Já cabo a festa – Skončila párty

Informační centrum pro mládež v Lomnici nad Popelkou má za sebou už řadu úspěšných mezinárodních projektů. Patří mezi ně také projekty Evropské dobrovolné služby. Několik dobrovolníků už v Lomnici hostili a především jich spoustu už do zahraničí vyslali. Patří mezi ně i Olga, která se s námi podělila o své zážitky z Portugalska. Tak trochu časosběrně teď můžete číst její „deníček z EVS“.

srpen 2010 –  červenec 2011, Portugalsko

Po 14dnech na EVS:

Hlásim se z Portugalska. Jsem v pořádku. Země je skutečně nádherná, oceán studený a pláže nekonečně dlouhé. Bohužel tu nemají na klávesnici hačky a čárky, takže píšu bez nich.

První týden jsem strávila v bytě a blízkém okolí. Postupně přijížděli další dobrovolníci, takže teď jsme tu konečně všichni. První přijel Maxmilian z Rakouska, je to 27 letý typický chlap, jehož první věta zněla: ,,Jsem velice inteligentní,,. V Portugalsku 4 měsíce studoval, takže je to pro mě dobry průvodce. Dále tu je dívka z Itálie jménem Serena, je ji 24 a všechno je pro ni beautiful. V patek dorazila 24letá dívka z Litvy, umí perfektně anglicky, takže se od ni snažím pochytit každé slovíčko.

O víkendu jsme byli na místní farmě sbírat hroznové víno a ochutnávali jsme typickou portugalskou kuchyni. Včera jsem byla poprvé v práci a moc se mi to líbí. Děti mě učili portugalsky a hráli jsme karty.

Doufám, že to nadále bude takhle báječné.

………

Po měsíci

Dobrý den v Čechách!

Poslušně hlásím, že jsem v pořádku. EVS se pomalu rozjíždí, i když opravdu velice pomalu. Pracujeme asi jen 2 hodiny denně a zbytek času trávíme čekáním. Portugalci jsou strašně nedochvilní, dvouhodinové zpoždění je pro ně OK. Teď zrovna čekáme na řidiče, který nás odveze na popříjezdové školení. Máme ho tady v Almádě, asi jen kilometr od bytu, přesto tam budeme bydlet, abychom se poznali s ostatními dobrovolníky.

Taky už nám začal jazykový kurz. Portugalštinu máme 4 hodiny týdně, ale po 3 lekcích umím jen abecedu :-) Je zajímavá ale moc se s ní nedomluvím :-)

…….

Po 3,5 měsících

Dobrý den,

nebo možná lépe dobré ráno. Právě je půl druhé ráno a já čekám na odvoz na letiště. Napadlo mě, že je to správná chvíle na zhodnocení mého dosavadního působení na EVS.

Musím říct, že se mi tu začíná líbit čím dál víc. První nadšení už sice dávno opadlo, ale přešel mě už i smutek a stesk a teď se cítím výborně. Máme spoustu krásných zážitků a nových přátel. Když mi všichni říkali, že po 12ti měsících se mi nebude chtít domů, nevěřila jsem. Teď jsem tu 3,5 měsíce a cítím, že mi ty lidičky budou o vánocích chybět. Je až neuvěřitelné jak se úplně rozdílní lidé dokážou sehrát a žít dohromady.

V práci máme rušno, protože připravujeme všechno na vánoční párty. V každé domácnosti už přes týden svítí stromečky a na náměstí se otevírají vánoční trhy. Jediné, co mi ruší vánoční atmosféru, jsou všude přítomné palmy a žádný sníh. Na druhou stranu, když se podívám na internet a vidím sněhovou kalamitu v Čechách, tak jsem docela šťastná. Další co mi tu chybí je svařák, portugalské víno je dobré ale svařák je svařák.

Posílám pár fotek, aby jste věděli, jak tady vypadají vánoce, také posílám jednu ze srazu dobrovolníků a poslední je z litevské ambasády, kde jsme potkali i litevského prezidenta.

Štastné a veselé vánoce přeje Olga

……

Po 6 měsících

Zdravim z Portugalska,

tak jsem si po dlouhé době našla zase čas Vám napsat, jak se tu mám. Vánoce v Čechách byly báječné, silvestr dobrý a návrat do portugalské reality krutý :-)

Jelikož jsem byla v Čechách poměrně dlouho (3 týdny) tak už jsem se do Portugalska začínala těšit. Čechy mám ráda, ale během svátků tam byla opravdu zima. Cesta byla dlouhá a únavná. Přesto že ten den svítilo v Praze sluníčko ve Frankfurtu, kde jsem přestupovala, byla mlha. Proto jsme měli hodinu a půl zpoždění, naštěstí letadlo do Lisabonu také čekalo, až se počasí umoudří a tak jsem přestup zvládla v rekordních 4 minutách. Po cestě mě stačila pracovnice německého letiště obalamutit abych zůstala v klidu, že můj kufr už je dávno přeložen, vlastně mi asi chtěla říct, že jsem úplně hloupá když si myslím že jsem rychlejší než zavazadlo. Sedla jsem do letadla a čekala s ostatními cestujícími další hodinu, než budeme moct jít na start. Během té hodiny jsem se opravdu uklidnila, protože hodina je dost dlouhá doba na přeložení mého kufru plného vánočních dárků pro mé zahraniční kamarády. Jak jsem se mýlila :-D V Lisabonu jsem si šla s ledovým klidem po letišti a najedenou jsem uslyšela v hromadě neznámých slov moje jméno. Ano výhra. Můj kufr opravdu vyhrál báječný pobyt na frankfurtském letišti celou noc zdarma.

Naštestí mi druhy den kufr dovezli do našeho nového, krásného, luxusního bytečku. Zabydlela jsem se celkem rychle a začal kolotoč večeří, večírků a různých setkání na oslavu mého příjezdu a prvního setkání v roce 2011.

Mezi tím vším jsme si našli i čas na práci kde jsme rozjeli nový projekt.

Snažíme se „našim dětem,, ze sociálního centra přiblížit kulturu. Bereme je do muzeí, galerií… Nedá se říct, že by je to ohromovalo, ale něco málo si z každé návštěvy odnesou a pro nás je to motivace pokračovat. Začátek března se nesl ve znamení karnevalu. Oslavy jsou tu opravdu velké. Obchody plné nejrůznějších masek, restaurace zvou na typická jídla, bary pořádají karnevalové párty, ulice jsou ozdobené… prostě paráda. My zaměřili veškerou svou energii a kreativitu na mateřskou školku, která patří k našemu centru. Sehnali jsme kostýmy, připravili vystoupení, sladkosti a v pátek ráno vyrazili do školky. Slovy se dá jen těžko popsat, co ti malí raubíři vyváděli, takže Vám pošlu pár fotek.

Pomalu nám také dobíhá kurz portugalštiny, takže příští týden máme poslední lekci a pak nás čeká test. Abychom trochu narušili náš každodenní stereotyp, rozhodli jsme se s italskou spolubydlící navštívit příští víkend kamarádku v Madridu.

Takže letíme na 4 dny do Španělska, už se těším, že si trochu odpočinu od portugalštiny a načerpám novou energii.

……

Po návratu domů

Je tomu tak. Neuvěřitelné. Rok je pryč a utekl jak voda. Asi není možné popsat rok života v Portugalsku v jednom e-mailu, zatím je pro mě těžké si to celé přehrát v hlavě, to co jsem zažila, kde jsem byla, koho jsem poznala… Nic méně se pokusím napsat pár řádků a zhodnotit celou mou zkušenost.

Pokud si dobře vzpomínám, poslední vyprávění ze života dobrovolníků jsem psala na konci května. Těsně před tím než jsem odjela na sever Portugalska zúčastnit se celostátního školení. Po pravdě si celé tři dny moc nepamatuji, jelikož většinu přednášek jsem prospala, stejně jako dalších 300 lidí v sále. Celodenní přednášky o dobrovolnictví, samozřejmě v portugalštině mě prostě zmáhali. Neuběhl ani týden a znovu jsme balili tentokrát na hodnotící školení, kde už nebyli žádní portugalci za to jsem tam poznala spoustu turků, italek, poláků a v neposlední řadě rusku, jejíž EVS příběh mě vážně zaujal. Viktorie byla 18 ti letá Ruska, která už 3 roky žila v Estonsku, ale nemluvila estonsky ani anglicky a proto se vydala na EVS do Portugalska, aby se naučila všechny jazyky najednou. To by ještě nebylo to hlavní, ta chuděra už tam byla 4 měsíce a její projekt ještě nezačal, o jazykových kurzech mohla jedině snít, něco jako kapesné v jejich organizaci neexistovalo, v podstatě celá organizace již neexistovala… Chudák holka bydlela v obýváku svého mentora a myslela si, že je všechno v pořádku, sama si platila jazykové kurzy angličtiny, díky kterým se po 4 měsících, právě na tomto školení mohla svěřit se svým problém a začít ho řešit. Školení splnilo svůj účel a my mohli zpátky domů.

Začátkem června za mnou přiletěli rodiče, což znamenalo jediné. DOVOLENÁ. 10 dní na plážích, po památkách, v restauracích a barech… prostě dokonalé. Po jejich odjezdu jsem se s těžkým srdcem vrátila zpátky do práce, abychom dokončili všechny rozdělané projekty. Jedním z nich byl týden na pláži, každé ráno jsme sbalili všechny děti a vyrazili k vodě. Poslední školní den jsme s nejmenšími nacvičili divadlo a s odrostlejšími dětmi jsme se rozloučili pinpongovým turnajem. Srpen byl ve znamení volna, jelikož centrum bylo zavřené. Sice jsme mohli být celý měsíc doma, ale za to jsme měli na vyplňování spoustu papírů, dotazníků a v neposlední řadě youth pass. Vyplňování papírů jsme prokládali sluněním na pláži, popíjením vína a užíváním posledních chvil v nejkrásnější zemi Evropy.

Poslední týden v srpnu jsme začali obcházet všechny známé a loučit se, bylo to náročné hlavně pro náš organismus, jelikož každý nám dával ochutnat čerstvé domácí víno, slivovici, vařené šneky, mušle… Když jsme ochutnali i to co jsme ochutnat nikdy nechtěli a dojedli a dopili všechny zásoby v našem bytě, nezbylo než sbalit si svých pět švestek a letět domů. Paradoxně sbalit těch pět švestek byl nadlidský úkol. Rok života se prostě do 20 kilo narvat nedá. Takže někteří z nás na poslední chvíli kupovali druhý kufr, jiní platili nehorázné poštovné a posílali si domů balík. Já jsem si pozvala na týden kamarádku, která mi půlku věcí odvezla, přesto jsem ale jela na letiště ve 3 svetrech obalená 2 kily bižuterie :-D Na dlouhou chvíli naposledy jsme se všichni čtyři objali na stanici metra a rozjeli se do svých domovů. Teď si každý den skypujeme a vymýšlíme další dobrodružnou cestu.

Tak to by bylo asi všechno, doufám, že vám moje dopisy pomohli v rozhodování, jestli zkusit EDS nebo ano. Protože možnost NE nepřipouštím. Přeji všem, co se vydají na rok plný dobrodružství ať je plný zážitků a krásných momentů, o kterých budete psát a já si je moc ráda přečtu.

Hodně štěstí Olga

Děkuji moc své vysílající organizaci – ICM Lomnice nad Popelkou za ochotu a pomoc.

……

Také byste rádi na rok do zahraničí, poznat nové přátele, naučit se nové věci a zažít neuvěřitelné? Zkontaktujte některou z vysílajících organizací, v Libereckém kraji třeba lomnické Informační cetrum pro mládež, Libereckou občanskou společnost, o.s. nebo Dům dětí a mládeže v Novém Městě pod Smrkem. Seznam všech akreditovaných organizací najdete na webu programu Mládež v akci.


zdroj: www.icmlomnice.cz, www.mladezvakci.cz

Petra Handlířová, Regionální koordinátorka-redaktorka, Kraj Liberecký

 

 

Přidej komentář jako první k "Já cabo a festa – Skončila párty"

Zanechte komentář