Regionální mix informací

Kde se rodí soucit?

Myslím , že jednoznačně nejde určit – „ kde se rodí soucit „, pokud ani nevíme, jak jej člověk vnímá a co pro něj znamená. Proto je pro mě mnohem důležitější otázka – Co je soucit?
Je lítost nad těmi, kteří mají těžší život než my? Soucit třeba se slepými nebo hluchými, ochrnutými, vážně nemocnými nebo dokonce umírajícími? Soucitný člověk je bezpochyby lituje. „Něco“ ho tíží, když tyto lidi vidí. Ale je to „něco“ opravdu soucit? Možná je to jen podvědomý strach. Každý ví, že může dopadnout stejně, i když si to nerad připouští. Je tedy soucitem tento strach? A kdo soucítí, lituje nebo má strach z budoucnosti kvůli těm, před kterými raději zavíráme oči? Jako jsou třeba duševně postižení nebo bezdomovci a jiná takzvaná spodina naší společnosti. Málokdo, koho znám, s těmito lidmi soucítí. Většina je bere jako odpad. Připadají nám odporní. Ale jsou i takoví, kteří se pomocí různých organizací snaží být čistí a alespoň něco málo si vydělat. Člověk se může stát bezdomovcem stejně, jako může ochrnout nebo oslepnout. Duševně postižení jsou na tom ve společnosti možná ještě hůř. Duševní porucha je v podstatě jako rakovina. Někteří se s ní narodí, u jiných se projeví až postupem času a ti šťastnější ji nikdy nezažijí.
Všechny příběhy jsou smutné a se všemi bychom měli soucítit, ale neděláme to. Jak můžeme mluvit o soucitu, když v podobných nebo dokonce stejných příbězích rozlišujeme „hlavní hrdiny“ a jejich utrpení. Každý se může během života „naučit“ soucitu. Ale člověk jej většinou pozná, až je sám tím, kterého litují.

Klára Szabóová
8.5.1993
klara.szaboova@iss-copbrno.cz
vlastní tvorba
Integrovaná střední škola – Centrum odborné přípravy, Olomoucká 61, 627 00 Brno

Petr Kantor, regionální koordinátor – redaktor, kraj Moravskoslezský