Jak jsem se nestala milionářkou

Lady Jako mnohý student si i já přivydělávám brigádami. Trvalo ale nějaký čas, než jsem pochopila, že nejsnadněji si peníze vydělám prací.

Ono to jde i jinak? Zeptáte se mne možná.

Podle všeho ano. Ale na to nemám žaludek.

Řeknu vám o své cestě za poznáním, že práce je nejlepší způsob obživy.

 

Nebudu živit jiné „lady“

Ještě na střední škole jsem se nestala „domácí distributorkou“ kosmetiky. Lákaly mne na to kamarádky mé matky a jiné ženy v okolí. Divila jsem se, proč si tak bezpečně vybírají právě mne, která má k módě daleko. Neuměla jsem si vůbec představit, že bych obcházela domácnosti a nutila někomu nějaké šampony a šminky. Tehdy jsem ještě nevěděla, že všem těm ženským, které ze mne chtěly „kosmetickou lady“ učinit, jde jenom o to, získat pod sebe nějakou dušičku, aby ony samy postoupily výš. To jsem ještě nevěděla, co to je multilevel – pyramida.

 

Nebudu se lidem šťourat ve financích

Pak mne málem potkalo štěstí – práce v zahraniční firmě. Tu možnost mi nabídl člověk, který vyslechl můj hovor s kamarádkou na autobusové zastávce. Říkal, že mám úžasnou vyřídilku a že bych se uplatnila v jejich německé firmě. Zakoktala jsem, že moje němčina je chatrná, učím se angličtinu. A on, že to nevadí. Ať mu dám telefon, že mě doporučí svému šéfovi. Ten šéf mi volal ještě večer a pozval mne na první schůzku, kde se dozvím víc. Byla jsem na sebe pyšná – stačí, aby mi pusa jela – a mám práci!

Na schůzce se nás sešlo asi šest – lidé všeho věku, já jediná studentka. Nejednalo se o vstupní pohovor, ale o jakési školení, během něhož jsem pochopila, že se jedná o nějakou společnost, která obchází lidi a nabízí jim finanční služby. Ne, nepůjčují peníze. Ale vnutí se do domácností, prohrabou lidem jejich osobní účetnictví a řeknou, které pojistky mají zrušit a které půjčky si mají vzít…

Nejdůležitějším úkolem by ale mělo být získat další lidi, kteří budou po těch domácnostech chodit, aby vydělávali na ty, kteří se tu dnes školí.

Položila jsem přednášejícímu několik otázek na tělo, a ostatní mě málem uklovali, jak horlivě už chtěli vyjít do ulic a nutit lidem své služby, a nebo odchytávat další nešťastníky do pyramidy. Styděla jsem se už jenom za to, že tam mezi nimi sedím, že jsem se tak hloupě nechala odchytit a byla jsem ráda, že mě nikdo z těch lidí nezná.

 

Nebudu nabízet, o čem nic nevím

Poslední příležitost, jak si během pár dní pořídit mercedesa (ano, to bylo jedno z lákadel) jsem si zmařila, když jsem odmítla stát se prodejcem internetového programu k vytváření video e-mailů a k vedení videokonferencí.

Tuhle práci mi nabídla kamarádka, které to nabídl její kamarád, kterému to nabídl jeho kamarád… Zkrátka jsem v přesný den a hodinu sedla ke kompu a zhlédla nesmírně únavný a nekonečný on-line přenos, kde se lidé jásavými hlasy překřikovali, jak báječné je koupit si za pár set dolarů prográmek, který pak budeme prodávat jiným lidem. A hlavně – budeme získávat další lidi, kteří si také koupí prográmek, aby ho mohli nutit k prodeji jiným dealerům.

Po skončení propagačního přenosu jsem po skypu diskutovala s jedním z propagátorů. Snažila jsem se mu vysvětlit, že je nesmysl, aby si někdo koupil program od neznámé studentky, která o něm nic neví.

Dohadovali jsme se skoro půl hodiny, až jsem pochopila, že nejdůležitějším úkolem není samotný prodej produktu, ale získání dalších duší. Na závěr debaty mi ten kluk docela naštvaně napsal, proč se teda zajímám o takovouhle práci, když ji nechci dělat?

To jsem si řekla také.

Všechny ty „práce“, které nabízely rychlé a závratné zbohatnutí, předpokládají, že budu lidem nutit něco, o čem sama nic nevím, co nechtějí a k čemu nemohu poskytnout patřičné garance. A pokaždé to znamenalo nějaký (mnohdy značný) finanční vklad.

Dnes chodím na brigádu do hypermarketu. Jedinou investicí bylo pořízení hygienického průkazu. Stál dvě stovky a vydrží mi i pro jiné zaměstnavatele. Výplata není velká, ale dostávám ji včas, přesně a vím, za co je a s kolika penězi mohu měsíčně počítat.

 

 

Edita Jirásková, 20 let, Pardubicko


Zuzana Plocková, externistka

Roman Málek, regionální koordinátor-redaktor, kraj Pardubický

 

 

Přidej komentář jako první k "Jak jsem se nestala milionářkou"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*