Měsíc úklidu, maturitních tabel a přijímaček na střední

IMG_8045

Alespoň mi to tak přijde. Každopádně je duben nabitý a s tím je třeba se smířit. Jestli se hlásíš na střední školu s maturitou, tak tě letos čekají jednotné přijímačky, takže se nevyhneš didaktickému testu z češtiny, literatury a matiky. Nevěš hlavu, jestli ses připravoval(a), dobře to dopadne, jestli ne, už s tím stejně nic nenaděláš, neboť jednotlivá kola jsou vypsána už na 12. a 20. dubna. Náhradní termíny jsou pak vypsány na 11. a 12. května, ale kdo by chtěl žít v tak dlouhé nejistotě, jak to všechno dopadne, že? Na druhou stranu, i zkouška bez přípravy ti napoví, jak budeš školu zvládat. Když jsem se před mnoha a mnoha léty hlásila na gympl, nijak jsem se nepřipravovala. Skončila jsem druhá nad čarou a tím bylo rozhodnuto – gymplem propluju tak jako tak. Je teda fakt, že občas byly momenty, kdy bylo třeba zabrat, ale nevybavuji si žádná trápení s učením. A tomu jsem zpětně celkem ráda.

No, a jestli  jsi už v maturitním ročníku, čeká tě zkouška dospělosti, která není jen o jednom dnu a čtyřech (pěti) zvládnutých předmětech, ale také o maturitních písemkách, jazykových testech, slohovce z češtiny a jiných lahůdkách. Výjimkou je snad kreativní práce na společném tablu, kterým se bude tvoje třída pyšnit za výlohou některého z krámků nebo kaféček na náměstí. No a samozřejmě poslední zvonění, akce, která je téměř bez pravidel a hlavně k vyvážení všech těch emocí, které s maturantem cloumají. O svaťáku už se toho moc stihnout nedá, ale aspoň si vyzkoušej, zda dovedeš mluvit 15 minut o některém z témat, ideálně o každém, z nichž maturuješ, si zapamatuj aspoň prvních pár vět, ať víš, jak začít. Vloni jsme fotili maturity na hradišťském gymnáziu a přišlo nám, že byli všichni v klídku, uvolnění a relativně připravení. Faktem je, že zkouška dospělosti se nemá přeceňovat, ale buď obezřetný(á) a ani ji nepodceňuj. Nechceš přeci přijít o to nejdůležitější, co tě po matuře čeká… Ta svoboda!!! Prázdniny pro sebe! Svět, který ti leží u nohou! Možnost dělat cokoliv a pořádně si to užít! Pravda, mám za sebou maturitu a už je to fest nějaký pátek, ale na ten opojný pocit si vzpomínám pořád dost dobře. A komu by se chtělo „nervačit“ přes prázdniny a chystat se na zářijový opravný termín?

A když jsem začala o úklidu… Tento týden začaly velké úklidy po celé republice a naše Íčko nechybělo u těch hradišťských. Navštívili jsme ekoškolu ZŠ Za Alejí, respektive její okolí a oba břehy Moravy od Moravního mostu až po splav, kde uklízeli všichni žáci školy. Pan ředitel značil stanoviště a pak obhlížel samotný úklid na horském kole, jiný pan učitel ovládal bílý dron, který se vznášel nad žáky a kontroloval, jestli snad uklízí pořádně. Počasí jim vyšlo pěkně a všichni byli rádi, že nesedí v lavicích. Také jsme přišli podpořit úklidovou akci Mesit střední školy, kdy jedna třída uklízela blízké okolí školy, druhá ulici Moravníky a pravý břeh Moravy v Jarošově. Ti už měli počasí chladnější, ale i tak byla patrná veselá nálada a humor, s nímž akci brali. Paní učitelka Pořízková se nebránila šprýmování a společně si úklid v rámci ekologické výuky užili.IMG_8088 IMG_8057

Kromě toho, že se můžeš účastnit velkých akcí ve stylu Ukliďme svět, ukliďme Česko, kterou imochodem také v dubnu spolupořádáme, případně tě vyžene tvůj učitel, neboť to organizuje vaše škola, je príma se zamyslet nad tím, proč jsou podobné akce třeba, zda je možné uklízet i jinak, nebo přímo jít o krok dál a vzniku černých skládek a pohozeným odpadkům předcházet. Podle mého je důležité, aby se každý rozhodl, zda a jak se zapojí. Nedávno jsem si povídala se studenty, kteří chodí uklízet černé skládky jen tak, bez publicity. Taky jsme měli v Íčku príma besedu o soběstačnosti, které předcházel film Na sever od slunce, kde dva borci, surfaři, odjedou žít z mála za polární kruh a vysbírají tam za těch pár měsíců skoro tři tuny odpadů, pro které pak přiletí vrtulník. Asi to ani jedni nedělají jen tak, ale jsou přesvědčení o tom, že tak je to správné. Co je to, co mě přesvědčí? Jak silný argument to musí být, aby hnul s přesvědčením jedince? Šíření strachu z globálního oteplování? Plýtvání surovinami? Záběry z moře, v němž plavou ryby břichem plným plastu nahoru? Nebo chuť být jiný než ostatní? Chuť změnit svět? Nebo snad myšlenka na generace budoucí? Ať už nás vyprovokuje cokoliv, stane se to součástí života, součástí filozofie bytí, vzorec, podle kterého fungujeme. U někoho stačí málo, třeba zasadit semínko prozření nebo jen promítnout video o tunách odpadků daleko za hranicemi, tam, kam naše oko nedohlédne a noha nezabloudí. U jiných nepomůže zhola nic, a to je fakt, se kterým nenaděláš nic. A tak je fajn, když jde pár jedinců příkladem dalšímu páru jedinců. Nečekám, že budu na podobných akcích potkávat masy, to bych se jich asi ani nechtěla účastnit. Ale buďme sami tou změnou, kterou chceme v našem světě a životě vidět, protože ten náš svět a život za to stojí!

Jarka, ICM Uherské Hradiště