Regionální mix informací

Malováno tělem

Přelom října a listopadu byl v Jablonci nad Nisou ve znamení tance. Tančilo se folklor, scénika, diskutovalo se o tanečním projevu na jevišti, o stavbě choreografie i o tom co diváka na tanci vlastně láká. A samozřejmě večery byly ve znamení autorských představení. Mezi nimi byla i dvě vystoupení mladé tanečnice a choreografky, jablonecké rodačky Anny Benhákové, studentky maturitního ročníku Dunken Centre. A tady je rozhovor s ní.

Na letošní přehlídce scénického tance jsme mohli vidět dvě představení. Jedno tvé autorské, kde jsi se představila jako choreografka i jako tanečnice a na dalším ses podílela choreograficky s Ludmilou Rellichovou a kolektivem tanečnic. Obě díla byla hodně specifická a podle mne se mezi ostatními choreografiemi dost vymykala vyzrálostí zpracování. Jak se mladý člověk v tvém věku dopracuje do takové úrovně? Kolik práce a času za tím je?

O no je to trochu jinak. Ta první choreografie („Obrazy“) je opravdu moje vlastní a do dnešní podoby se vyvíjela po 2 roky. To druhé představení („Labyrint srdce“) jsem vytvářela s Ludmilou Rellichovou, svou učitelkou. Také zásluhy bych za tuto choreografii z větší části připsala paní Rellichové. V podstatě jsem jí jen dávala odezvu. S holkami jsem měla jenom pár hodin.

Abych se vrátila k vaší první otázce. Děkuji, že mou práci oceňujete tak vysoko. Jak jsem se vypracovala na takovou úroveň?

Od svých čtyř let tančím v TS Magdaléna, ve čtrnácti jsem se dostala na taneční konzervatoř Duncan Centre v Praze, kde jsem teď ve čtvrtém ročníku. Má úroveň je standardní v porovnání s lidmi ze školy.

Myslím, že je za tím hodně snahy. Proto, abych se zlepšovala, musím ve škole intenzivně pracovat.

Kde bereš inspiraci, nápady, co tě motivuje k další práci a tvorbě?

Inspiraci beru v sobě, v okolí, v přírodě, v hudbě. Moje inspirace jsou moje otázky a představení je odpověď. Motivace je pro mě touha uskutečnit mé představy.

S taneční tvorbou je spjatá také hudba – obecně scénický tanec je většinou doprovázen hudbou, kterou by asi každý za taneční neoznačil. I hudba ke tvým choreografiím byla taková – jak ji vybíráš, kde se s ní seznamuješ. Dá se říci, co bylo dříve – zda choreografie či hudba?

První byl nápad. Choreografie se vyvíjela postupně a byla inspirována hudbou rezonující s mým prvotním nápadem. Často se mi stává, že mám nápad a hudbu hledám strašně dlouho. Bez ní tvořit a potom jí jen nalepit na choreografii mi nejde. Někdy je to naopak – mám hudbu, na kterou bych chtěla něco vytvořit, a nápad se nechce dostavit :-). Shánění hudby je pro mě docela obtížné, protože ráda tvořím na moderní klasiku a často mě nadchnou skladatelé, kteří nejsou moc známí. A ti se shánějí opravdu dost těžko.

Když si představíš Annu Benhákovou za 10 let, kde bys ji chtěla mít?

To je těžká otázka. Hlavně bych ji chtěla vidět vyrovnanou a odvážnou a je jedno jestli úspěšnou nebo ne. Chtěla bych ji vidět na takovém místě, kde by byla užitečná a aby to věděla a cítila se tak.

Kdo tě neviděl teď v jabloneckém divadle a chtěl by se seznámit s tvou tvorbou, kam bys ho pozvala?

Pozvala bych ho na své maturitní představení, které bude na jaře v divadle konzervatoře Duncan Centre.

Takže hodně štěstí při maturitě a splněné sny!

–

tanec tanec

–

Perta Handlířová, Regionální koordinátorka-redaktorka, Kraj Liberecký