Jen tak

Seděla jsem na schodech před katedrálou a četla si. Byl krásný letní den, koupila jsem si třešně a čekala na mamkou, s vidinou oběda. V tom ke mě přistupuje paní s vtíravým „Slečno…“ Zvedám oči a vidím usměvavou blondýnku s modrýma očima. „Nebojte se, já vám nic nechci prodat…“ ujišťuje mě vzápětí. Kývám a usmívám se, aby pokračovala. Osměluje se, vybírá příspěvky na jednu známou, nejmenovanou organizaci, podporující děti. Ukazuje mi průkazku, trochu se zadrhává, ne proto, že by měla vadu řeči, ale má obavu ze mě. Vlastně se ke mě chová jako policejní vyjednavač k teroristovi s bombou pod kabátem. Chce 50 korun.

Jsem student, ale padesát korun vydávám každý den za jídlo nebo zbytečnosti. Bloček, gumičky, sladkost, třešně na trhu. Přesto se se mnou paní bavila velmi opatrně a částku vyslovila jako kdyby mi sdělovala, že mi na rameni sedí pavouk. Já kývla a usmála se a vytáhla peněženku. Ne, nejsem lidumil přispívající na potkání všem „vybíračům“, ale známé organizaci těch pár kaček dám ráda. Ještě jsme se pobavily na téma mých hodinek, rozloučily se a paní se posunula dál. Schválně jsem zpoza stránek sledovala, co se bude dít. A kupodivu, i další dvě dvojice vytáhly peněženky. Ovšem dalších pět nikoli.

Zamyslela jsme se tedy nad tím, proč..jistě, jsou tu ty klasické důvody – nemám peníze, nemám chuť, nemám, nemám, nemám. A dál – mě by taky nikdo nic nedal, až se mi něco stane, nikoho nebudu zajímat, atd., atd. Nebudeme se tady bavit o tom, jestli jsou ty důvody skutečné nebo jen stereotypně používané. Budeme se bavit o tom, jestli potřebujeme důvod, abychom udělali něco dobrého. Abychom si mohli vybarvit políčko v „Modrém životě“ jako Mirek Dušín z Rychlých Šípů. Prostě… jen tak.

Když si zpětně uvědomujeme, kolik peněz vydáme běžně za spoustu „hloupostí“, vypadá oněch 50 korun jako minimální částka. Ale věnovaná na dobrou věc. Místo abychom si večer vyčítali, proč jen jsme si neudělali jídlo doma a utratili peníze za „umělou hmotu“ v rychlém občerstvení dejme je příště někomu, kdo je vážně potřebuje. Zkusme ukázat světu i tu druhou tvář a dát peníze jen tak, lidem, kteří je vážně potřebují.

Šárka „Celebrian“ Chocholová
ICM Hradec Králové

Přidej komentář jako první k "Jen tak"

Zanechte komentář