Ne každý maraton se běží, ne každý hrdina dostane medaili

ondra

I tak lze popsat Maraton psaní dopisů, který pořádají místní skupiny Amnesty International po celém světě, v Česku se koná od roku 2010. Letos ho na Karvinsku i u nás v Českém Těšíně organizoval Ondřej Mechúr, který nám k této akci poskytl rozhovor.

marathon-flow

Ondro, jak bys představil organizaci Amnesty International těm, kdo o ní nikdy neslyšeli?

Amnesty International je nezisková organizace zabývající se lidskými právy, která má pobočky a působí po celém světě. Můžeme jí být v mnohém vděční – ačkoliv se nyní v Amnesty zabýváme především problémy ze zemí „třetího světa”, není to tak dávno, kdy Amnesty zasahovala i do dění
v ČR, respektive v Československu.

V té době (za totalitního režimu) byly právě i u nás porušována základní lidská práva – konrétně např. svoboda projevu. Tenkrát se dopisy v rámci Maratonu posílaly k nám (třeba za osvobození Václava Havla) a nyní je my můžeme posílat zase někam jinam!

Jak dlouho pro Amnesty International pracuješ a na jakých podmínkách?

Já se v Amnesty angažuji již druhým rokem, pracuji jako dobrovolník. Společně s ostatními se snažíme o větší informovanost na školách a organizujeme několik akcí ročně – ať už to je akce petiční nebo třeba zmíněný Maraton psaní dopisů.

Může to dělat kdokoli?

Určitě to může dělat kdokoli! V naší karvinské skupině jsme všichni studenti a postupně odchazíme na vysoké školy apod. Vždy jsme nuceni hledat mladší tváře, aby naše velmi úspěšná skupinka nezanikla. I já budu muset v brzké době najít někoho, komu své zkušenosti předám, aby v tom po mém odchodu mohl pokračovat.
Tenhle maraton se sportem asi moc společného nemá, viď. Běhá v něm spíše pero po papíře, ale proč vlastně?

Se sportovním maratonem pravděbodobně moc společných znaků nenajdeme.  Ale v Česku tato akce nedostala takové pojmenování jen tak!
Maraton spočívá v tom, že se každý rok vybere několik případů, které jsou v kontextu porušování lidských práv velmi akutní. Všechny pobočky pak zmobilizují své síly a pořádají své malé akce ve svém regionu, na kterých mají lidé možnost se s jednotlivými případy seznámit a poté napsat nebo alespoň podepsat dopis, který putuje přímo vládním organizacím daného státu, popř. i přímo do příslušných věznic (kde jsou často daní lidé mučeni a žijí zde v nepředstavitelných podmínkách) – zkrátka lidem, kteří s osudem těchto lidí mohou nemálo udělat. A jen si představte, jaký to musí být nátlak např. na ministra spravedlnosti, když mu z čista jasna přijde několik desítek tisíc obálek! Proto možná právě pojmenování „Maraton psaní dopisů”.

Kdo je to vězeň svědomí, nebo politický vězeň?

Tento termín byl vytvořen právě organizací Amnesty International. Je to člověk, který je vězněn nebo jinak omezován na základě svého přesvědčení, původu nebo postavení. Nutno však podotknout, že aby byl člověk takto označen, nesmí použít či prosazovat násilí. No a právě pro tyto lidi se dopisy píší.

Mohl bys přiblížit dva případy, které Tě letos nejvíce zaujaly?

Mohu třeba nabídnout případ Shackelie Jakson z Jamajky. Jejího bratra zabili policisté pouze z toho důvodu, že se podobal popisu jednoho podezřelého. Tohle se na Jamajce děje poměrně často – místní policie takto za posledních 15 let zabila již více než 2000 lidí! Shackelia však zůstala statečná a spojila se s rodinami, které zažily něco podobného, a společně proti tomu začali bojovat. Aby dřív nebo později nebyli vládou umlčeni, z celého světa se psaly dopisy, abychom je podpořili v boji proti nespravedlnosti.

Jako druhý případ nabídnu čínskou právničku Ni Yulan. Je jednou z těch, kteří kvůli výstavbě olympijského stadionu v Pekingu (OH 2008) byli vládou násilně vytlačeni ze svých domovů. Ona se rozhodla za svá práva i práva ostatních postavit a kvůli tomu byla již několikrát ve vazbě, kde ji mučili takovým způsobem, že v tuto chvíli je plně odkázána na invalidní vozík a protože jí vláda neustále vystěhovává z každého domova, který si najde, žije nyní s dítětem na ulici.

Případů je však více a není lehké shrnout celý příběh do pár slov!
Co bylo nejnáročnější při plánování a následném provádění akce? Největší výzva?

Vždy je velká výzva sehnat dostatek lidí na všechny námi organizované Maratony a poté zajistit i převoz věcí a materiálů. Všechno musí „odsejpat”!  Vždy se také snažíme být nejúspěšnější pobočkou v ČR, což se nám zatím daří, takže je to spousta nátlaku ze všech možných stran. Neorganizoval jsem však Maraton sám a za to jsem velice vděčný.

Páni, to je úžasný výkon! Znamená to, že se do toho chceš příští rok pustit znovu?

Určitě! Organizování Maratonu je již u nás v Karviné tradicí, kterou dozajista nechceme porušit. Pevně však věřím, že se brzy najde další super člověk, který již bude čerpat zkušenosti a zorganizuje ho opět další rok, kdy už i já budu pomalu odcházet.
Díky mnohokrát Ondrovi za rozhovor. Dopisy a podpisy jsme letos vybírali i v našem ICM, za Český Těšín bylo odesláno 629 dopisů a karvinská skupina včetně těchto vybrala celkem neuvěřitelných 2737 dopisů! O aktivitách Amnesty si můžete přečíst na jejich stránkách, kde se můžete i rozhodnout podpořit jejich činnost finančně nebo jako dobrovolníci. Nezapomeňte také sledovat karvinskou skupinu Amnesty International na facebooku!
Katarzyna Gattnar, ICM Český Těšín