Lapeni v sociálních sítích

image3344

,,Nevím, co dělám špatně, ale mám u fotek na Instagramu pořád míň a míň lajků‘‘ prohlásila včera s naprosto vážnou tváří kamarádka, načež se druhá připojila se slovy: ,,Terko, jako já taky, jen jsem to nechtěla říkat nahlas.‘‘ V tu chvíli jsem si uvědomila nejen to, jak jsou moje kamarádky povrchní, ale i to, k jakým myšlenkám nás vlastně sociální sítě nutí.

Jaký je vlastně důvod toho všeho? Proč máme potřebu sbírat ‘‘lajky‘‘ na Instagramu, Facebooku a jiných sociálních sítích? Proč ukazujeme fotky z našeho soukromí cizím lidem a pomocí hashtagů neboli odkazů, se je snažíme dostat do ‘‘celého světa‘‘? Podle mě je to potřebou být milován a uznáván, alespoň virtuálně. Každý z nás rád poslouchá lichotky. Je to sdílení opravdu upřímné a opradivé?

To samé platí při sdílení svých myšlenek, které dříve patřily jen do soukromého deníčku, nyní je sdílíme s několika stovkami lidí a nepřijde nám to vůbec divné. Dělají to přece všichni! A tak vpouštíme do světa naše moudra a čekáme na lajky. Na takový tichý souhlas. Díky očekávání a potřebě nějaké reakce, se stáváme na sociálních sítích doslova závislí. Ať už vědomě či nevědomě.

Často se setkávám s tím, že si jdeme s přáteli sednout a nedokážeme ani na chvilku položit telefony a odtrhnout se od nich. Nedokážeme pár hodin neodepsat. Místo abychom si povídali se svými blízkými takzvaně ‘face to face‘, tak radši si píšeme o totálních blbostech s naprosto cizím člověkem, mnohdy ani nevíme, jak vypadá. Radši pobavíme 300 ‚přátel‘ na Facebooku, než jednoho, se kterým sedíme u stolu. Už několikrát jsem při sezení v baru zkoušela prosadit hru: ,,Kdo se dotkne svého mobilu, platí všem panáky‘‘. Zkuste to, neprojde to. Protože už mě znají, tak mí přátelé to už velmi omezili a málokdy se stane, že by někdo byl vyloženě celý večer nalepený na mobilu.

Další moje kamarádka mi často po přidání fotky napíše: ,,Anet, lajkni mi fotku.‘‘
Potom už vlastně tlačítko like/to se mi líbí, neslouží k tomu, abychom opravdu vyjádřili to, že se nám daný příspěvek nebo fotka líbí. Děláme to vlastně jen z kamarádství, ze zvyku nebo z očekávání, že náš ‘‘dobrý skutek‘‘ se nám vrátí v podobě lajku pro nás. Na Instagramu dokonce často figuruje hashtag #likeforlike, což znamená v překladu: „Dej mi lajk, a já ti dám like taky“.

Je to opravdu děsivé, ale když si tohle člověk uvědomí, pak s tím samozřejmě jde bojovat. Někoho to časem dokonce i omrzí.

Tak milí kamarádi jděte hledat porozumění a lichotky raději mezi své živé přátele, určitě to pro vás bude mít větší hodnotu než „honit“ lajky od cizích, „virtuálních“ lidí. Přeju, ať se vám to daří!

Aneta Křížková, ICM Český Brod

Přidej komentář jako první k "Lapeni v sociálních sítích"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*