Na kole do Banátu, díl šestý: český festival v Rumunsku

třebíč (1)

Festival Banát. Hudební párty v české vesnici rumunského Banátu. Nejlepší český festival v Rumunsku. A letos i Ba(h)nát. V současné podobě se letos konal počtvrté. Loni jsem vyrazil standardně. Autobusem. Letos nestandardně. Na kole. Zabralo mi to týden, ukázalo čtyři státy, otlačilo zadek a natočilo 848 kilometrů v sedle. A teď jsem skoro tady.třebíč (5)

Stojím na břehu Dunaje, sluníčko pálí, je krásně. Eibenthal 7 km, stojí na ceduli. Přesně tolik mi chybí to cíle mé cesty. Sedm kilometrů po úzké silničce vinoucí se po úbočí kopců. Od loňského roku tu svítí nový asfalt, do té doby byl Eibentál se světem propojený jenom prašnými cestami. Vcelku pravidelně se stávalo, že autobusy s návštěvníky festivalu nedokázaly vyjet nahoru, dlouhá cesta busem tak vrcholila ostrou procházkou. To je teď minulostí, autobusy vyjedou až ke křížku nad vesnicí (i když po cestě překonávají několik mostků a nejednou máte pocit, že od pádu ze strže vás dělí centimetry).

A propo, zpět ke standardní cestě: pokud nejedete do Banátu autem nebo šíleně jako já, jedete právě autobusem. Nebyl by to Banát, kdyby šlo o obyčejnou jízdu. Můžete si vybrat, s kterou kapelou chcete jet. Některé sice jezdí po vlastní ose, ale naprostá většina cestuje s fanoušky. Na palubě se hraje, zpívá, baví, pije a je to absolutně super! Pokud bych měl říct jednu věc, která mě na cestě kolmo štvala, byla to právě absence v autobuse. Holt nejde mít všechno.

Zhruba po hodině jízdy se vyšplháte ke křížku. Okolo jsou kopce rumunských západních Karpat, kdesi dole tušíte Dunaj a o kousek dál už leží Eibentál. Jedna ze šesti českých vesnic rumunského Banátu. Název vesnice znamená Tisové údolí, dneska už tu ale po tisech není téměř památky. První Češi se do Banátu dostali počátkem 20. let 19. století, kdy uvěřili slibům o lepším životě. Ve skutečnosti je nad Dunajem čekal nesnadný život, obtížná práce a tvrdé životní podmínky.třebíč (4)

Eibentál osídlili Češi po roce 1826, v rámci druhé vlny kolonizace. Dnes zde žije necelých 300 lidí, velká většina jsou Češi. Vesnice však pomalu vymírá. Řada místních dříve pracovala v antracitových dolech v sousední vsi Baia Nouă. Ty byly po tragédii v roce 2006, při které zahynuli dva horníci, uzavřeny a práce dnes chybí. Mladí se tak stěhují do větších rumunských měst nebo zpátky do Čech a ve vesnicích (nejenom v Eibentálu), zůstávají spíše starší.

Žijí z hornických penzí, zemědělství nebo turistů. Banát se totiž v posledních letech stal docela oblíbenou destinací českých výletníků a řada místních chopila příležitost za pačesy. Turistům nabízejí ubytování ve svých domovech, prodávají svoje domácí výrobky a všemožně se o ně starají. Eibentálský festival je jakousi třešničkou na dortu. Návštěvníci festivalu tu každoročně utratí tolik, že to těm podnikavějším místním stačí na pár měsíců života.třebíč (3)

A je co kupovat. Výborné bylinkové čaje, marmelády, medy, sladké koláčky, teplá jídla, jeden odvážlivec dokonce vlastnoručně vyrobené pivo a hlavně místní pálenky. Vypálí se zde snad úplně všechno, takže si můžete vybírat z medovice, ostružinovice, klasické slivovice nebo hitové višňovice. Zkrátka a dobře, hlady a žízní tu neumřete. Navíc si vezměte krásnou přírodu, neopakovatelnou kulturou, roztomilou češtinou místních…

Samotný festival se letos konal počtvrté a volně navazuje na tradici kulturních festivalů z okolních vesnic. Celý blázinec mají na svědomí tři kluci (dva z České Lípy a jeden místní). Každý rok se jim k Dunaji daří nalákat tisícovku Čechů a kapely zvučných jmen.

Festival Banát patří mezi alternativnější. I když tu letos hráli Wohnouti nebo Divokej Bill, ta pravá atmosféra panuje jinde. Pro mě třeba při vystoupení Muchy, Biorchestru nebo OTK. Nebo při potkávání a povídání si s místními. Při návštěvě koncertů v srdci festivalu, hospodě U Medvěda. Při výběhu na Kovárnu. Při výletech k dolům, na vyhlídku Známana nebo do jeskyně u Dunaje (i když tu jsem letos vynechal). Při doprovodném programu v místním kulturáku. Při krajanském festivalu. Při prostém bytí.třebíč (2)

Nebudu lhát, mám to tam rád. Stejně jako Zámostí nebo náměšťské Folkovky. Festivaly, které jsou trochu jiné, mají svého ducha a originalitu. Nehraje Kryštof a Chinaski. Nechodí davy. Místa, kde si můžete život užít naplno. S kamarády, cizími lidmi i sami se sebou.

Ale něco Ba(h)nátu vyčtu. Počasí. O středeční půlnoci přišla bouřka, spláchla Vložte kočku a až do neděle bylo fakt hnusně. A zima. Což je v okamžiku, kdy si s sebou nevezmete pevné boty a dlouhé kalhoty (protože se vám do brašen na kole prostě už nevejdou), docela blbý. No dobře, vyčetl bych ještě zmíněné velké kapely, ale na druhou stranu organizátory chápu. Pokud chcete festival vyprodat (a to chcete, pokud nehodláte spáchat ekonomickou sebevraždu), nějaký pořádný tahák potřebujete. Svoje posluchače si slavné kapely samozřejmě najdou, a nebude jich málo. Jenom to prostě není ono. Ne v Banátu.

Stejně za rok pojedu zase. Na kole už těžko, chce to změnu. Ale autobusem určitě. Banát si prostě utéct nenechám!

Na závěr dnešního dílu mi dovolte malou pozvánku: pokud vás můj banátská seriál baví a chcete zážitky z cesty i festivalu slyšet naživo, můžete. Stačí přijít v úterý 10. listopadu do třebíčské knihovny. Přednáška s názvem Na kole do Banátu začíná v sále hudebního oddělení v 17 hodin a vstupné je 20 korun.

 

Na kole do Banátu, díl pátý: rád tě poznávám, Rumunsko si můžete přečíst ZDE.

 

Na kole do Banátu

Jízda na kole na hudební festival v české vesnici v Rumunsku a pak směrem domů mi trvala 15 dnů. Najel jsem 1 350 kilometrů, domů nakonec dojel vlakem. Koupal jsem se v Dunaji i Balatonu, vrátil se do časů našich babiček, potkal jsem uprchlíky a zažil stavy čirého zoufalství i naprosté euforie. O tom všem bude můj seriál.

 

Autor: Tadeáš Mahel, ICM Třebíč

Přidej komentář jako první k "Na kole do Banátu, díl šestý: český festival v Rumunsku"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*