Jak se rodí nová akce aneb Potěš knihou

listopad2_foto_icm_ceskybrod

Jednoho dne se na pozemku našeho gymnázia pořádala akce „Potěš knihou“. Akce pro všechny knihomoly a knihomolky, kteří si rádi o knížkách popovídají a možná se i něco nového dozvědí. A každý takový knihomol má doma jistě nějaké knížky, po kterých nesáhl celé roky, prostě se mu jen tak válí na poličce a akorát na ně padá prach. A právě proto se hlavní organizátorky rozhodly zařadit do programu bazar knížek. Fungovalo to tak, že jste si přinesli knížku, která vás už nebavila, a vyměnili si ji za nějakou, kterou tam před vámi odložil někdo jiný. Něco za něco. A pak jste se s muffinem v ruce mohli zapojit do diskuze o různých autorech, žánrech, či nově objeveném tématu bookstagram (pozn. redaktora: knižní instagram). Domů jste odcházeli obtěžkáni vaší novou knížkou, s plným břichem a hlavou plnou literárních otázek. Vše samozřejmě zadarmo.

 

Ale jak to vlastně celé začalo? S jakými problémy se musely organizátorky potýkat? Pro odpověď na tyto otázky se musíme vrátit na konec března. Tehdy totiž Lucii ze 4A8 napadlo, že by mohla zorganizovat akci pro knihomoly, jako je ona. Se svým nápadem se svěřila kamarádce Káje (též z 4A8), která nadšeně souhlasila, a holky se do toho hned vrhly. Daly hlavy dohromady a sepsaly si své nápady a postřehy. Postupně se na papíru začala rýsovat Lucčina představa. Ale aby ji mohly z papíru přenést do skutečnosti, musely svůj návrh nejprve představit panu řediteli. Zpočátku z toho holky měly trochu strach, ale jemu se nápad zalíbil a po krátké debatě jim povolil akci pořádat. A tak holkám už nic nebránilo v realizaci. Stanovily datum, doladily detaily a vytvořily skupinu na facebooku. Pak už jenom zbývalo akci zpropagovat a tady nastal jistý zádrhel. Malé nedorozumění zapříčinilo to, že zbývalo pár dnů do akce a plakát nebyl hotov. A díky tomu se o ní nedozvědělo tolik lidí, kolik by bývalo mohlo. Holky to nechaly být a řekly si, že kdo přijde, tak přijde. Místo strachování se z nízké účasti, se raději odreagovaly sháněním občerstvení, pečením muffinů a podobně.

 

Nadešel den D a Lucka s Kájou se omluvily z poslední hodiny, aby mohly akci připravit. Nanosily všechno potřebné na zahradu a vše doladily pro první hosty, na které již čekal knižní bazar, kvíz, občerstvení a fotokoutek s vtipnými rekvizitami. Všichni se skvěle bavili, akorát nepřišlo tolik lidí, kolik holky čekaly. Na zahradu to odpoledne přišlo přibližně pětadvacet lidí. Což není zlé, ale mohlo to být lepší.

 

A proč vám to tady všechno vyprávím? Chtěla jsem, abyste se dokázali vžít do kůže organizátorů. A nezáleží na tom, jestli organizují malou knižní sešlost, narozeninovou oslavu nebo událost století. Všichni se potýkají s podobnými problémy. S podobnými lidmi (což bývá problém sám o sobě). Všichni mají něco společného. Organizace je jedna z nejtěžších disciplín a pořád se divím, proč jsme ji ještě neviděli na olympijských hrách (tak snad příště). Zkráceně, chtěla jsem vám ukázat, co doprovází realizaci vaší představy a s čím vším se můžete setkat. Lucka s Kájou a jejich Potěš knihou, jsou jasným příkladem toho že, když se chce, tak to jde. Proto pokud v hlavě nosíte nějaký nápad, ať už se jedná o školní akci, projekt, či máte nějakou připomínku, stačí se zvednout a zajít za vedením, nějak rozproudit dění nebo prostě o věcech mluvit, protože komunikace je základ všeho a kdo se nezeptá, nic nemá. Na závěr: Nikoho z organizátorů nenapadlo udělat z akce pár fotek, tak třeba příště?

 

Katka Ištvániková, ICM Český Brod