Ledové, ale cool! – Estonsko

cropped-remix

Přípravy do Estonska doopravdy začaly, když mi do odjezdu zbývaly tři dny a já jsem si vzpomněla, co jsme se všechno v hodinách zeměpisu o Estonsku učili a co jsem o něm kdy vyčetla: že půlka Estonska jsou lesy (což jsem posléze zjistila i na místě), že mají nejvyšší míru topmodelek per capita, že to je u Baltského moře a že je to – snad až příliš – blízko severských zemí.

Ve chvíli, kdy mi tohle došlo, vyrazila jsem do obchodu a koupila si jedinou věc, která mě ještě mohla zachránit: termo punčocháče!

O dva dny později jsem už křížila Polsko po kolejích. Se všemi svými bágly jsem celá šťastná přivítala na nádraží svého kamaráda Karla, prošli jsme se a večer strávili s lidmi z komunity Warsaw Social, která sdružuje osamělé cizince, kteří jsou přechodně ve Warszawie a pořádá pro ně spoustu akcí. Uvařili jsme si taky spolu parádní večeři a další den jsem vyrazila na letiště.

 

Pořád jsem ale nenapsala, kdo jsem a proč jsem vlastně do toho Estonska jela! Jmenuji se Katarzyna a pracuji v ICM v Českém Těšíně. To je místo, kde si každý mladý člověk může přijít pro radu, informaci nebo podporu, aby realizoval svá přání a sny. Abychom to zvládali co nejlépe, je dobré se v tom vzdělávat a posouvat dál, a to mi umožnila právě tato cesta – cesta na školení ComedyPower o tom, jak využít stand-upy, improvizaci a komedii v práci s mládeží.

 

Nesmrtelné flipcharty provázejí neformální vzdělávání snad od jeho historického prvopočátku, což je s bídou dvacet let. Ani tady jsme se jim nevyhnuli, a to je dobře. Můžete totiž i vy vidět, jak jsme na obrázku s mořskou vlnou z nevědomí a asociací dokázali vynořit směry, kam se ubírat v práci s mladými a na obrázku s aktivisty vidíte náš popis cílové skupiny, která už je proaktivní a spíše potřebuje prostor pro realizaci svých nápadů.

Do Estonska jsem jela přes ICM Petrovice u Karviné a program Erasmus+. Moje školení bylo pro pracovníky s mládeží, ale existují i mládežnické výměny a na ty se může hlásit kdokoli.

Worshopy byly vedeny dvěma báječnými, vtipnými a zkušenými lektory, kteří byli ve svém oboru skutečnými odborníky. Tito komikové píšou vlastní stand-upy, dělají improvizační představení – znáte Partičku? Tak taková! – a vedou improvizační kurzy a workshopy pro děti i pro dospělé, v Tallinnu i v Tartu.

Mimo školení jsem samozřejmě stihla i malý turistický okruh po centru města, které zrovna bylo nazdobené sněhovými vločkami, a probíhaly tam adventní trhy. Krásná centra města a historické budovy jsou všude, to se raději podívejte na internet, někdo už Tallinn určitě nafotil lépe, než já. Celkově je Estonsko mnohem modernější, než jsem myslela, v něčem i modernější, než Česko. Uchvátilo mě, když jsem našla udržitelné sáčky na ovoce a zeleninu ke koupi na místě, kde u nás najdete roli mikrotenu. Jejich MHD v centru města je tak přehledná, že i cizinka bez znalosti jazyka a bez mapy (rozumějte s vybitým telefonem) se dokáže dostat všude, kam potřebuje. Chci také pochválit estonské ženy, viděla jsem snad tři nebo čtyři za celou dobu, které by byly nalíčené. Přesto byly krásné, sebevědomé a ty, které jsem poznala i charizmatické a velmi chytré. Kdo si hledá ženu, vzhůru do Estonska! Jako věčný milovník moře jsem se vypravila i na břeh Baltu, kde jsem našla lebku ptáka a taky vzácnou chvíli sama se sebou. Foukal vítr, byla mrazivá zima, ale přesto jsem se prošla po pláži, odměněna nálezem plážové houpačky, které jsem ráda využila a která v mém prokřehlém těle probudila dětskou radost.

Ta dětská radost pak už jen rostla, úměrně tomu, kolik jsme dělali vtipů každý den s mými novými přáteli z Estonska, Slovinska a Česka. Uznávám, že jsem už pak dělala vtipy, i když jsem nechtěla a teprve nyní po dvou týdnech po návratu přestávám trápit okolí slovními hříčkami. Ještě jsem ale tentokrát nestihla vidět tu katedrálu v ruském stylu v centru Tallinnu zblízka, takže se budu muset vrátit.

 

Katarzyna Gattnar, ICM Český Těšín