítám všechny zdroje svého příjmu, ukážu vám pojistky, sdělím stav konta a výši nesplacených úvěrů? Tak nějak to bude probíhat?“ rozvádím absurdní představu.

„No, tak nějak. A my vám pak řekneme, proč to máte nevýhodně, navrhneme vám lepší uspořádání, lepší banky třeba, a jak byste měla nechat své peníze vydělávat,“ znovu opakují tu lákavou větičku.

„Hoši, promiňte, že vám tak říkám, ale jak dlouho tuto práci děláte a jaké máte odborné vzdělání?“ už chci tu komedii ukončit.

„Máme oba střední školu, nevadí, že v jiném oboru, protože naše firma nám zajišťuje další odborný růst. Já teprve začínám, ale tady můj kolega je zkušený, makleřinu dělá už třetím měsícem,“ ujistil mě ten s kravatou, že mám co do činění se zdatnými finančníky.

„A vynáší vám takováhle práce,“ ptám se už docela vlídně.

„No začátky nejsou tak výnosné, ale ve firmě pracují lidé, kteří už mají nová auta a vydělávají si tak čtyřicítku měsíčně,“ ujišťují překotně.

Do vlaku jsem si koupila noviny. Z dlouhé chvíle jsem je pročetla do posledního inzerátu. V rubrice Volná místa se několikrát opakovalo „Hledáme dravé mladé lidi do týmu, výdělek až 40. tis. měsíčně.“

Vzpomínala jsem na své dva muže v černém.

 

Zuzana Plocková, externistka

Roman Málek, regionální koordinátor-redaktor, kraj Pardubický

 

Přidej komentář jako první k "Fejeton: Hoši v černém vyřeší naše finanční problémy"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*