Fenomén Feri

Feri a Denisa

Historicky nejmladší radní v České Republice, student Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jazzový hudebník a fotograf, přesně to je jednadvacetiletý Dominik Feri.Feri a Denisa

Jsou čtyři hodiny odpoledne a já společně s redaktory časopisu Truňk a obdivovateli Dominika Feriho sedím u kafé v kavárně uprostřed centra Uherského Hradiště. Našemu rozhovoru předcházela Dominikova přednáška na Gymnáziu v Uherském o občanské angažovanosti a mladých lidech v politice. Jelikož jsem jediná, která si předem připravila otázky a zároveň jediná, která zastupuje u tohoto stolu ženské pohlaví, vykopávám.

Jak se ti u nás na gymnáziu přednášelo? Čekal si takový zájem?

Vůbec, protože obvykle se děje to, že ve chvíli, kdy je přednáška po vyučování, tak studenti nejeví zas takový zájem. A zrovna v pátek že jo. A zrovna v pátek. Já to přičítám tomu, že není zrovna hezky a že jste nejspíš vůdčí osobnosti školy, že to organizujete a že jste tam ty lidi nějak vtáhli.

Nebo to bude i tebou, nemyslíš si?

Je otázkou, na kolik je ten zájem prokazatelný v tom místě fyzicky a na kolik je prchavý. Ale jsem rád, fakt rád a neuvěřitelně překvapený, kolik lidí přišlo.

Připravoval ses nějak speciálně?

Většinou už to člověk dělá jako kat, prostě už to sekáš. Ale když přijedu do nějakého města, tak si zjišťuju alespoň určitý reálie. Třeba starostu, to jsem nevěděl, ale kolik obyvatel Uherské Hradiště má, co se tady dělá, co je výstavní a tak, to už jo. Protože to mají lidi rádi, když ten příchozí ví, co je tady zajímavého a ty lidi to pak oslovuje.

Co by sis přál, aby si posluchači z tvé přednášky odnesli?

V zásadě stačí svým způsobem tři informace. Je vždycky velkou chybou přednášejícího, když čeká, že si lidi odnesou úplně všechno od A-Z. Mně stačí, když budou mladí vnímat, že je v dnešní době snadné dostat se do politiky, že stačí kandidovat a přijít s nějakým tématem, že jsou sociální sítě opravdu hybatelem doby a že sledovat youtubery a trendy není vůbec na škodu.

Myslíš si, že se ti daří být na přednáškách politicky korektní? Míváš s tím někdy problémy?

Hele, já jsem v tomto velice kulantní, a když už teda nějaký náznak svého vlastního názoru, tak velmi, velmi implicitně.

Před přednáškou jeden z profesorů naznačil, že raději přednášíš v menších třídách, proč?

Z prostýho důvodu. Protože čím míň lidí na přednášce je, tím víc padá dotazů, nebo tím se zvyšuje šance toho, že se na něco zeptají. Když budou sedět v místnosti, kde na ně kouká sto lidí, a když se přihlásí, všichni se otočí a diví se tomu, co se ten člověk zeptal za kravinu, tak je to na nic. Ale když jich tam je dvacet, tak je to v klidu. Přednášel jsem pro 10, ale i pro 2000 lidí, takže už dokážu vyspecifikovat, že do 50-70 lidí je to uplně top.

Kolik už máš za sebou přednášek?

Kolem padesáti, šedesáti po celé republice.              

Jak dlouho bude podle tebe trvat boom migrační krize?

Podle mě už netrvá. Ten hlavní boom byl v roce 2015 a na začátku letošního roku. V knížce, kterou jsem právě dotvořil je mimo jiné i rozhovor s Martinem Konvičkou. Ptal jsem se ho, jestli byla podpora stálá, zda investovali do reklamy a tak dále. On říkal, že ano, že podpora byla někdy větší, někdy menší. No a další můj kamarád Josef Šlerka (zakladatel Socialbakers – pozn. redakce) analyzoval data, kolik měl průměrný příspěvek ‚Islám v ČR nechceme‘ lajků. Ukázalo se, že ta podpora byla velmi různorodá. Normálně byla spíš nižší. Po útocích na Charlie Hebdo nebo v Bruselu šly čísla nahoru. To znamená, že to byla mnohem větší bublina, než jsme si vůbec dokázali představit a není to zas tak zásadní téma. V diskuzi asi ano, pobavíš se o tom s úplně každým o a každý na to má názor. Ale že by se z těch lidí stali voliči jednoho tématu, to úplně ne.

Plánuješ v blízké době vystoupit z tvojí image facebookového baviče?

Rozhodně. Mě to čeká a je to nezbytný z toho důvodu, že budu muset kandidovat. Naše strana nemá nikoho, kdo by dokázal oslovit takový segment lidí. Dokážeme oslovit možná živnostníky, ale na mladé lidi nikdo moc nedosáhne. Problém ovšem je, že když chceš oslovit mladé a nejenom aktivně, ale i realisticky, velmi těžko přijdeš s nějakým tématem. Prvovoliči i pětadvacetiletí se ještě ve svém životě mnohdy nepotýkali se situacemi, kde stát hraje nějakou roli. Podávali jste někdo daňové přiznání? Jestli ano, tak klobouk dolů. Jsou to věci, se kterými se člověk setká postupem času. Bude nutné připravit takové témata a hlavně je dobře artikulovat k těmto mladým lidem tak, aby byly pochopitelné.

Ráda bych se vrátila k tvé knížce. O čem vlastně bude a kdy by měla vyjít?

Knížka se jmenuje – Tak jsme lajkovali, kterak přiložit prst na tep doby. Já jsem si vlastně všimnul toho, že naše generace a naše facebooková bublina, tím myslím městské liberály, je vlastně tou největší sociální skupinou a nikdo nic takového nesdružuje. A vezmi si, že na facebooku jsou tito lidé, kolem nich jsou desetitisíce lidí, jako gymnazisté, intelektuálové, liberálové a ti společně tvoří skupinu lidí, o které si myslím, že na ni bude za dvacet let nahlíženo jako na entitu a která bude ovlivňovat tu zemi ohromným způsobem. Že vlastně budeme my, jak tu sedíme, protože já vás jako do toho počítám, vy jste gymnazisti a liberálové, považovaní za jisté disidenty nebo za skupinu, která bude mít takový charakter. A ta knížka tak jsme lajkovali si toho jakože všímá. Chci zaznamenat dnešní dobu, protože si myslím, že žijeme v úžasné době, kdy je všechno možné, reálné, rychlé a že to dává smysl. Knížka vyjde 28. listopadu.

Myslíš, že to je jako knížka, kterou by sis osobně koupil, kdyby ji vydal někdo jiný?

Kdybych chtěl poznání, tak bych si ji určitě koupil. Pro někoho, kdo je starší to může poskytovat vhled do této sociální skupiny, jelikož se v té knížce dotýkám úplně všeho. Způsobu mluvy, projevu, zájmů a různých dalších věcí a to je dost zásadní. 

Co je lepší – Pokládat otázky nebo na ně odpovídat?

Vymýšlení otázek je mnohem větší škola. Protože ono vhodně se zeptat, jak jistě víš, je fakt obtížný.

Na facebooku jsem zahlédla, že si byl na Slavnostech vína, jaký máš vztah k folkloru? Zkusil sis tam nějaké tanečky?

Hele, ke genezi a evoluci mého vztahu k folkloru. Na fakultě jsem si našel kamaráda z Nedakonic a první věc, co mi řekl, když jsme se poznali, bylo: přijeď na Slovácko, budou Velikonoce. Tak jsem přijel na Slovácko, byli jsme na koštu vína, tancovačce, a když jsme šli žilou zmlátit holky, tak v tu chvíli jsem si uvědomil, že to je něco úchvatného. Byl jsem z toho úplně dojatý a nechtělo se mi odjet, jak to tady bylo krásné. Pak jsem přijel do Prahy, psal jsem si s jednou holkou a ona mě pozvala na akci, která se jmenuje Folklorní mejdlo. Je to taková párty u cimbálu, kterou organizuje pár lidí v Praze. Vzal jsem tam kamaráda, no a najednou jsem byl zcela v jiném světě. Ty písničky jsem v té době samozřejmě ještě neznal, ale od té doby poslouchám folklorní písničky každý den. Má přítelkyně to nesnáší, byť je z Moravy, což jí mám strašně za zlé. Já folklor miluju. Zmínil jsem to i v závěru přednášky. Mně se tady u vás líbí proto, že tady je geniální sepjetí místa, kultury a lidí. Líbí se mi, že má každá vesnice svoji písničku, svůj kroj a tak dále. Ten společenský rozměr je něco, co mi v mých domovských Teplicích strašně chybí. Proto sem tak rád jezdím, znám písničky, zpívám, tancovat ještě moc neumím, verbovat taky ne, ale naučím se to, snad. Takže folklor ano, mám raději cimbálku než dechovku.

I díky přednáškám po celé České republice hodně cestuješ. Kde se ti zatím nejvíce líbilo? Řekl sis někdy, tak v tomto městě bych chtěl bydlet?

Tím jak jsem mladý, tak si nedokážu představit život mimo velký město. Vyrůstal jsem v padesátitisícovém městě, proto si dokážu představit žít jen v Praze nebo Brně. A vzhledem k tomu, že v Praze žiju, tak mě nejvíc uchvátilo Brno. Ostatně, všechny města, které navštěvuji, jsou svým způsobem krásný. Baví mě ty zákonitosti –  že se v každém městě vlastně dělá to stejné, ale jinak.

Můžeš se s námi podělit o to, proč máš kryt na mobil právě s Václavem Klausem?

Ono je to svým způsobem absurdní.  Ty vůbec nemusíš investovat energii do toho, abys Klause nesnášel, ale když se k tomu postavíš ironicky, tak nejen že tu energii neinvestuješ, ale ty si ji tím humorem ještě získáváš.

Co časopisy, noviny, čteš nějaké?

Ne, nečtu, nemám na to bohužel čas.

Ani rozhovory s tebou?

Ty jo, jenom abych jako věděl, co zlepšit, ale..

A co o tobě doopravdy napsali…

Přesně tak. Spíš sleduju ty novináře na facebooku a na sociálních sítích. Tam máš vlastně svým způsobem řekněme zhuštěné jejich názory a nemusíš to číst v novinovém článku. Takže čtu pomálu. Jediný časopis, který mám předplacený je Newsweek a ten čtu jenom zběžně, když přijedu domů.

Když si zmiňoval čtení, kolik knížek si za život přečetl?  

Číslo ti neřeknu, ale čtu většinou abstrakty z různých knih – jen nějaké výseče. Nechci, aby každý četl nonstop. Vzít si k ruce nějakou knížku a mít ji rozečtenou půl roku není vůbec na škodu. Nejinspirativnější knížka, kterou jsem kdy četl, byly Hovory s Tomášem G. Masarykem. To je svým způsobem moje knížka, ale před 70 lety. Protože on se tam dotýká uplně všeho – otázek víry, rozumu, politických otázek, problematiky regionů. A celkově ta kniha dává smysl a je aktuální i teď.

Ještě jednou děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů jak v kariérním, tak i v osobním životě.

ICM Uherské Hradiště

 

Přidej komentář jako první k "Fenomén Feri"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*