Regionální mix informací

Maturitní generálka ve stínu nové maturity

Potměšilý úsměv, zpocené prsty a vnitřní hlas chlácholící a uklidňující naši rozhozenou nervovou soustavu. Hromada školních batohů před rozvrzanou tabulí a lavice upozorňující na vážnost situace nachystanými občanskými průkazy, které na nich odpočívají a ukazují kolemjdoucím tváře mladých obětí, které si jdou nanečisto zkusit pocity maturantů. Jejich pocity, které přijdou dřív, než se nadějí. Naostro se snaží vykouzlit decentní výraz dospělých lidí a v duchu si zlehčují situaci neustálým opakováním slova- zkouška, zkouška, zkouška.

Můžu, ale nemusím. Jediné, co opravdu musí, je přesvědčit své tělo, aby vydrželo neodpovídat celou hodinu a půl na volání přírody a podepsat se na archy předtištěných testových listů. A pak? Zkoušet… Odhalit své znalosti a vypustit je do prostoru třídy, jenž houstne. Houstne, až jej lze rozkrájet na desítky bezradných pohledů, klidných výrazů, oprávněných i zbytečných obav z neúspěchu, nadnesených úsměvů a hlubokých úvah. Všude se vypařují vědomosti a zapalující se mozkové závity vypouštějí neskutečné množství významných myšlenek. A s každým nadechnutím všichni cítí… Vztek, zoufalství, úlevu, pohodu i lhostejnost. Zkrátka něco starého k něčemu novému.

Už ji známe. Tu ženu mnoha tváří, tu tajemnou a dlouho očekávanou mladou dívku, kterou zřejmě čeká ještě předlouhá cesta ke zralosti. Její jméno Státní maturita se už dávno rozletělo po celé naší zemi, a proto se nikdo nemůže zvědavě ptát, proč jsme se tolik hrozili její návštěvy doprovázené honosnou generální zkouškou naší dospělosti. Dospělosti, které člověk údajně dosáhne v momentě, kdy přebírá maturitní vysvědčení, ale která podle mého názoru přichází až o nějakou chvíli později. Tak, jako správná dáma. Jako předvoj Státní maturity dorazil zástup pochybností a otázek, na něž skoro nikdo neznal jednoznačnou odpověď. Hned po nich přispěchaly horké zprávy, jež rozkřikovaly informace o úctyhodně vysoké ceně její výpravy do studentských životů. Její služebnictvo plašilo všechny občany a popisovalo její obtížnost, a zatímco jedni hovořili o její vysoké úrovni, jiní se přikláněli spíše k nižší. A jak to tak bývá, některá srdce si tato nezkušená dívka získala a jiná její nezkušenost zamkla na sedm západů a zatarasila jí do nich jakýkoliv přístup. A my vzrušeně čekali, obávali se a doufali, že okolí až přespříliš přikresluje její nejasné kontury. Někteří z nás se bouřili, druzí se těšili a ti zbývající mlčeli a tajně polykali hořké připomínky. Najednou tu byla. Stála před našimi školami a hmatala na kliky tříd připravených hromadně ozkoušet její připravenost. Zkoušeli, zkoušeli, psali a škrtali, přepisovali a přeskakovali. Děkovali i proklínali. A shodli se na jednom. Svět se zkrátka mění, a tak místo v jednoduchosti, dnes zřejmě všichni vidí krásu v nedokonalosti. Je to tak správně?

Zvyk je zkrátka železná košile a ne vždy se podaří přesvědčit okolí, aby se vysvléklo a vystavilo tak svou nahou hruď nebezpečí, kterému se říká změna. Milujeme jistoty a neradi se zříkáme zažitých situací, které nám za vysoké školné poskytly zkušenosti, z nichž se snažíme vytěžit něco jako moudrost. Proč tedy nahradit starou známou novou nepoznanou tanečnicí? Tanečnicí, která, a to se jí musí nechat, dokázala divoce roztančit parlament, senát, studenty i širokou veřejnost. Škoda jen, že se neshodli nejen na krocích, ale ani na jednotné písni. A tak se někteří ocitli mimo rytmus, jiní si šli raději sednout a ostatní se snažili opakovat kroky těch v prvních řadách. V momentě se tanečníci změnili v šašky a společný tanec ve frašku. Co dál? Ztišit ohlušující hudbu, sjednotit jednu jedinou sestavu, shodnout se na obtížnosti kroků, které zvládnou zatančit všichni a hlavně poslouchat. Jednotnou melodii a nápady ostatních…

…

Autorka: Blanka Datinská, 19 let

Gymnázium Svitavy, kraj Pardubický

časopis: MAGGY (MAGazín Gymnázia)

kategorie: publicistika

Článek se účastní soutěže „O nejlepší článek školního časopisu“

…

Petr Kantor, regionální koordinátor – redaktor, kraj Moravskoslezský