Regionální mix informací

I krásný meloun může být nedozrálý a málo sladký aneb proč je vzhled ve společnosti tak určující?

To je otázka, na kterou se velmi těžko odpovídá. Neustále je nám všude na světě předhazován takzvaný „ideál krásy“, a to v mnoha oblastech. Pořád dokola jsou za „nejlepší“ všude prosazováni krásní, navenek úžasní lidé, kteří se berou jako „vzor lidské dokonalosti“, ovšem na to, co mají lidé uvnitř, už se nikdo nedívá. Vždyť který šéf by nechtěl mít místo tlusté, ošklivé sekretářky nějakou blondýnu s dokonalým tělem.

Přitom ale vůbec nehledí na to, že by ta „hnusnější“ mohla vykonávat svoji funkci stejně dobře, ba dokonce i možná lépe a cenila by si své práce třikrát tolik, než nějaká „dokonalá kráska“, pro kterou nemusí být vůbec těžké najít se svou postavou práci. Ale jaký to má důvod ? Podle mého názoru jde pouze a jenom o to, aby se pan šéf měl na co dívat po dobu, kdy bude čas na oběd, nebo zrovna nebude mít tolik práce a také jde samozřejmě o image celé firmy, která se pak bude moci přede všemi chlubit… Je to nespravedlivé. Firma se totiž radši pochlubí sekretářkou, která je hezká, než sekretářkou, která má něco v hlavě a dar „krásy“ jí dán nebyl.

S „ideálem krásy“ se setkáváme každý den. Stačí si na chvíli zapnout televizi a je to přesně to samé. V každé druhé reklamě je ukazována krásná lidská postava a dokonalá tvář člověka, který může být klidně úplně „blbý“, ovšem byl vybrán jako „ideál krásy“, a tak se na něj budeme den co den koukat a obdivovat ho, jelikož má tělo, o kterém my jenom sníme. Stejně jako v reklamě na Mattoni se předvádějí pouze české Miss, které vyhrály proslulou soutěž krásy, tak i v reklamě na AXE se převádějí pouze a jenom „borci“, nad kterými se ženy u televize rozplývají.

„Oškliví“ lidé, kteří by v televizi neměli šanci, mohou tak maximálně sedět za kamerou nebo dělat režiséra. Všichni účinkující jsou pečlivě vybíráni na castingu či konkurzu televize, kde se hodnotí opravdu hlavně vzhled a to, jestli člověk splňuje „ideál krásy“ – jestliže ne, nemůže být vybrán.

Pokud už se na televizních obrazovkách objeví nějaký člověk, který není „ideálem krásy“, tak to určitě nebude v televizních novinách, v počasí, nebo v nějakém jiném vážném pořadu. Bude to spíše v nějakém komickém podání, jako například Ošklivka Katka, Ošklivka Betty, Má tlustá Valentýna… Aby se tedy takoví lidé dostali do televize, musí tam být proto, aby se ukázala jejich odpornost, směšnost a odlišnost. Musí tam být proto, aby všichni viděli, že to, jak vypadají, není správné, proto, aby se jim všichni lidé smáli a ukazovali na ně prstem a v neposlední řadě proto, abychom se pobavili na jejich účet. Je to zcela nepřípustná a odporná diskriminace. Jak je možné, že se za „krásné“ ve společnosti nepovažují například obézní lidé nebo tzv. „ošlivky“ ? Udělali to lidé. Lidé si takto v dnešní době nastavili svůj „ideál krásy“ a obdivují ho a zbožňují. Každý člověk si v obchodě s ovocem a zeleninou koupí raději meloun, který je krásně kulatý, hezky vypadá a není potlučený, než meloun, který je nějak zašpiněný, není hezký a podobně. Nikoho už ovšem nezajímá, že takový ten krásný meloun, který si člověk radši vybere, může být uvnitř nedozrálý, málo sladký a nemusí mu vůbec chutnat, kdežto meloun, který se zdál být odporný navenek, může uvnitř skrývat dobré věci a může být chutnější.

Jde tady tedy pouze o to, aby si lidé uvědomili, že to, co není dobré navenek, není třeba hned po prvním pohledu odsoudit, jelikož někdy právě to „ošklivé“ může být o dvě stě procent lepší uvnitř než to, co je navenek hezké. Dneska už je takto uvědomělých ale bohužel jenom málo lidí. Většina se na „nehezké“ lidi dívá jako na „nestvůry“ skrze prsty a neuvědomuje si, s jakou tíhou musí žít.

Není vše ovšem jenom o kráse jako takové. Jsou odsuzováni také v neposlední řadě invalidé, tělesně postižení lidé, nevidomí, hluší ….

Podívejme se na ideál krásy v minulosti. Bylo to stejné jako teď? Byli odsuzováni tlustí lidé a byli upřednostňovány takzvané pravidelné tvary u žen? Rozhodně a jednoznačně NE! Bylo to spíše naopak…Například když si vezmeme „Věstonickou Venuši“, tak ta měla jasné tvary. Byla jí vyobrazena žena, která měla široké boky a pánev a velká prsa. Dříve si totiž naopak muži vybírali takové ženy, které měly širokou pánev (jelikož to byl předpoklad k tomu, že nebude mít problémy při porodu) a rozhodně ne žádné „vyzáblé křehotinky“ . Vybírali si jednoduše řečeno ženu prostě takovou, která bude schopná porodit, odchovat a postarat se o děti a bude jim dobrou matkou. Rozhodně nešlo nikomu o hubenou modelku – pány přitahovaly pořádné ženy, které měly co do sebe a které něčemu rozuměly, uměly se postarat o domácnost, vařit, hospodařit s penězi, zabavit děti … rozhodně ale nešlo o tvary těla.

V dnešní době je vše nastaveno přesně naopak – ženy využívají plastických operací, nechávají si zdokonalit obličej, poprsí a to vše přesně a na míru. Nejde o to, co žena umí, nebo co v životě dokázala, jde pouze a čistě o vzhled, který je určující a tak je smutné, že musíme přiznat, že v dnešní době KRÁSA VÍTĚZÍ NAD UMĚNÍM!

Je hrozné, co dokážou „ideály krásy“ s celým světem a s celou společností. Jsem zvědav, jak dlouho to tak ještě zůstane – jestli už napořád, nebo se to časem změní… Vše je dáno společností. Každý nemá obličej ani postavu na to, aby byl „ideál krásy“…Kdyby tak každý vypadal, tak co by potom byl „ideál krásy“ ? Možná by to byla obezita, možná by to byly pihy na obličeji. Můžeme pouze spekulovat. Každopádně na to asi nikdy nepřijdeme, jelikož dokonalí všichni najednou zřejmě nikdy nebudeme. Důležité je, že i když jsme odlišní, musíme udržovat rovnoprávnost a neukazovat na odlišné lidi prstem, i když se nám třeba nelíbí.

David Kozlok

Autor je studentem Ekonomiky a podnikání na SŠ DVS a principálem dětského Cirkusu Mini