Jin a jang

Alex fotka

Každý z nás si připadá občas sám, tak jako já tak i vy. Já vám chci ukázat, že nikdy nejsme sami a že i nejvíc šílené myšlenky dokážou mít dvě strany. Ukážu vám tak nějak jiný pohled na věc. Lépe řečeno takový Jing a Jang. Nikdy není něco tak moc černé, abychom v tom nenašli cokoliv bílého. Každý nemusí souhlasit s mými názory. Jsou moje a moje jediné přání je, abyste viděli věci i z druhé stránky. To, zda-li si je vezmete k srdci, zůstává na vás. Vaše Lexy Kočicová.

„Nejlepší kamarádi“, samozřejmě že „navždy“.

Připadá mi, že celé téma kamarádství, je hlavně ve velkých uvozovkách. Většinu lidí ani nezajímá, proč tomu tak je. Ale to jsem vážně jediná, kterou tohle štve? Poslední dobou se stává z přátelství jedna velká přetvářka a lež. Proč si tohle vůbec dovolíme vůči sobě? Není to náhodou strašné, že si necháme líbit takové přetvařování? Myslím si, že přátelství by mělo být o vzájemné důvěře, pomoci a porozumění. Ale jak máme postavit správné přátelství, založené na lži? Tyhle věci dohromady nejdou a je jen otázkou času, kdy si to všichni uvědomíme. Jde tu o to, že pokud chceme, aby naše přátelství stálo za něco, není potřeba žádná lež, ani přetvářka. Kdybychom se přetvařovali a byli na sebe
v přátelství jen milí, kdo by nám pak měl říkat, že naše chování není normální, nebo že nám to tričko
s delfínem prostě nesluší. Ale vážně, tohle není o tom, že bychom to brali jako nadávání si, jde tu o to, že k sobě jsme upřímní a jakoukoliv výtku bychom si měli brát k srdci. Proč? Protože právě lidé,
s kterými se bavíme, nás znají jako osobnost, vědí jak se chováme v různých situacích, vědí jak myslíme a co cítíme.

A přiznejme si, každý z nás jednou potřebuje vrátit zpět na zem a vrátit se do normálu. Kdyby tomu tak nebylo, kdybychom si lhali a vlastně ani nevěděli, jaký ten druhý doopravdy je, pak bychom nemohli tomu druhému pomoci. Všechno se vším souvisí, a to že si to uvědomíte až pozdě, nikdo nevrátí. Snažím se mít s lidmi okolo mne postavený vztah na tom, že jakmile se jim něco nelíbí, řeknou mi to. Jakmile mne nesnáší, také mi to řeknou. Pokud mě máš rád, řekni mi to. Všechno co mi řeknou a cítím, že to myslí upřímně, si vezmu k srdci a nikdy, ale nikdy jim za to nenadávám. Proč? Protože sdělí, co si myslí a má právo a kuráž mi to říct do očí. Přesně toto si na lidech cením. Myslím si, že za pravdu bychom lidem nadávat neměli, je to smutné, ale je to tak. V dnešní době bychom za ni měli být naopak vděční. Když má ve vás ten člověk důvěru a ví, že může být upřímný, tak nebude mít obavu vám říkat své problémy i pocity. Proč? Protože bude spoléhat, že i vy k němu budete upřímní a když bude potřebovat pomoc, prostě mu podáte ruku a budete s ním. Každý z nás potřebuje podporu, třeba jen malou, ale potřebuje ji. Ale ne tu, která je vymyšlená. Každý z nás pozná a určitě ho i milionkrát více potěší podpora myšlena od srdce. Přátelství není nic jiného, než jen pocit, že vedle sebe někoho máme a že nejsme sami. Že nás má někdo rád, takové jací jsme. Přátelství je tenký led, na kterém každý z nás stojí a sám se rozhoduje, zdai bude pokračovat na pevném ledu, který sice občas klouže, ale je bezpečný, nebo po ledě, který je křehký a každou chvíli může prasknout. Každá prasklina sice může zase zamrznout, ale už nikdy nebude tak pevná jako před tím a vždycky na sobě ponese jizvy a škrábance. Stačí se občas zamyslet a posunout se dál. Nastavit si vše tak, jak to chceme mít a od základu udržovat pevné přátelství. Stačí se řídit srdcem. :)

Pro ICM Uherské Hradiště Alex Kočicová