Ischia, klenot neapolského zálivu
Kdysi dávno, když byla země ještě mladá, žil jeden pastýř – kyklop jménem Tyfón. Tento obr, stejně jako všichni ostatní jeho rodu, musel každý rok obětovat bohům na Olympu stádo ovcí, což nesl značně nelibě. Rozhodl se tedy vzepřít se starým zvykům, a svým revolučním duchem nakonec nakazil i všechny ostatní kyklopy, takže bohové záhy neměli na svých stolech oblíbené skopové ani jehněčí a hladověli. Bůh Jupiter za trest seslal na zemi vytrvalý déšť, který zničil veškerou úrodu a pastviny, ale kyklopové se ani tak nechtěli podřídit vůli Olympu. Místo toho se jej rozhodli dobít. Jeden si stoupal na ramena druhého, blíž a blíž k bráně sídla bohů. Když to Jupiter viděl, vysmál se hlouposti obrů, strčil do nich, a oni se zřítili zpátky k zemi. Odbojný Tyfón, který byl až nahoře, spadl do Tyrhénského moře, kde se dnes nachází Ischia. Řval tam, chrlil vzteky oheň a plakal. Nakonec zmizel pod tunami lávy a kamení. Jeho křik a pláč však dojal bohyni Venuši, jež utkala závoj, který rozprostřela po skalách a vytvořila tak překrásné kvetoucí zahrady, a bůh Apollón pak proměnil Tyfónovi horké slzy lítosti v léčivé prameny. Ty zde prýští dodnes, ačkoliv kyklop sám svůj boj vzdal už v roce 1301, kdy došlo k poslednímu výbuchu vulkánu.
Ať už vznikla pomocí bohů a obrů, nebo sopečnou a tektonickou činností Země, pravdou je, že Ischia je místo nebývalé přírodní krásy. Díky svému mírnému a stálému podnebí nejen v létě, ale i v zimě, léčivým pramenům a termální procedurám, i historickým památkám je oblíbena mezi turisty z celého světa.
Ischia, od pevniny vzdálená 33 km, je zcela právem přezdívána „Zeleným ostrovem“. V každém ročním období zde něco kvete, některé druhy stromů si ponechávají své listy celoročně. Příznačné jsou ohromné plody citronů, které člověk potkává doslova na každém kroku. Z jejich kůry, macerované v alkoholu, se vyrábí proslulý likér Limoncello.
Z ptačí perspektivy má ostrov téměř kruhový tvar, od moře pak vypadá jako kužel, jehož špičku tvoří vrchol hory Monte Epomeo s výškou 789 m. Svou rozlohou 46,33 km2 je největším ostrovem v Neapolském zálivu. Za pár hodin se dá objet autem či autobusem a prohlédnout si městečka všech šesti správních obcí: Ischia, Casamicciola Terme, Lacco Ameno, Forio, Serrara Fontana a Barano.
Je možné navštívit Aragonský hrad, město Sant´Angelo, kostelík Santa Maria del Soccorso, známý z filmu Nebožtíci přejí lásce, rozličné termální parky a botanické zahrady, vystoupat na horu Monte Epomeo, prozkoumat jeskyně, prožívat nezapomenutelné výhledy, zastavit se před kostely, domy a uzoučkými uličkami a obdivovat se středověké středomořské architektuře. Zálivy, písečné pláže, vysoké skály podél pobřeží, exotické rostliny, piniové a olivové háje, vinice, to vše dělá z Ischia jedinečné místo, které stojí už jen pro to navštívit.
Největším darem přírody člověku na ostrově jsou však léčivé termální minerální prameny, jichž zde vyvěrá více než sto. Jejich blahodárné působení na zdraví bylo známo již v antice. Ty nejznámější se nazývají Gurgitello, o kterém jsou písemné zmínky v písemnostech Římanů, Santa Restitua, což je nejradioaktivnější voda na světě, a Nitrodi. Vývěr termální vody je projevem sekundární vulkanické činnosti, stejně jako gejzíry, horký písek a takzvané fumaroly (horká pára), se kterými se můžeme na několika místech ostrova také setkat.
Na své si přijdou i labužníci. Jestliže se obecně mluví dobře o italském jídle, o tom ischijském to platí dvojnásob. Tradiční specialitou je „coniglio alla cacciata“, neboli králík na divoko, kořeněný zde rostoucími bylinkami, jako je rozmarýn a oregano. Dále pak těstoviny připravované na všechny možné způsoby, známý salát caprese s čerstvou mozzarelou, či brusceta – topinka se směsí rajčat, česneku, olivového oleje a koření. A pak samozřejmě pizza, která prý poprvé byla upečena v Neapoli.
Říká se, že kdo jednou Ischii navštíví, ten se sem potom vrací celý život, nebo po tom alespoň touží. Z vlastní zkušenosti to nyní musím potvrdit, a doufám, že příští rok se o dovolené opět shledám se Zeleným ostrovem!
–
Pro Remix napsala Kei
–
vložil Jan Lyko, regionální koordinátor – redaktor, Královéhradecký kraj


facebook:




