Regionální mix informací

Mojmír Pirát Nováček – předseda RADAMOK

V rámci cyklu Představujeme Vám si dnes dovolím popsat vám životní cestu Mojmíra „Piráta“ Nováčka, předsedu Rady dětí a mládeže Moravskoslezského kraje (RADAMOK).

Mojmíra si nespletete, jeho přezdívka Pirát je opravdu na místě. Netuším, zda si člověk hledá přezdívky či naopak samotná přezdívka dělá člověka. Jisté je, že v tomto případě došlo k dokonalému souladu. V následující řádcích se dočtete o tom, jak se jeho „kariéra“ pracovníka s dětmi a mládeží vyvíjela.

Narodil se v roce 1956, ve velkém poválečném „babyboomu“. S rodiči bydlel na novém sídlišti v Ostravě, kde všude kolem byly spousty dětí přibližně stejného věku, vytvářely se party z jednotlivých dvorů, úplně jako ve Stínadlech. V ideálním věku 11 až 14 let ho uchvátil skauting a, když byl v roce 1971 zakázán, celá skautská družina přešla do pionýrského oddílu, který pracoval stejným stylem, a tam se stal na další 3 roky instruktorem. Po studiích v Brně a vojenské službě se vrátil do Ostravy, začal pracovat jako zeměměřič a do podobného oddílu vstoupil už jako vedoucí. Pak pomáhal pořádat akce pro stále větší počet dětí a oddílů a spolu s akcemi postupoval do městských, krajských i celostátních komisí a rad.

„Vysledoval jsem, že každé mé hlavní aktivitě se věnuji přibližně 10 let. V osmdesátých letech to byl můj oddíl Stopaři, kdy jsem prožil neskutečné množství kouzelných výprav a táborů ve slovenských horách. V devadesátých letech jsem předal oddíl mladším a věnoval se hlavně krajské radě tomíků, turistickým závodům a dalším společným akcím pro oddíly. A posledních 10 let to byl RADAMOK, i když jsem nebyl stále předsedou, ale s kolegy jsme připravili také spoustu zajímavých aktivit, Bambiriádu, regionální vzájemnou výměnu zkušeností, celokrajskou soutěž ve sběru víček z PET lahví a další. Pomalu ale cítím, že toto období už také končí a začíná nové, období Klubu českých turistů,“ říká se zamyšlením Mojmír.

Jak a proč jsi začal pracovat v krajské radě?

„To je spíše otázka, jak vznikl RADAMOK, protože jsem byl u jeho zrodu. Prvotním impulsem byl boj proti společnému nepříteli. V roce 1999 vznikla taková konstelace na Magistrátu města Ostravy, která schválila dětským organizacím jen minimum dotací na rozdíl od let předchozích i na rozdíl od jiných druhů neziskovek. Tak jsme se začali scházet, vytvořili společnou petici a poslali ji primátorovi. V té době začínaly vznikat kraje, a tak jsme si řekli, že by bylo škoda takovou sešlost rozpustit a přetvořili jsme se ve střešní občanské sdružení. Zakládací konferenci jsme měli na podzim roku 1999 a tam jsem se stal jeho předsedou,“ vzpomíná Pirát a dodává: „A abych uvedl věci na pravou míru, ostravský magistrát už nám opět přeje a poskytuje bohaté dotace jak dětským organizacím, tak třeba na pořádání Bambiriády v Ostravě.“

Co považuješ za největší úspěch?

„Největším úspěchem té mé poslední desetiletky je uspořádání Celostátní vzájemné výměny zkušeností v roce 2006. Ale není to jen mým úspěchem, je to úspěch všech kamarádů, kteří se na tom podíleli. Hlavně Bambiriády daly dohromady vedoucí různých dětských organizací, takže jsme si společně mohli troufnout i na tak významnou a jedinečnou akci.“

Co bylo podle tebe nejtěžší?

„Těžká jsou vždy nepříjemná rozhodnutí. Např. o zrušení některé akce, která sice je naplánována v kalendáři, je připravena, ale není dostatek zájemců. To těžké rozhodnutí je pak mezi tím, zda akci uspořádat za každou cenu, nebo ji zrušit, aby nedošlo k velké finanční ztrátě.“

„Jedním z mých nejtěžších rozhodnutí bylo vzdát se předsednictví RADAMOK v roce 2002, kdy jsem musel porušit usnesení předsednictva, aby se naopak mohla uskutečnit Bambiriáda. RADAMOK pak rok a půl nevyvíjel žádnou činnost. Na podzim roku 2003 jsme se k té práci vrátili s kolegou Pištou a pozvedli to k nové aktivitě. Od roku 2007 jsem pak opět předsedou,“ říká a pokyvuje hlavou Mojmír.

Co tě na tvé práci těší?

„Velice mě těší, když ta činnost vtahuje do sebe další lidi a zejména mladé lidi. Už je velmi záslužné a přínosné, když někdo pracuje v oddílech a vychovává děti, obvykle ne svoje. Všechny tyto lidi ta práce velmi baví, dělají ji ve svém volnu, kdy jejich vrstevníci se věnují sportu, zábavě nebo jen tak hledí do bedny. Ale když někdo z těchto obětavců najde další čas, aby chodil na schůze a pořádal akce pro ostatní oddíly a organizace, pak je to ještě záslužnější. A těší mě, že se takoví mladí lidé pořád nacházejí, aby převzali naši pochodeň a běželi s ní dál.“

Co tě naopak ve tvé práci trápí?

„Trápí mě třeba to, že ne vždy se informace o připravovaných akcích dostane ke všem zájemcům. Už několikrát se mi stalo, že když jsem se sešel s vedoucími i mládežníky a vykládal jsem jim o proběhlé akci, tak se ozvali slovy: „To muselo být super, ale já jsem o tom nevěděl.“ V tu chvíli cítím velký vztek ani tak ne na toho, kdo s námi nebyl, ale na všechny mezi mnou a jím. Ale místo toho, abychom spílali vedoucím oddílů, že neseznámí s kompletní nabídkou akcí další vedoucí a mládež v oddílech, tak jsme např. u tomíků v Moravskoslezském kraji zavedli to, že všem členům nad 15 let rozesíláme vždy počátkem roku kalendářík všech připravovaných akcí. A je to kolem 600 adres.“

Mojmíra Nováčka vyzpovídala Hana Šnajdrová

Regionální koordinátorka – redaktorka

Kraj Karlovarský