Jaké to je být maturantem

Když jsem v srpnu roku 2012 přišel do školy, tak jsem si ani neuvědomoval, co mě jako čerstvého maturanta čeká a zkoušku dospělosti, jako takovou, jsem absolutně nebral vážně. Den za dnem jsem zažíval stereotypní situace, které už nikdy nechci zažít. Učitelé sledující internet kvůli novým informacím se proměnili spíše v proroky nosící špatné zprávy a obavy z letošních zkoušek dospělosti. Každodenní výhružky typu: „Učte se už teď!“ mi přišly vcelku zbytečné. Proboha! Vždyť ani naši politici ještě nevěděli, co nás bude čekat.

Aniž bychom se dostali přes první polovinu školního roku, všechny starosti okolo maturity byly rázem pryč, protože nás tradičně čekala ještě jedna nepříjemnost. Maturitní ples! Každoroční klišé, které s sebou přináší mnoho starostí, stresu a radosti pro podporující rodiče. Moje úloha hlavního organizátora v pořádání akce tak velkého rozměru přinesla všeho bez nadsázky minimálně trojnásobek. Abych trochu odlehčil náladu článku a přesměroval vše na pozitivnější stranu, musím podotknout, že vše nakonec dopadlo dobře a maturitní ples 12 statečných maturantů se povedl na výbornou koncem ledna tohoto roku.
V tuto chvíli píši tento článek v Londýně, kde na londýnském letišti Stansted přečkávám noc a těším se, až vyrazím za kamarádkou do Birminghamu doplnit potřebnou pozitivní energii, protože již za necelé dva měsíce budu stát před komisí za účelem obhajovat moje praktické dovednosti.
Lidi, nenechte se rozhodit těsně před nejdůležitějším krokem Vašeho života. Užijte si každý den a nepodceňujte systém, kterým je maturitní zkouška vedena.
Mějte se krásně, Honza!

Přidej komentář jako první k "Jaké to je být maturantem"

Zanechte komentář