Informace a dezinformace, úvaha nad konflikty a úrovní diskuze kolem nás

cropped-remix.png

V současném moderním světě dvacátého prvního století nás konflikty čekají na každém rohu. Mluví se o informační době, nebo také o post-truth, postpravdivé době. Denně slýcháme o hybridních hrozbách, dokonce se plánuje vznik oficiálního úřadu, který nás bude chránit před dezinformacemi a hodlá pro příjemce informací rozlišovat, která informace je pravdivá a která je propagandistickou dezinformační kampaní. Ve veřejném prostoru, v osobních kontaktech, rodinách a při diskuzích a zejména na sociálních sítích na nás číhají lidé nažhavení – ať už ve větším či menším měřítku – si s námi vyměnit pár názorů.

Informační konflikt a spor o pravdu ovšem nemusí mít vždy pouze negativní charakter. Diskuze a konflikty lidé jednoduše potřebují k životu. Nejen pro tříbení vlastních názorů, prohlubování znalostí, ale konfrontace a konflikty v diskuzích s jinými osobami
s odlišnými názory nás mohou i obohatit. Každou neděli kolem poledne můžeme v médiích spatřit politiky, jak se hádají hlava nehlava. Slouží takové diskuze k obohacení, dochází ke kultivaci a tříbení názorů diskutujících a diváků?

Pochopitelně nemůžeme vědět o všech souvislostech, nemůžeme vědět, v  jakém zájmu a za koho ten který politik kope. Můžeme se pouze domnívat, odkud vítr vane, pokud sledujeme jejich politickou názorovou linii. V této spleti je pro každého, natož pak pro mladého člověka, těžké se vyznat. Napadá mě, že se možná se hádají, aby vznikl kompromis. Kompromis ve veřejném prostoru, v prostoru médií, který nabízí přijatelné řešení pro obě strany sporu. Informační konflikt nám může nabízet cestu ke kořenu problému a pomáhá zvolit nejvhodnější řešení. Pokud politici a obecně všichni diskutující záměrně používají v diskuzích nátlak, mlží, vyhýbají se odpovědím, úmyslně lžou, nebo jsou ovlivněni názorovou propagandou někoho jiného, jedná se ještě o diskuzi a hledání pravdy? Jak se potom zachází s informacemi, pokud není hledání kompromisu a pravdy to nejdůležitější?

Pro snazší orientaci toho k dispozici nemáme mnoho. Běžně se nabízí, že pomůže větší vzdělání, větší informovanost, abychom se v záplavě informací snadněji orientovali. Problém je, že v informační smršti, kterou generuje v obrovské rychlosti velké množství médií a názorových skupin na sociálních sítích není dostatek času na vyhodnocení a ověření jednotlivých informací a zdrojů. Jednáme rychle, impulsivně, věříme tomu, čemu věřit chceme, hledáme především potvrzení našich dosavadních názorů.

Co máme dál. Možná než samotná informace, která by měla přicházet od zdroje k příjemci ve formě faktu, je důležitější, jak informace interpretujeme, jak si je vykládáme, jak jim rozumíme. Důležitější než samotná informace je porozumění informačnímu řetězci, porozumění od koho informace jde, co nám říká, v jakých je souvislostech, a to souvisí se vzděláním a s kultivovaností diskuze a úrovní diskutujících. Zdá se, že pokud hulvát prosazuje pravdivou informaci, pravdu mít nemusí, protože důležitá je určitě i forma názorového boje, zkrátka úroveň diskuze.

Jak už to tak ale bývá, nic nemůže být dokonalé a jednoduché. Známe konflikty, které nejenže nepřinesou žádný pozitivní přínos, ale naopak mohou oběma stranám značně uškodit. Vrcholným obrazem těchto konfliktů nejsou rozepře, hádky a vyhrocené diskuze, ale  například válečné konflikty, kterých nám historie nabídla již nespočetně. Proč zásadní rozepře končí tímto extrémním způsobem? Většinou tvrdohlavostí, neochotou k jednání, neschopností udělat kompromis. A tak se možný pozitivní konflikt, který by nás mohl obohatit, stává konfliktem negativním a přináší katastrofické škody.

V každém případě je ovšem jasné, že konflikty mezi lidmi budou vznikat stále a nic je nezastaví. Musíme se však v konfliktech učit hledat příležitost pro obohacení sebe i druhých stran. Člověk konflikt k životu potřebuje a nelze chtít bezkonfliktní život. Konflikty pomáhají lidem lépe poznat svět a stále se více zdokonalovat. Bez konfliktů by člověk zůstal stát na místě a nebyl by schopný sebereflexe a vývoje.

 

Jan Kříž, Dušan Hauser, ICM SVČ Pohořelice.