Regionální mix informací

Na záchod si určitě vezmu raději noviny, než iPad

Rozhovor s vedoucím žurnalistického semináře Vladislavem Podrackým

Vladislav Podracký. Jméno, které v knihovně není neznámé. Již třetí rok vedl žurnalistický seminář, na kterém účastníky učil různým částem žurnalistiky. Od širokého záběru, cože to noviny vlastně jsou, přes fotky a letos titulky. Jeho lekce jsou vždy zajímavé a poučné tím správným způsobem, který si člověk zapamatuje. A tak jsme se rozhodli, že se Vám ho pokusíme přiblížit i ze zákulisí.

Co vás dovedlo k novinám?

„Oprávněná obava z toho, že se budu živit manuální prací, protože nejsem příliš zručný. I když pravda je spíš taková, že už na základní škole jsem psal různé povídky, básničky a podobné věci. Před časem jsem jednu z nich dokonce objevil založenou v knihovně, a upřímně, bylo to strašný. Ale tehdy jsem na to byl děsně hrdý a měl představu, že se stanu slavným spisovatelem. Někdy v polovině 90. let jsem začal externě spolupracovat s Českým rozhlasem a pak s Deníky Bohemia, nebo možná obráceně, a v roce 1997 jsem právě u Deníků nastoupil na pozici nejprve řadového a později i vedoucího redaktora.“

Jaké byly začátky v novinách?

„Člověk je přesvědčený, že umí psát, a vzápětí mu někdo vysvětlí, že psát neumí. Celkem drsný zjištění. Navíc první článek, který jsem dostal za úkol napsat, se týkal nějakého právního případu a já narazil na nerudného, arogantního a naprosto nekomunikativního soudce. To byla dost ledová sprcha. Ale na druhou stranu jsem objevil nový svět. Svět informací, hledání pravdy, a spolu s ním i svět tvrdé manipulace s pravdou a informacemi.“

Měl jste někdy chuť se psaním skoncovat?

„Skoro každé ráno v redakci při pohledu na prázdnou stránku v počítači.“

Co je náročnější: vymýšlet články, nebo fotit?

„Pro mě určitě fotit. Chybí mi potřebný výtvarný cit a talent. Psát snad umím, ale s fotoaparátem jsem tak trochu cvičená opička, která ví, co kde nastavit a zmáčknout, ale v koutku duše tiše závidí svým kolegům, kteří ten dar vidění mají.“

Plete se Vám novinařina i do Vašeho osobního života?

„Rozhodně. Člověk časem bezpečně zblbne z každé profese. Z uklízení silnic, z práce učitele i z psaní novin. Stoprocentně trpím nejméně jednou profesní deformací, kterou je vidění věcí v širších souvislostech. Klasickým příkladem jsou pak situace, kdy se dohaduji s kamarádem, kterému radnice nechce opravit rozbitý chodník před domem. On nadává na starostu, že je pitomec, zatímco já oponuji, že i když možná pitomec doopravdy je, tak co může dělat s tím, že v důsledku ekonomické recese klesá daňová výtěžnost, kvůli tomu má obec nižší příjmy, zatímco mandatorní výdaje zůstávají. Někdy je to celkem sranda, jindy asi člověk nechtěně působí tak trochu jako mimozemšťan.“

Noviny začínají být vytěsňovány internetem. Jaký je na to Váš názor?

„Je to logický vývoj, který souvisí s masivním nástupem výpočetní techniky a elektronických médií v posledních desetiletích. Ale tak jako všechno, má i internet své klady i zápory. Největší zápor vidím v klamu, že na internetu najdete všechno. Což, bohužel, není pravda. Z hlediska odborných textů za tištěnými nosiči, čímž myslím i knihu, dost silně pokulhává. Naopak oplývá neuvěřitelným množstvím kravin, protože vlastní noviny nebo knihu si nemůže vydat každý, ale udělat web ano. Naopak výhodnou internetu je schopnost okamžitě reagovat na události, nabídnout snadnou vazbu na další tematické materiály, doplňkové fotogalerie, a interaktivitu. Nicméně asi jsem ze staré školy. Na záchod si určitě vezmu raději noviny, než iPad.“

Co je podle Vás na novinařině zajímavé?

„Lidé a to, že není jednotvárná. Samozřejmě je tady řada periodicky se opakujících věcí. Státní rozpočet, volby, začátek školního roku… Ale i když základní scénář zůstává, osoby a obsazení se mění. A právě ty osoby jsou kořením novinařiny. Přináší do dění nové názory, pohledy, impulsy, a v některých případech do těch scénářů zapisují nové pasáže, dialogy, obrazy. Svět kolem je neuvěřitelná mozaika plná barev, odstínů, stínů i temnot.“

Dříve jste psal pro české noviny, teď pro německé. Jaké jsou lepší?

„Obojí jsou stejné. Jen pohled německého čtenáře na českou realitu je úplně jiný. To co nám připadá jako zásadní a důležité, se z odstupu pár set kilometrů jeví jako naprostá banalita. V tomto směru neocenitelná zkušenost.“

Jaké máte plány do budoucna?

„Těch je. Velkou rodinu, smečku psů a stihnout ještě děsně moc věcí.“

Seminář byl v knihovně již třetí rok. Který se Vám líbil nejvíc?

„Mně se úplně ze všeho nejvíc líbí, že se vůbec konají. A nezáleží na tom, zda na nich přednáším já, nebo kolegové z ČTK. V oblasti mediální výchovy totiž mají české školy, proti tomu co funguje třeba v Anglii nebo ve Švédsku, obrovský deficit. Takže mám radost, že se to, v mezích svých skromných možností, snaží vylepšit alespoň sokolovská knihovna.“

Na semináři Vás doprovázel i pes, a občas se zdálo, že je v centru pozornosti především on. Nežárlil jste?

„Rozhodně ne. Naše nádherně šílená borderkolie je vždy a zcela oprávněně středem pozornosti ať přijdeme kamkoliv. Myslím, že on by to pan pes určitě vysvětlil lépe než já, ale pokusil bych se to nějak shrnout. Tak za prvé je samozřejmě nejkrásnějším psem na světě. Je také mimořádně roztomilý, charismatický, s pevnými charakterovými rysy. Nikdy nezkazí žádnou legraci, je neúnavný, nikdy nemá špatnou náladu a naše představa že občas mírně zapáchá, je zcela mylná, protože ten chcíplý krtek, po kterém se na louce vyválel, ve skutečnosti náramně voněl. Snad jsem na nic nezapomněl, ale on mi to případně odpustí, protože je, mimo jiné, také mimořádně tolerantní.“

Měl byste nějakou radu pro začínající novináře?

„Zrovna já jsem ten pravý, kdo by měl rozdávat rady… Je to nutné? No dobře, tak tedy jo. Rada? Když už rada, tak hned tři najednou. Jednak pokud chcete psát nebo fotografovat, tak se nenechte odradit tím, když to párkrát nevyjde. Za druhé: pokud míříte do médií, snažte se vždy popisovat skutečnost, ne jí vytvářet. A ta třetí je asi nejdůležitější. Každá hra má svá pravidla, psaní a fotografování nevyjímaje. Ale je dobré vědět, že pravidlo není dogma.“

–

Pro noviny Gaudeamus a REMIX Magda Drechslerová, kraj Karlovarský

–

Zveřejnila Hana Šnajdrová, regionální koordinátorka – redaktorka, kraj Karlovarský