I tanec je sport

Rozhovor s bronzovým tanečním párem z olympiády dětí a mládeže a ředitelkou soutěže.

Je tanec sport nebo ne? Kdo viděl mladé tanečníky po prvních standardních tancích, které odtančili v rámci soutěže na olympiádě mládeže, ten nepochyboval. Ano, i tanec může být opravdu náročný sport. Také byl jako jedna z disciplín zařazen na Hry IV. zimní olympiády dětí a mládeže. Je to trochu netradiční zimní sport, ale jak jsem se dověděla od paní Evy Hodboďové z libereckého Krajského úřadu, každý pořadatel už při své kandidatuře navrhuje několik doprovodných disciplín, které chce do programu her zařadit. „V minulosti to byl například folklorní tanec a zpěv nebo vědomostní soutěže. My jsme si vybrali korespondenční výtvarnou soutěž a právě společenský tanec. Jednak proto, že v našem kraji je několik velmi dobrých tanečních škol a tanec tu má tradici. A také přiznám že i proto, že věříme v medailový úspěch!“ usmívá se paní Hodboďová a s napětím sleduje pár Jiří Kejzar a Barbora Košková, který Liberecký kraj reprezentuje.

Bára a Jiří patří mezi takzvané desítkové páry a také na olympiádě se soutěžilo v deseti tancích – pět standardních a pět latinskoamerických. V pauze před převléknutím na latinu jsem zadýchané tanečníky vyzpovídala.

Klasický tanec není mezi teenagery asi zrovna nejpopulárnější styl, jak jste se k němu dostali vy?

Bára: Moje celá rodina tančí, takže jsem to měla docela předpověděný.

A nelákalo tě někdy něco jiného?

Bára: Já jsem hrála tenis, ale pak jsme se rozhodli, že budu tancování dělat vrcholově, takže pak už mě nezbyl na nic jiného čas.
Jirka: Já jsem se k tomu dostal jako malinkej, protože jsem byl dost hyperaktivní, tak mě chtěli dát na nějaký taneční sport. A protože babička se zná s paní Koškovou, tak jsem u ní začal tancovat a postupně jsem se takhle vypracoval.

Jaký je zájem vašich vrstevníků o tento styl tance, je podle vás rozhodující vliv rodiny?

Bára: Podle mě je rodina rozhodující.
Jirka: Podle mě až tak ne, u nás třeba ani mamka ani taťka moc netančí a nikdy se tanci ani hudbě nijak nevěnovali a já to přitom úplně žeru!
Bára: Já si myslím, že to v rodině je, spousta mých spolužáků by tohle vůbec dělat nemohla, vůbec to neberou.

A přitom jak se tak na vás dívám, je to dost náročný sport. Jak často trénujete?

Bára: Každý den.
Jirka: Denně a před mistrovstvím nebo nějakými závody i o víkendech. Právě, že nemůžeme nic jiného dělat, protože hned po škole jdeme na trénink. Tréninky jsou většinou rozvržené na měsíc a střídají se, třeba v pondělí jdeme latinu a v úterý zase jen standard a podobně.
Bára: My jsme desítkáři, to znamená, že tancujeme standard i latinu, ale tréninky máme rozdělené, na přeskáčku.

Takže to je opravdu velké rozhodnutí, začít se tanci věnovat vrcholově. Asi je to náročné i finančně.

Jirka: To určitě. U kluků to ještě jde, my máme nejdražší frak na klasiku. Holky musí mít dvoje šaty – na latinu a na klasiku a to je dražší. My máme na latinu jen kalhoty a košili, ale ony mají na oboje celý set.

To tedy ano, vidím, že máš Báro krásný šperk a především účes. Jak dlouho ti příprava před závodem trvá a češeš se sama?

Bára: Tak hodinu a půl a češu se sama. Když jsem byla menší, česala mě mamka, ale my jsme se u toho strašně hádaly, takže teď už se češu sama. Ale radí mi trenéři.

Jako u každého sportu i ten váš hodnotí rozhodčí, pro laika je to dost obtížné, poznat kdo je lepší a kdo horší. Ale všimla jsem si, že občas mezi páry dojde ke kolizím. Jak se to odráží v hodnocení, má to vliv na body?

Jirka: Tomu se na parketu úplně zabránit nedá, protože ty sestavy se mění, tak se může stát, že někdo začíná a srazí se.
Bára: Hodnotí se to, jak se pár potom dokáže uklidnit a začít znova, jestli nevypadne ze sestavy.

Tak vám do druhé půlky přeju tanec bez kolizí a samozřejmě medaili! Děkuji za rozhovor.

S Bárou a Jirkou jsem se rozloučila, ale nedalo mi to a na popularitu klasického tance mezi mladými jsem se šla zeptat ještě ředitelky soutěže a zároveň majitelky nejlepší liberecké taneční školy, paní Koškové.

Paní Košková, tanec se na olympiádu dostal mimo jiné proto, že v našem kraji má tradici, jak velká ta tradice je?

Už docela dlouhá, vloni jsme pořádali již 44. ročník taneční soutěže Podještědský pohár, což je soutěž nejlepších tanečních párů z republiky a jenom tady v Liberci jsou tři taneční kluby. Vloni jsme měli trojnásobného mistra republiky v juniorech jedničkách, máme osminásobného mistra republiky v mládeži, v juniorech dvojkách ve standardu i latině, takže tradice tu myslím je.

Jak vidíte klasický tanec v konkurenci jiných populárních tanečních stylů, v čem klasika láká mladé lidi?

Tanečníci, kteří se dostali až sem, se tanci věnují opravdu hodně, vidí, že to stojí spoustu dřiny. Kdo vydrží do téhle úrovně, už si tanec zamiloval a tančí až do té hlavní kategorie, do pětadvaceti do třiceti roků. U náboru je to horší, nabíráme děti od první třídy výš a tam je problém sehnat mládence. To musí trošinku pomoct rodiče, když vidí, že je nadaný na hudbu a na pohyb, tak ho přivést.

Co si myslíte, že tanec mladým tanečníkům dává?

Určitě hodně. Jednak je to kamarádský vztah s partnerkou, není problém s chováním navzájem k dívce. Učí se společenskému chování, strojit se. Jezdí se na mezinárodní závody, kde reprezentují. Takže po té společenské stránce si to i rodiče velmi chválí. Nemají pak problémy s chováním třeba u třináctiletých patnáctiletých, s pubertou, partami a podobně.

Děkuji za rozhovor

Náš pár, Bára a Jirka nakonec v olympijské soutěži deseti standardních tanců skončil třetí.

Petra Handlířová
Podpora informačního systému pro mládež
Regionální koordinátorka-redaktorka
Kraj Liberecký

Přidej komentář jako první k "I tanec je sport"

Zanechte komentář