Mezinárodní čaj o páté v čajovém klubu Laja!

aromatic-1869721_1280

V pátek 24. 3. se v útulném a exotickém prostředí čajového klubu Laja konalo pod záštitou ICM Český Těšín po dlouhé době první z mnoha plánovaných setkání s dobrovolníky Evropské dobrovolné služby. Setkání neslo příznačný název „Tea at Five!“. Pozvání přijali Alina Davtyan a Aleta Serobyan z Arménie, Aliona Ramaneika z Běloruska a Hannes Christ z Německa. Témata byla různá, ale začali jsme, jak jinak, příjezdem do České republiky a aklimatizací dobrovolníků na zdejší podmínky. „Všechno to bylo hrozně moc rychlé. Mezi dohodou s hostitelskou organizací a mým příjezdem, uplynulo jen asi 14 dní,“ popisuje Aleta, která je v Česku dva měsíce a pracuje v Třinci s mladými lidmi v komunitním centru Bunkr z. s. Aleta má oporu mimo jiné i v Alině, jenž pracuje ve stejné organizaci a přijela čtyři měsíce před svou krajankou. Dvacetiletý Hans přizvukuje: „Na to, abych rodičům oznámil tu novinu, sbalil se a zařídil všechno potřebné, jsem měl pouze 10 dní, ale jsem tady, takže se to zvládnout dá.“

Na otázku, jak jsou na tom s výukou českého jazyka, se dobrovolníci bez výjimky smějí, pak ale nesměle prezentují své dovednosti v podobě pozdravů a základních frází. „Ale stejně je to zvláštní,“ přemýšlí Hannes, „kamkoli přijdu, lidé na mě okamžitě poznají, že jsem Němec, ještě než cokoli řeknu. Prostě ke mně přijdou a hned na mě mluví německy.“

„Naše centrum pracuje hodně s romskou mládeží, takže vedle češtiny mne děti učí i romštinu,“ směje se Aleta. „Děti si cení toho, když na ně mluvím romsky, víc mě respektují a mám pocit, že mě přijali mezi sebe,“ uvažuje.

K EDS neodmyslitelně patří i cestování. V tomto ohledu má nejbohatší výčet navštívených zemí Aliona: „Byla jsem v Benátkách, v Anglii, Skotsku, Španělsku, Portugalsku a moc ráda bych se podívala ještě na Island.“ Aliona rovněž pomáhá v organizaci Bunkr z. s. a v ČR už je 10 měsíců.

A co jim zkušenost s dobrovolničením v jiné zemi dává? „Určitě nové přátele, kontakty. A když se pak vrátíte domů, je příjemné vědět, že po světě máte lidi, se kterými se můžete setkávat, někoho, kdo vás provede, nechá u sebe přespat. Někoho, kdo vám pomáhá se neztratit,“ myslí si Alina Davtyan.

„Člověk časem získá větší povědomí o tom, co chce dělat a kam chce v životě směřovat,“ doplňuje Hannes.

„Je to možnost jít za hranice své komfortní zóny, zkusit v bezpečném prostředí věci, na které byste si jindy netroufli nebo naopak jste o nich vždycky snili,“ říká Aleta.

„Každý by si to měl zkusit, dokud má možnost. Získá rozhled a více pochopení pro lidi, kolem sebe. Z divných věcí se stanou zajímavé. Je to všechno o úhlu pohledu,“ uzavírá Aliona Ramaneiko a všichni se loučíme s dobrým pocitem, naplněni dojmy a zase bohatší o nové přátele.

 

Jakub Sonnek, ICM Český Těšín