Náš život v Keni: Před odchodem do vzdáleného světa

OBR 01Delší dobu jsme se zabývali myšlenkou vycestovat někam do dalekého světa. Byla v nás touha darovat svůj čas, práci, schopnosti a vlastně tak trochu celého člověka pro potřeby druhých lidí. Tato cesta se nám nakonec otevřela přes občanské sdružení Salesiánů – Savio – z Bratislavy. Salesiáni jsou řeholní společenství se spiritualitou, jejímž středobodem jsou mladí lidé, zejména chudí a ohrožení. Nemusí to být pouze mladí, kteří strádají materiálně, ale také ti, kteří strádají citově, nebo jsou ohroženi jakýmkoli jiným způsobem.

 

Protože rádi pracujeme s mládeží, salesiánská spiritualita nám velmi vyhovovala a stále vyhovuje. Se Salesiány jsme se znali již dříve a způsob i systém jejich práce je opravdu obdivuhodný, a tak si často říkáme, že ten sv. Don Bosco (jejich zakladatel) musel být skutečně chlapík, když to všechno takovým nenápadným způsobem vymyslel a dal do pohybu.

Potom, co jsme se přihlásili na přípravu misijních dobrovolníků, nás čekal rok příprav. Tyto přípravy probíhaly jednou měsíčně po celý víkend. Tam jsme se dozvěděli více o salesiánské spiritualitě, práci Salesiánů u nás i na různých misiích po světě, o preventivním výchovném systému Dona Bosca a mnoha dalších důležitých věcech. Zapojili jsme se do různých seberozvojových aktivit a velmi jsme načerpali také duchovně. Samozřejmě, že se na přípravě každý měsíc scházela perfektní banda úžasných lidí, takže jsme se pokaždé velmi těšili. Tato příprava sloužila také k tomu, abychom zjistili, jestli jsou pro nás Salesiánské misie tou správnou cestou.

Z původních 32 nás nakonec vyrazilo jen 12. Ve druhé polovině přípravy jsme se dozvěděli, že můžeme odjet a později také naši cílovou destinaci. Církev totiž na misie vysílá. Během přípravy jsme mluvili o našich přáních a věřili jsme, že budeme vysláni tam, kam nás táhnou naše srdce. Misie ale nejsou cestovní kancelář a my jsme se dali k dispozici, abychom mohli sloužit chudým a potřebným, a tak bychom přijali naši misii kdekoli, i když by to bylo těžké.OBR 02

 

Destinací naší misie se nakonec stala Keňa, konkrétně projekt Salesiánského rehabilitačního centra pro chlapce ulice v Nairobi (Bosco Boys – Langata). V tomto centru jsou chlapci, kteří z různých důvodů žili nějakou dobu na ulici, v mnohem horších podmínkách, než naši bezdomovci. Žijí na odpadcích a z odpadků, neustále se něčeho bojí, často mají hlad a lehce si najdou cestu k drogám (většinou čichají lepidlo), které je nakonec úplně zničí. Všichni, kdo v centru pracují, se snaží chlapce připravit alespoň na trochu plnohodnotný život a ukázat jim správný směr. Do Bosco Boys patří ve své podstatě tři salesiánská centra. Rehabilitační centrum pro chlapce ulice (do kterého jsme mířili), základní internátní škola s mateřskou školou a učiliště. Školku, školu a učiliště navštěvují také dívky. Děti, které projdou úspěšně systémem salesiánských škol, mohou pokračovat i na univerzitu. Když odpracují jeden rok v centru jako pomocníci, Salesiáni jim najdou sponzora, který jim školu zaplatí. Celý systém v Bosco Boys je díky dárcům, sponzorům a dálkově adoptivním rodičům téměř zadarmo, což je velmi dobře, protože chlapci a dívky, kteří navštěvují salesiánská centra a školy, nemívají peníze ani na jídlo, natož pak na studium. Se vzděláním mají mladí mnohem větší šanci v životě uspět, a proto je pro ně vzdělání jednou z nejdůležitějších věcí.

Jakub a Baru

A jaký byl náš život přímo v Keni? Dočtete se již brzy.

Autor: Jakub a Barbora Hendrychovi

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Náš život v Keni: Před odchodem do vzdáleného světa"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*