Regionální mix informací

Klíčem k úspěchu je dobrý tým a příprava. To je základ!

Pro někoho neznámý a nenápadný, ale ve svém oboru už celkem omlácený a zkušený mladý režisér Jan Syruček je velmi dynamický a vytrvalý mladý muž, který se nebojí i ve svých studentských letech pouštět do velkých projektů. Představujeme vám pravděpodobně jednoho z budoucích významných českých režisérů, někoho, kdo jde za svým cílem neúnavně a s chutí svou práci dělat dobře.

Honzo, tebe v poslední době můžeme vidět na place jako režiséra klipů a spotů pro kampaň na podporu odborného školství v Praze „Já nejsem z gymplu!“. Přeci jen bych se ale vrátil někam na začátek. Kdy si uvědomil, že chceš působit na tvůrčí dráze filmu a televize?

Definitivně jsem se rozhodl asi v 8 letech. Zní to dost divně, ale je to tak. Velmi jsem si přál pracovat jako redaktor v televizi. V této době ještě neexistovaly cenově dostupné digitální video kamery, tak jsem chodil po Barrandově a ptal se kolemjdoucích na různé otázky a přestavoval jsem si, že pracuji pro velkou televizi. Museli si o mně minimálně myslet, že jsem blázen.  Našel jsem si tehdá webové stránky Dětské televize, ale dozvěděl jsem se, že jejím členem se můžu stát až od 12ti let. Počkal jsem pár let a do teď jsem jejím aktivním členem.

Na začátku to tedy spíše vypadalo na žurnalistickou kariéru, stejně jako u tvého tatínka, který je v mediálním světě velice zběhlý, působil například ve známém nakladatelství Ekonomia, které je vydavatelem Hospodářských novin a mnoha dalších titulů. Neopomenutelná je také role tvého táty v elektronických médiích, jako je například televize. Zdá se, že jdeš trochu v jeho stopách?

Trochu ano. I když můj táta nejraději píše články a knihy, což není úplně můj směr. Jeho specializace je mezinárodní politika, která mě taky láká, ale zatím se věnuji jiným věcem.

Jaký byl tvůj první tvůrčí počin?

První „tvůrčí věc“, kterou jsem udělal, byl scénář do loutkového divadla, co jsem měl doma :D. Bylo to v roce 1999, neuměl jsem ještě psát, tak jsem to diktoval tátovi. Nebylo to absolutně nic závratného, ale byla to ta první věc.

Ty v současné době studuješ na Střední průmyslové škole sdělovací techniky, které se tak důvěrně říká Panská. Asi si byl dopředu rozhodnutý, že půjdeš na obor, který se blíží tvému zájmu?

Ano, byl. Již od osmé třídy. Problém byl ale ten, že v té době ještě tenhle obor nikde neexistoval (usmál se). Na Panské byly dříve čistě technické obory, což mě nelákalo. Byl jsem tedy rozhodnut jít na gymnázium, v tom se ale, na poslední chvíli, otevřel na Panské obor Filmová a televizní tvorba. Neváhal jsem, protože to bylo to, co jsem chtěl. Všeobecné předměty (kdyby to nevyšlo) a odborné předměty (kdyby o vyšlo).

Tvůrčí štáb režiséra Jana Syručka ze SPŠ ST Panská. Foto: Tomáš Frkal

Máš rozpracovaný nebo nyní pracuješ na nějakém zásadním nebo pro tebe důležitém projektu?

Ano, v současné době pracuji na televizním pořadu Kinobar. Měl by to být nový filmový magazín. Mám ještě pár projektů, ale ty jsou ještě ve stavu, o kterých nemá cenu mluvit.

Získal jsi už nějaká ocenění za tvou tvůrčí a zpravodajskou činnost?

První ocenění jsem získal v jedenácti letech za divadelní hru. Mám pak ještě jedno další literární ocenění, tři televizní – dvě od odborné poroty za „Zpravodajství do 15 let“ a od diváků za reportáž. Jednu cenu mám od paní ředitelky Mgr. Věnceslavy Zajíčkové z FZŠ Barrandov II, za přínos škole. Zde jsem se začal hodně realizovat a kdybych nedělal projekty, co jsem dělal, určitě bych teď nemohl dělat to co dělám.

Jaké to je být režisérem a vést docela početnou skupinu lidí k tomu, aby byl výsledek dokonalý? Například natočení hudebního klipu „Kam jdem“ pro televizi Óčko muselo dát hodně práce. Respektují tě tví spolužáci a kamarádi jako režiséra, v pojetí, které je všem notoricky známé nebo na to jdeš úplně jinak?

Jak natočit dokonalé video bohužel nevím a snažím se na to stále přijít (smích). Každopádně je nesmírně důležitá příprava. Je to alfa a omega celého potenciálního úspěchu. Na přípravě klipu „Kam jdem“, jsme strávili opravdu hodiny a hodiny práce. Člověk musí několikrát projít každý detail, aby vše bylo na správném místě – od plakátu na zdi po hlavní herečku. To je nesmírná práce. Proto je nesmírně důležité si vybrat a zvolit takový tým lidí, kterému můžete minimálně na 100 % věřit. Důvěra ve svůj štáb je klíčová.  Správný režisér se nemá starat o to, zda jsou rekvizity na place, zda jsou herci nalíčení, zda je všechna technika v dobrém stavu na místě – od toho má své asistentky, vedoucí produkce a další. (celý tým tvořilo 15 lidí a 78 herců). Je to nejen psychicky, ale i fyzicky náročné – jeden natáčecí den má cca 12 hodin a za všechny natáčecí dny jsem se stihl najíst jen jednou. Klíčem k úspěchu je dobrý tým a příprava. To je základ.

Asi nejde jen tak přijít a říci, že chci být režisérem, nebo že chci něco tvůrčího vytvářet; Jaká je příprava tebe jako režiséra, o co se zajímáš, co čteš, jaké pořady a filmy sleduješ?

Je to zvláštní, ale jde. Když si člověk jde za svým cílem a věří mu, tak to zvládne. K prvnímu spotu proběhla na škole interní soutěž o scénář. S kamarády jsme si řekli, že to musíme zkusit, tak jsem do toho šli. Trvalo nám to dlouho, ale nakonec jsme uspěli. Přihlásit se mohl kdokoliv z našeho ročníku a oboru. O to více mě těší, že jsem se k této práci dostal naprosto průzračně – žádná protekce, korupce, jak si často lidé myslí…

A co se týká přípravy?

Člověk může přečíst spoustu knih, zajít na mnoho přednášek, ale pokud nic nenatočí, tak se to nikdy nenaučí. Je velmi důležité se o natáčení dozvědět mnoho věcí předem, ale snad ještě důležitější je se nebát a vzít kameru, lidi a jít točit. S jasným scénářem na papíře. Pak až teprve poznáte jak je těžké přenést text na obrazovku.

K tomu, aby člověk co nejpřesněji věděl, jak to má vypadat, musí samozřejmě vidět nějaké  různé filmy, popřípadě klipy. My jsme jenom kvůli klipu „Kam jdem“ zhlédli mnoho videoklipů, kterými jsme se snažili inspirovat. Nakonec jsme si vybrali tři, které jsme použili jako vizuální předlohu.

Aby divák mohl nějaký film, či žánr zavrhnout, musí ho nejdříve vidět. Proto je taky dobré nekoukat jen na „zásadní filmy“, ale taky se občas podívat na tzv. „odpad“ – stačí vidět třeba jen pár minut a hned si vytvoříte názor. Nestačí říct jen „To je blbý…“, ale říct si je to blbý proto a proto (zvuk natáčený na mikrofon z kamery, špatně nasvíceno, záběry přes osu…). Tím, že si to člověk uvědomí, sám předejde tomu, aby třeba podobné chyby opakoval.

Chystáš se po střední škole studovat například FAMU nebo nějakou jinou školu s tímto zaměřením?

Nevím, asi spíš ne… Chtěl bych na VŠ zkusit studovat i trošku jiný směr.

A jak to vidíš dál ve své profesi? Přemýšlíš o práci v televizi nebo ve filmu?

Určitě! Chtěl bych se na některý pořadech/filmech podílet jako tvůrce, ale rozhodně bych chtěl zůstat i u moderování.

Pokud to bude v televizi, chceš působit spíše v té tvůrčí rovině nebo se nebráníš ani zpravodajství?

Co jsem měl zatím možnost vyzkoušet, tak mě bavilo oboje. Jsem rád, že v tomto věku se člověk již může začít profilovat pomocí odborných škol a různých zájmových útvarů a již v útlém věku dělat to, co ho baví. Asi by mě nebavilo 30 let točit příspěvky do zpravodajství, ale kdybych měl tu možnost pracovat pro nějakou celostátní televizi, ve zpravodajství, určitě bych se tomu neváhal.

Pokud u filmu, chceš natáčet dokumenty nebo inscenované snímky?

Lákají mě jak dokumenty, tak i hrané filmy. Každé je v něčem jiné, ale chtěl bych natočit dokument, i hraný snímek.

Setkáváš se někdy s kritikou svých věcí?

Ano a musím říci, že mě to vždy potěší. Ať je to kritika pozitivní či negativní. Pro mě je úspěch, že si někdo pustí moji věc, do kouká a udělá si na ní názor. A ještě si najde čas, aby mi ten svůj názor napsal. To je ten smysl proč se natáčí filmy, videoklipy atd. Účelem je vyvolat emoce – vzbudit nějakým způsobem rozruch. Druhá věc je ta, že samozřejmě nemám obrovskou radost z toho, když to někdo zkritizuje, ale s negativními ohlasy musí člověk počítat. Celá řada studentů gymnázií kritizuje projekt „Já nejsem z gymplu!“, že je poškozuje, uráží a že říkáme „gympl je špatnej“. To ale mohou tvrdit jen filmově negramotní lidé. Protože my nikde neříkáme „gympl je na nic, nechoďte na něj, je to zlo…“. Jenom naše spoty nebo videoklip, ukazují i jinou stránku. Říkáme „bacha, existují i jiné školy. Nemusíš studovat za každou cenu na gymplu, chceš-li být úspěšný…“. To bohužel někteří studenti gymnázií nedokáží a někteří dokonce ani nechtějí pochopit. Což mě velice mrzí. Ale oproti tomu jsou i gympláci, kteří mi videoklip pochválili, řekli, že je profesionálně udělaný. Toho si velmi vážím, že to někdo vidí také objektivně.

Děkuji za rozhovor a přeji jen podařené scénáře, dobrý tým a klidné nervy režiséra.

__

Pavel Dvořák, regionální koordinátor – redaktor, kraj Praha