Jak jsme unikli

image3344

Jarní prázdniny mi skončily, což je smutné, ale život jde dál, co se dá dělat. Nicméně jsem si je užila podle svých představ – dostatečně jsem se vyspala a stihla jsem i něco zažít.

Jeden den jsme strávili i v matičce Praze. Ještě před tím, než jsme vyrazili do IKEA (kde jsem se – mimochodem – hodnou dobu bavila tím, že jsem se opakovaně zavírala do skříně, a když jsem z ní vylézala, prohlašovala jsem: „Konečně zpět z Narnie!“), jsme se stavili na únikové hře. A o té vám chci podat zprávu, neboť jsem přesvědčená, že se tyhle „únikovky“ prostě musí stát fenoménem.

Když jsme dorazili na danou adresu, trochu jsme pochybovali, jestli jsme vlastně správně, protože před námi se tyčil panelák. (Ať už jsem očekávala jakékoliv místo, odkud budu utíkat, panelák to určitě nebyl.) Ale byli jsme správně, protože na jednom ze zvonků stálo: RUNAWAY.

Po tom, co jsme vešli dovnitř, nás uvítala milá paní, která nám vysvětlila, o co že to vlastně půjde a zasvětila nás do příběhu, ve kterém jsme se ocitli. Naše hra se jmenovala Archimedovo tajemství. Takže jsme byli zavřeni do jeho laboratoře s tím, že máme hodinu na to, abychom se dostali ven. Archimedes byl totiž zavražděn římskými vojáky, kteří taky ukradli všechny důležité spisy. Až na jeden. A ten jsme my čtyři měli najít a odnést, než se vojáci vrátí.

Ve chvíli, kdy se za námi zamkly dveře, jsme začali pobíhat po malé místnůstce a hledat indicie a kódy k zámkům. Zvedali jsme židle, lezli pod stůl, hledali skryté poselství na zdích… A nic nám nedávalo smysl. Když se nám ale povedlo odemknout první zámek, věci se daly do pohybu. Plně jsme rozvinuli rodinný „team work“. A když uplynulo 59 minut (bez nadsázky), s tajným spisem v rukou jsme zadali poslední kód a vyletěli ze dveří.

Konkrétnější nebudu v zájmu všech, kteří se rozhodnou vyrazit do Prahy, nechat se zamknout do Archimedovy laboratoře a budou se chtít bavit stejně dobře, jako jsme se bavili my.

A my jsme se bavili opravdu královsky, takže nemůžu jinak, než doporučovat úniky na vlastní kůži stále a stále. Oproti tomuhle zážitku jsou ty nejlepší „únikovky“ na počítači jen trapným pokusem.

 

Anna Zatloukalová (15 let), ICM Jlemnice

Přidej komentář jako první k "Jak jsme unikli"

Zanechte komentář