Na lyžák – ano či ne?

image3344

Moje jméno je Monika Brajerová a byla jsem požádána, abych napsala něco o lyžařském výcviku, kterého jsem se účastnila jako studentka střední školy.

 

Lyžařský výcvik?

Oznámení od školy o lyžařském výcviku bylo náhlé. Rozpaky se mísí s radostí. Několik dní a nocí bez rodičů…Paráda.

Na hory!!!

Přípravu tvoří spousta věcí.

Oblečení, vybavení, na ven i dovnitř, na akce, na spaní – to dá spoustu chystání, v den odjezdu už je pozdě.

Shánění vybavení není nic legračního. Jenom jejich cena někdy nabourá rodinný rozpočet. V případě, že se něco nesežene, pak nastupuje na pomoc erární školní vybavení.

Dny výcviku!

V těch dnech se teprve ukáže co v člověku je.

Začátky nelyžaře jsou někdy dost kruté. Časté padání je zárukou pobavení a smíchu od těch, kteří už lyžovat trochu umí. Těm druhým to sice moc k smíchu nepřijde, ale pokud se s tím dokážou srovnat, tak se pak tomu zasmějí i oni sami.

Večerní zábava?

Snad každý očekává, že se večer bude bavit, jak se mu zlíbí. Přeci jenom rychle se stmívá a co by se dělalo venku, když není vidět. Přísný dozor učitelů (vychovatelů) zábavu téměř znemožňuje. Striktní rozdělení na kluky a holky přece přímo svádí k tomu, aby se snažili setkat bez dozoru vedoucích.

Tady přichází šance těch, kteří byli vysmíváni při výcviku, možnost překazit dostaveníčko těch druhých je přece tak lákavá. Stejně to ale nikdo neudělá, jelikož jsou přizváni k nočnímu tajnému veselí, tak je veškeré dřívější špičkování zapomenuto. Při případném nachytání hrozí velké problémy, ale to k tomu prostě patří.

Když to shrnu, tak nevidím důvod proč na lyžařský výcvik nejet.

Ano je to otázka financí, ale ta zábava, ty pocity a zážitky určitě mluví pro.

 

 

autor:

Monika Brajerová

pomocnice ICM

 

 

úprava článku:

Petr Šimůnek,

vedoucí ICM Lomnice n. Pop.

 

Přidej komentář jako první k "Na lyžák – ano či ne?"

Zanechte komentář