Hledat práci nestačí…

Na podzim 2013 mi přišel do ICM e-mail se životopisem a dotazem na práci. Zájemkyně se jmenovala Denisa a byla absolventkou oboru Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Práce je sice v našem ICMku dost a životopis vypadal lákavě, přesto jsem Denise mohla nabídnout jen dobrovolnickou praxi. O to víc jsem byla mile překvapena, když naše e-mailová komunikace neustala a pár dní poté, co jsme si vyměnily první maily, se v ICMku objevila osobně.

Na Denise mě hned zaujalo, jak je aktivní. Ačkoliv práci hledá už nějakou dobu, nerezignovala a využívá každou příležitost, aby získala tolik ceněné pracovní zkušenosti. Mimo to, že začala vypomáhat jako dobrovolník v našem ICMku a v místní knihovně, přihlásila se i na stáž do firmy. A vy si nyní můžete přečíst, co mi o své zkušenosti se Stážemi ve firmách povyprávěla.

237 hodin jako stážistka

Deniso, jak tě vlastně napadlo přihlásit se na stáž ve firmě?

Když jsem dokončila školu, nepodařilo se mi bohužel dostat se na navazující magisterské studium. Začala jsem si tedy hledat práci nebo alespoň nějakou brigádu. O stážích jsem poprvé slyšela od své kamarádky a doslechla jsem se, že jeden z mých spolužáků už to také zkusil. Tak jsem si začala hledat informace na webu. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientovala. Ale doopravdy jsem se rozhodla, že do toho půjdu, až někdy v listopadu, kdy jsem byla kvůli vlastní nepozornosti vyřazena z evidence Úřadu práce a měla jsem za sebou už dva neúspěšné pracovní pohovory v knihovně. Sedět doma a nudit se, to jsem opravdu nechtěla.

Kde sis hledala informace o stážích a podle čeho sis svou stáž vybírala?

Nejdřív jsem narazila na Stáže pro mladé, kterých jsem se ale už zúčastnit nemohla – nebyla jsem už student. Potom jsem objevila Stáže ve firmách, zaregistrovala se na jejich stránkách a začala si hledat konkrétní nabídky.

Hlavně jsem chtěla, aby pozice pro stážistu alespoň trochu odpovídala mému oboru, takže jsem hledala např. stáž v knihovně, v informačním centru nebo něco v administrativě. Aby to zkrátka bylo takové místo, kde bych mohla získat potřebné zkušenosti a možná i výhledově pracovní nabídku. Dalším kritériem, podle kterého jsem vybírala, byla dojezdová vzdálenost. Stážisté sice dostávají proplaceno jízdné a ubytování, ale pro mě bylo důležité, aby byla stáž v dobré dojezdové vzdálenosti z domu. Proto jsem nakonec odřekla i jeden pohovor, na který jsem už byla pozvaná. Bylo to už dost z ruky.

Takže, jak to vlastně funguje? Přihlásíš se na stáž a oni tě pozvou na pohovor?

V podstatě ano. Nejdřív jsem se zaregistrovala na webu, nahrála tam svůj životopis a další doklady, které byly vyžadovány, např. prohlášení, že nejsem student. Pak jsem si našla asi pět různých stáží, na které jsem se přihlásila, no a potom jsem čekala, jestli mě pozvou na pohovor. První pohovor jsem odřekla, ale hned druhý mi vyšel. Byl to pohovor na místo stážisty na pozici Asistent vedoucího projektu, které nabízela Moravská vysoká škola v Olomouci. Z deseti uchazečů nás pozvali na pohovor tři. Za dva dny mi pak zavolali, že na to místo vybrali mě. Měla jsem docela kliku, protože tuto nabídku jsem našla v poslední den, kdy se dalo na tuto pozici přihlásit.

Vybavuješ si ještě svůj první den na stáži?

To jo. Nastoupila jsem na poslední tři dny před Vánocemi, takže první den na stáži byl hodně chaotický. Na škole zrovna probíhal vánoční jarmark a moje mentorka (člověk, který má stážistu ve firmě na starosti, pozn. red.) se zrovna vrátila z Oxfordu, a tak se mi moc nemohla věnovat. Dostala jsem tedy přístupovou kartu, ukázali mi, kde mám počítač a tak. Moc jsem nevěděla, co mám dělat. Bylo to takové rozkoukávání se.

A co další dny, měla jsi pevně stanovený harmonogram a náplň stáže?

Harmonogram stáže se postupně vytvářel. Celkem jsem měla absolvovat 320 hodin a s mentorkou projektu jsme se dohodly, že budu docházet na stáž od pondělí do čtvrtka, tedy čtyři dny v týdnu, na šest až sedm hodin denně. Vše ale bylo o domluvě. Pokud jsem si potřebovala vzít volný den např. ve středu místo v pátek, protože jsem jela na pracovní pohovor, dalo se to prohodit.

Náplň stáže byla dána předem rámcově, ale konkrétní úkoly přicházely postupně. Ze začátku mě to moc nebavilo, hlavně když jsem první dny v lednu strávila přípravou pracovních výkazů v excelovské tabulce. Musela jsem si načíst různé dokumenty, pak jsem se ale zapojila do přípravy nového projektu, pro který jsem musela vyhledávat informace a dávat dohromady podklady – to už bylo lepší. Vyřizovala jsem ale i pochůzky na poštu nebo třeba telefony.

Jak tedy vypadal tvůj typický den?

Když jsem ráno přišla do práce, sedla jsem si, zkontrolovala jsem mail, jestli mi někdo neposlal nějaký úkol, případně jsem na něm začala pracovat. Když jsem měla hotovo, odeslala jsem výsledek svého snažení a začala pracovat na dalších úkolech. Většinou jsem k vypracovaným úkolům dostala i zpětnou vazbu, a když to bylo potřeba, tak jsem musela úkol upravit či předělat. Přes dobu oběda jsem pak hlídala a vyřizovala telefony.

Úkoly ti zadávala jen mentorka?

No, nejen ona. Vlastně jsem s ní přišla do kontaktu mnohem méně, než jsem očekávala. Úkoly mi průběžně zadávali i další pracovníci. Ale fascinovalo mě, že když potřebovali pomoci na studijním s přihláškami, volali až ve tři hodiny odpoledne, kdy už tu téměř nikdo nebyl.

Zmínila ses, že jsi se svojí mentorkou přišla málo do kontaktu. Podařilo se ti zapadnout mezi ostatní?

Už přede mnou tam měli stážistu, takže na to byli zvyklí. Bylo mi ale vyčteno, že nejsem komunikativní. Jsem holt introvert… Nakonec jsem to ale vyřešila tak, že jsem koupila bonbóny a dala je v plen. Ten den jsem si pak potykala s dvěma lidmi a hned to šlo lépe.

Jak teď hodnotíš své rozhodnutí přihlásit se na stáž?

Jsem ráda, že jsem do toho šla. Hodně mi to pomohlo s komunikací a později se mi možná bude hodit i zkušenost se psaním projektů. Kdybych některé věci věděla předem, asi bych si vybrala jinou stáž. Určitě ale tuto zkušenost můžu doporučit, jen bych případným zájemcům poradila, aby pozorněji zjišťovali informace o firmě, o pozici, kterou firma vypsala, atd.

A jaké plány máš teď před sebou?

Čeká mě teď docela dost změn. Stáž jsem musela předčasně ukončit, protože se stěhuji do Brna, kde jsem získala práci na plný úvazek v Mahenově knihovně. Budu pracovat v dětském oddělení, kde budu připravovat programy pro školy i veřejnost. Také jsem si podala přihlášku na navazující magisterské studium, ale studovat bych chtěla už dálkově. Tak uvidím, jestli to vyjde.

Deniso, moc ti gratuluji a budu držet palce, ať se ti dál daří! Děkuji za rozhovor.

 

-

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Hledat práci nestačí…"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*