Mladá tenistka z Ivančic

ivan

Rozhodla jsem se udělat rozhovor se svou spolužačkou Barčou Krejčíkovou, která se od mala věnuje tenisu a díky tvrdé dřině se ve svých 21 letech může pyšnit spoustou úspěchů titulů, ale hlavně zážitků.

Děkuji Barči za rozhovor a přeji hodně štěstí v budoucnu při hraní a při plnění jejích dalších snů.

Co tě přivedlo k tenisu a jak dlouho se mu věnuješ?

K tenisu mě přivedl můj bratr Petr a maminka Hana. Byly mi asi 3-4 roky, když jsem byla poprvé
v Němčicích na kurtech. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst v Ivančicích, ráda zde trávím čas a relaxuji. Tenisu se věnuji asi 17 let. Profesionálněji (objíždění mezinárodních turnajů) asi 10 let.

Co bylo pro tebe nejtěžší při cestě za úspěchy. Měla jsi někdy chuť se vším přestat?

Nejtěžší je asi to, že nemám vymetenou cestičku. Vše, co jsem kdy dosáhla, jsem si musela vybojovat, vyjezdit a vyhrát. Nikdy jsem neměla možnost “volných karet” do soutěží – ani v ČR ani v zahraničí. Vždy jsem šla přes kvalifikace, dokud jsem si neuhrála pozici, kdy už jsem se dostala do hlavních soutěží. Jelikož je v tenise velká konkurence, trvá delší dobu se vyšplhat nahoru a zazářit. O to víc mě těší, že jsem se dostala tak daleko a že stále hraji. S tenisem zatím skončit nehodlám, ano jsou dny, kdy je to těžké, ale pak jsou ty lepší dny a ty dodávají vetší silu a motivaci než ty špatné.

Kdo/co je pro tebe motivací?

Tenis hraji hlavně pro sebe, hrozně mě baví. Ráda hraji, cestuji, poznávám jiné kultury, gastronomii, zvyky a lidi. Je to úžasné mít možnost dělat něco, co mě naplňuje.

Jaké jsou tvoje největší úspěchy, na které jsi hrdá?

V juniorské kategorii – Mistryně Evropy do 18 let z roku 2013 ve dvouhře i ve čtyrhře a vítězství čtyřhry na 3 Grand Slamech a jedno finále v r. 2013. V ČR jsem vyhrála Pardubickou juniorku (mistrovství ČR dorostu) – 1x ve dvouhře a 2x ve čtyrhře.

Mezi ženami – finále WTA v Norimberku 2017 a vítězství ve dvouhře na turnajích ITF v Olomouci, Toruni a Istanbulu a vítězství na turnajích WTA ve čtyrhře v Quebecu a Limoges a ITF v Montpellier, Tampico, Sobota/Rokietnica. Dále pak semifinále čtyřhry na Roland Garros z r. 2016.

Čeho bys chtěla dosáhnout, máš nějaký aktuální cíl?

Kazdy člověk má nějaký cil, ať už ve sportu nebo v životě. Takže ano, i já mám cíl. Takový krátkodobý je dostat se mezi 100 nejlepších singlistek na světě. Dlouhodobý cíl je vyhrát grand slam a být číslo jedna na světě. Je to velice těžký a vysoký cíl, ale mám ráda výzvy. Těším se na ně, je to opravdu motivující.
Jaký je tvůj největší zážitek, který jsi mohla díky tenisu prožit?

To je opravu těžké. Zážitků z turnajů mám nespočetně mnoho. Zajímavé určitě bylo potkat papeže Františka ve Vatikánu. Jeho promluva a přivítání cizinců, z celého světa, se mi moc líbily. Na kurtech jsem si hlavně vychutnala zápasy z grand slamu a finále z WTA turnajů.

Co bys doporučila někomu, kdo s tenisem začíná a chtěl by byt stejně dobry jako ty?

Hlavně ho to musí bavit, to je základ všeho. Tenis musí zaujímat v životě hráče první místo. Když je to dítě, tak i u rodičů. Bez podpory a obětavosti nejbližších to nejde. Musí se všeho vzdát a připravit se na to, že je to individuální sport, kde stráví většinu času sám, zavřený na kurtech nebo na hotelu.

Většina lidi si myslí, že život tenisty je zábava, moře cestovaní, párty, peníze, články v novinách a samé úspěchy, ale realita je většinou úplně opačná. Člověk musí být mentálně velice silný, musí mít dobré zázemí a dostatek financí. Tenis je velice drahý sport.

 

Michaela Bisová, ICM Ivančice