Kde se vzali pověsti o Krušných horách – 2. díl

Krušnohorská víla

Tajemnými vládci Krušných hor, přežívajícími v lidových vyprávěních z generace na generaci, byli Rýbrcoul a Marzebilla, nebo-li Pupilla. Rýbrcoula všeobecně známe z Krkonoš, ale Bohuslav Balbín uvádí, že se vyskytoval i v Krušných horách. Objevoval se v různých podobách, jako horní mužíček, nebo mnich, kůň, ale také žába. Byl pokládán za laskavého vládce Krušných hor, který byl nakloněn zvláště chudým lidem a rozdával jim ze svých pokladů. Byl ale popisován i jako děsivé zjevení s ohnivým jazykem a očima. O krušnohorském Rýbrcoulovi se vyprávělo, že na české straně zhasínal světla pocestným, ubírajícím se nočním lesem.

Marzebilla (dnes zkomoleně Marybyla, Marybela i Mařenka) se zjevovala v Krušných horách jako jejich strážný duch. Bývala prý dcerou jednoho hradního pána, který ji poslal do kláštera. Zamilovala se ale do rytíře a utekla s ním. Zemřela v bídě a pak se začala na různých místech objevovat jako ochranný krušnohorský duch.

Démoni a zjevení

Podle středověkých badatelů patřila k děsivým lesním duchům Krušných hor „divoká honba“ neboli „Zuřivé vojsko“. Vydávalo hrozivé zvuky „hu hu“ a zahánělo lovce a celé povozy s koňmi i se psy do bažin. Nebo „ohnivec“, jenž měnil svou podobu. Chvilku byl skřítkem, jindy divokým zvířetem, nebo hořícím předmětem a nejraději se zdržoval v bažinách. Zvláštním zjevením byl „krásný lesní muž“, protože pocházel z Krásného lesa (Schönfeldu), ale nikdo ho nikdy nespatřil. Ozýval se děsivým formanským voláním. Podobně se projevovali i krušnohorští hejkalové. Měli různá jména a „Hejma“ se např. objevoval u hraničních kamenů. Jeden z místních na něj nevěřil. Když ale jednou procházel kolem hraničního kamene, něco mu sáhlo na rameno, on shodil kožich, do kterého byl oblečen a utíkal, co mu síly stačily. Jindy „hejmovy“ výkřiky „héééj“ lidi tak vyděsily, že si útěk domů odstonali. Krušné hory obývaly hojně i „stromové ženy“. Zaváděly houbaře hluboko do lesa, že už nenašli cestu zpět. Někdy je naopak přiváděly na místa, odkud si houbaři odnášeli plné koše hub.

Lutheránský kněz a kronikář saské části Krušných hor ze 17. století Ch. Lehmann popisuje řadu strašidelných příhod s démony Krušných hor. Právě českou stranu pokládá za oblíbené místo strašidel a uvádí objevení jeskyně, která se hemžila hejny nejrůznějších démonů. Jednoho z duchů, řádícího nedaleko Mostu podle něj zažehnávali zdejší kapucíni. Mluví i o „škrtičích“, kteří skákali po krku a sužovali zdejší horaly. Vždyť strach a úzkost v temných lesích plných divokých srázů, močálů, divoké zvěře a nástrah mohly sevřít zbloudivším hrdlo a někteří mohli z hrůzy onemocnět i zemřít.

Z vodních démonů, žijících v horských jezírkách a rybnících pod horami, jsou známy vodníci či hastrmani. V Krušných horách se zjevovali někdy v podobě rybáře, jindy bílého koně. A vodní ženušky. Dokázaly lidi nečekaně odměnit, ale také jim ublížit.

Ve zvířecí podobě se démoni zjevovali jako medvědi, vlci, hadi, mloci a nestvůrní červi. Kronikář Lehmann popisuje, že jednomu sedlákovi z vesnice Rashau se při opravě domu zjevil červ s kočičí hlavou a ohnivýma očima a tlustý jako paže. Nejčastěji se v neprostupných lesích a srázech Krušných hor zjevovali přízrační psi v černé a bílé barvě. Skákali lidem na záda a škrtili je. Říkalo se, že bílý pes s ohnivýma očima střeží poklad ukrytý v močálu. Kolem krušnohorských bažin šel jednou před půlnocí pocestný. Najednou uviděl asi deset kroků před sebou dvě hořící koule. Když přišel blíž, spatřil bílého psa se svítícíma očima s tlapou položenou na železné bedně. Pes třikrát kývl hlavou. Muž byl ale tak zděšený, že se neodvážil na bednu sáhnout. Když odbila dvanáctá, pes zmizel a s ním i poklad….

 

ICM Cheb

Věra Bartošková (Použito široké literatury o Keltech a spisku Skřítci a démoni Krušných hor od Jiřího Wolfa)

Přidej komentář jako první k "Kde se vzali pověsti o Krušných horách – 2. díl"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*