Já a mé pracovní pohovory

Každého to někdy čeká – chození na pohovory, psaní životopisu a také motivačních dopisů. Nezáleží na tom, jestli jste zrovna ukončili učiliště, střední odbornou školu s maturitou, nebo vám ještě ani nezaschl vysokoškolský diplom. Prostě jednou to přijde a než se nadějete, tak máte za sebou pěknou řádku pracovních pohovorů tak jako já.

Když jsem se nad tím tuhle zamyslela, tak jsem zjistila, že jsem byla za svůj život už na devíti pohovorech. Osmi pracovních a jednom ohledně stáže. Z toho dva byly úspěšné, několik se mi jich nepovedlo a u několika jsem měla velmi dobrý pocit, ale nakonec stejně vybrali jiného uchazeče. A co bych vám na základě svých zkušeností poradila ohledně pracovních pohovorů?

  1. Vhodné oblečení

Než vyrazíte na pohovor, je dobré si na něj vybrat vhodné oblečení. Já jsem si většinou oblékla nějaké formálnější oblečení, abych zaujala a abych vypadala, že si opravdu cením toho, že jsem byla pozvaná k pohovoru. Někdy jsem si na sebe vzala sukni, jindy kalhoty, ve kterých jsem maturovala, a k tomu nějakou pěknou halenku. Párkrát jsem si ke kalhotám vzala svetr a na škodu to snad nebylo.

  1. Víte, kam chcete nastoupit a jak se tam dostanete včas?

Vždy vám může přijít vhod, pokud si předem najdete co nejvíce informací o dané organizaci, abyste pak nebyli zaskočeni otázkami jako: „Proč se ucházíte o místo právě v naší organizaci?“, „Co víte o historii naší firmy?“ nebo „Jak se Vám líbí naše webové stránky?“. I když jsem se o to vždy snažila, tak i přesto jsem se někdy u těchto otázek docela zapotila. A důležité také je nezapomenout, kam a na kolik hodin jste pozváni a ke komu. Představte si, jak hledáte, v jaké budově u jaké osoby se máte hlásit. Takový adrenalin si já radši odpouštím.

  1. První dojem

První dojem podle všeho dělá hodně. Já se tedy snažím vždy vzmužit, narovnat se a vypadat sebevědomě, ale tak, aby to bylo přirozené. Na pracovních pohovorech jsem většinou čelila početní převaze na straně mého potenciálního zaměstnavatele. Vždy nás však personalista vzájemně seznámil a po podání rukou jsme se usadili k samotnému pohovoru.

  1. Otázky

A teď už opravdu přichází to, čeho se většina z nás asi obává nejvíc – otázky. Na co všechno se vás můžou zeptat? Mě se většinou ptali, co jim můžu o sobě říct: kdo jsem a jaké mám koníčky, jaké mám silné a slabé stránky, co mi dalo mé studium. Někdy se mě také ptali na předešlé zkušenosti z oboru, to pak stačilo mluvit o předešlé praxi nebo brigádě, kterou jsem měla, a alespoň zevrubně popsat, co jsem tam dělala. Poslední dobou hodně zapůsobilo, když jsem začala mluvit o tom, že někde pracuji jako dobrovolník. Například, že v prostějovském Informačním centru pro mládež pomáhám na různých akcích pro veřejnost. Už jsem se díky tomu seznámila s řadou nových lidí a dostala se na různé akce, kde bych za normálních okolností určitě nebyla.

Otázky ohledně peněz přichází většinou až později. Na pozicích, na které jsem se hlásila, mi byla většinou finanční částka řečena až ke konci a byla jasně dána. Jenom jednou se mě zeptali, jakou částku si představuji, tak jsem se snažila držet se při zemi a říct částku podle zkušeností.

Občas se mě také zeptali, jak se vidím za pět let, což je docela složitá otázka a radši si na ni zkouším zformulovat odpověď už předem. Dvakrát jsem na pohovoru vyplňovala i nějaké testy a zdálo se mi, že působilo lepším dojmem, když jsem měla u sebe vlastní propisku.

  1. Tréma

Je dobré, když člověk nemá trému, protože pak působí mnohem přirozeněji. No jo, ale to se snáz řekne, než udělá. Na druhou stranu není dobré, když se člověk rozpovídá tak, že pak plácá hlouposti, ne vždy vás totiž druhá strana zastaví. Takže trocha „zdravé trémy“ nemusí být na škodu.

Celkem vzato ale žádné negativní zkušenosti z pohovorů nemám, vždy se mnou jednali velmi hezky. Občas jsem se zakoktala, jindy jsem položenou otázku nečekala, a proto jsem se zasekla a dlouho přemýšlela. To bylo dáno i nervozitou, která mi vždy úplně zablokuje myšlení. Někdo ve stresových situacích neumí improvizovat a bohužel do téhle skupiny patřím i já. Na druhou stranu však vím, že když se uvolním, dokážu improvizovat velmi snadno. Že by to byla má slabá a silná stránka? No, ono jich nakonec bude víc.

Takže shrnutí – pokud vás pozvou na pohovor, tak se hezky oblečte, najděte si nějaké informace o dané firmě/organizaci, nezapomeňte přijít včas, usmívejte se, snažte se působit klidně a hlavně mluvte, ale taky přemýšlejte nad tím, co říkáte. Tak a teď pohovorům vstříc!

 

Autor: Denisa Šnédarová

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Já a mé pracovní pohovory"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*