Jezevec Jonáš, vtipné vánoce

Nedávno jsem narazila na kampaň propagující sbírání odpadků v přírodě. Taky vás igeliťáky pod smrkem štvou? Taky ukazujete dětem na výpravě, že tohle se nedělá, ale šahat na jetý odpadek se váám ekluje, takže ho tam necháte? Tak to jsme na tom stejně. Taky si to ospravedlňujete hygienou, ale stejně někde uvnitř hlodá svědomí, že by se s tím něco mělo…

Podobně na tom byli manželé Schneiderovi. Jenže oni se k odpadkům postavili čelem a co se zdálo jako problém, prostě vyřešili. A na svět přišla nejprve taška a potom celá kampaň s jezevcem Jonášem.

„Je to náš původní nápad. Vzniklo to tak nějak z toho, že s manželkou rádi chodíme do přírody a při výletech pořád narážíte na nějaký nepořádek, co tam někdo zapomněl,“ vypráví Petr Schneider o vzniku myšlenky tašky na odpadky a kampaně s jezevcem Jonášem.

jonáš

„Vždy mi to vadilo a bylo mi jasné, že ten, kdo to tam nechal, se pro to už nevrátí. Nicméně odnést to by znamenalo to vzít, někam to dát, nést to s sebou a pak s tím něco udělat. Nechtěl jsem si špinit ruce, protože jsem si pak chtěl sníst svačinu. Protože mě to ale trápilo dál, hledal jsem něco, co mi pomůže vyřešit mé problémy a bude to navíc jednoduché a stále po ruce.

Po rozpadu na jednotlivé podproblémy to nebylo už nijak těžké. Potřebuji praktickou tašku, abych měl odpadky kam dát. Musí být dostatečně velká, aby se mi tam toho dost vešlo, ale musí být i dostatečně malá, aby mi nepřekážela. Kvůli údržbě by měla mít nějakou vyměnitelnou vložku – nejlépe běžnou igelitovou tašku, těch jsou všude mraky, takže nebudu muset shánět nic speciálního (tím se už vlastně sama vymezila velikost tašky). Měla by mít i nějakou kapsu, abych si tam mohl dát rukavice. Podle tohoto návrhu jsem si udělal střih a ušil jeden kousek. To bylo někdy na podzim roku 2009. Od té doby jsme tašku při každé příležitosti testovali.

taškaTestování dopadlo dobře. Taška se osvědčila, nebylo potřeba žádných zásadních úprav a opravdu mi pomohla vyřešit mé problémy (které byly samozřejmě jen v mé hlavě).

Už v počátku nás napadlo, že lidí, kteří jsou na tom podobně jako my, musí být víc. A později jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, že je potřeba jen malé popostrčení a člověk se zbaví zábran. Tak začala vznikat myšlenka a obecnější rozšíření. Jako cílovou skupinu jsme zvolili především ty, kteří odpadky nesbírají, ale jsme schopni je něčím přesvědčit. Ať už praktickým efektem tašky nebo tím, že se přidají k nějakému „davu“ a nebudou se stydět. Z této cílové skupiny jsme se chtěli zaměřit ještě víc na děti a mládež. Vymysleli jsme tedy jméno a pokusili se tomu dát nějakou formu.

Původně jsme se chtěli zaměřit spíš na organizace (turistické oddíly apod.). Že bychom jim tuto aktivitu nabídli a ať si ji oni dle svého uvážení zařadí do své činnosti. To se ovšem minulo účinkem a tak jsme to otočili směrem k veřejnosti.“

Takže i vy se můžete přidat k jezevci Jonášovi a pořídit si parádní tašku. Nějaká igelitka se doma určitě najde a pracovní rukavice taky. Nosit pěknou tašku na výlety není zase taková zátěž a třeba se tím motivujete k větší pravidelnosti vašich výprav. Já si tašku pořídila jako vánoční dárek pro rodinu a jsem zvědavá, co na to řeknou. Sázím na to, že máme v rodině rodilé soutěživce a na webu jezevce Jonáše si každý tašku může zaregistrovat a potom hlásit své výpravy a kila nasbíraných odpadků. Odpadky ale můžete sbírat i do vlastní tašky, není nutné si pořizovat tu Jonášovu. A i tak se můžete zaregistrovat a sbírat „pod dohledem“. Nevím co v tom je, asi že jsme od přirozena lid soutěživý a společenský a rádi se sdružujeme a dáváme najevo, že k někomu patříme. V každém případě mě myšlenka sbírání odpadků s Jonášem od prvního seznámení nadchla a přijde mi dost vtipná. A nejsem jediná, s propagací pomáhá manželům Schneiderovým i středisko ekologické výchovy Divizna při liberecké ZOO a propaguje Jonáše na svých akcích. Navíc tašky šijí ve Fokusu, dílně handicapovaných, takže tak trochu pomáháte i jim. A ještě se na příští rok chystá i nějaká motivace pro sběrače. Čím víc nás bude, tím lépe.

„My si nemyslíme, že sbíráním odpadků spasíme svět,“ vysvětluje pan Schneider. „Prevence je vždy na prvním místě. Snažíme se zaplnit mezeru ve spektru činností týkajících se širokému pojmu ochrany životního prostředí. Chceme nabídnout lidem další činnost, která je plně v jejich sféře vlivu a umožní jim vidět výsledky jejich práce. Upřímně, my doma třídíme odpad do nejmenších detailů, snažíme se nekupovat žádné zbytečně balené výrobky a stejně jsou kontejnery před naším panelákem nacpané k prasknutí. To může být dost demotivující. Tady se člověk může otočit a uvidí alespoň nějaký výsledek.

Lidé nepotřebují tašku, aby sbírali odpadky, to zvládnou i bez ní. Zvládnou to i bez Jezevce Jonáše. Náš hlavní cíl není sbírat odpadky, ale konvertovat lidi z těch, kteří odpadky nesbírají na ty, kteří je sbírají.“

Je to asi také o tom, že bychom měli přestat remcat, že něco nejde a raději začít dělat něco pro to, aby to šlo. Tak mrkněte na jezevce Jonáše, právě se vyrobily nové tašky a je to skvělý nekonformní dárek k vánocům!

www.jozevec.cz

Petra Handlířová, Regionální koordinátorka-redaktorka, Kraj Liberecký

Přidej komentář jako první k "Jezevec Jonáš, vtipné vánoce"

Zanechte komentář