Náš život v Keni: Stopy, které v nás zůstaly

Během misie nás potkávaly i různé problémy, většinou to bylo díky rozdílnosti kultur. Nejtěžší byl začátek (asi první čtyři měsíce). Pak se člověk trochu rozkoukal a začal chápat různé věci a souvislosti. Časem se do toho dostanete a zjistíte, že ten rok je zatraceně krátká doba. Náročné bylo také vidět všude kolem nás tu bídu. Na ulici běžně potkáváte žebrající děti, hladové a špinavé. Vidíte matky s malinkatými dětičkami, jak doufají, že jim někdo dá něco k jídlu. Každý den do centra chodili lidé prosící o pomoc, aby neskončili s celou rodinou na ulici. Je tam vidět bída, která se s bídou u nás vůbec nedá porovnat. Navzdory neskutečné chudobě a trápení jsou tam lidé šťastní. Nemají nic, opravdu nic, ale i tak se dokáží radovat. Od té doby, co jsme se vrátili, velmi těžce vnímáme naši mentalitu. Máme všechno, úplně všechno a stejně je to pořád špatně, pořád je toho málo, nebo to není dost dobré. Naprosto rozdílný, přematerializovaný a nespokojený svět. Samozřejmě, že v Keni není jen chudoba. Je tam i obrovské bohatství a mnoho lidí žije právě tak materialisticky jako u nás. Jsou bohatí a na bídu kolem sebe nehledí, nestarají se o ni. Kontrasty, které můžete v Keni potkat na každém kroku, jsou naprosto neuvěřitelné. Totální bída se střídá s obrovským bohatstvím a žijí vedle sebe, jako kdyby se nic nedělo. Nejjednodušší je přece mít klapky na očích.

Celý rok, který jsme strávili v Africe, bychom nikdy za nic nevyměnili. Zkušenosti, jiný pohled na svět, změna hodnot, láska, kterou jsme obdrželi… Mysleli jsme si, že my jedeme dávat, ale dostali jsme mnohonásobně více, neporovnatelně. Vždy bychom odjeli znovu. Stále nás to láká zpět a doufáme, že se tam vrátíme. Naše práce tam byla smysluplná. Zjistili jsme, jak zbytečné jsou některé věci, kterými se zabýváme zde. Vše, co se kolem nás teď děje, vnímáme úplně jinak.

 

 

OBR 08

Kromě práce v centru a výletů s chlapci po blízkém okolí jsme měli i možnost poznat různá krásná místa v Keni. I když jsme byli rádi za každou možnost, kdy jsme mohli poznat kousek této pro nás exotické krajiny, tak jsme během misie moc necestovali. Trochu nás limitovaly peníze a čas, ale hlavně, když člověk vidí bídu a utrpení lidí všude kolem sebe, přemýšlí a zjišťuje, že je důležitější pomoct než vidět safari. Hloubka zážitků při střetu kultur a potkávání se s tou dnešní opravdovou Afrikou, plnou spokojenosti, navzdory chudobě a trápení se pak ani zdaleka nevyrovná zážitkům z poznávání té Afriky, o které si lidé myslí, že je tou pravou Afrikou…

Takže, jestli se ve vás objevuje jen malá touha odjet jako dobrovolník, jednoznačně JEĎTE. Má to cenu a stojí to za to. Je to pro člověka velký dar. Jeden z největších jaký může dostat.

Pokud byste chtěli odjet jako dobrovolníci, nebo pomoci jiným způsobem, můžete se podívat na www.savio.sk (slovenští Salesiáni) anebo www.sadba.org (čeští Salesiáni). Tam se dočtete, za jakých podmínek je možné vycestovat, nebo jak pomoct jinak, třeba finančně. I když je v Africe velké bohatství, bez naší pomoci se stále neobejdou.

 

 

Jakub a Baru

Autor: Jakub a Barbora Hendrychovi

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Náš život v Keni: Stopy, které v nás zůstaly"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*