Nebojte se ubytovat v anglických hostitelských rodinách!

cb2

Nedávno jsem procestoval severní Anglii, kde jsem několik nocí přespával v hostitelských rodinách. Zkusím Vám tedy zprostředkovat své zážitky a poznatky z pohledu studenta.

Do Anglie nás cestoval celý zájezd studentů z České republiky. Dny jsme trávili v autobuse a na památkách Anglie. Večery a noci pak u hostitelských rodin. Naše první shledání s mou hostitelskou rodinou bylo, když si pro mě a pro mé tři kamarády přijeli na místo předem určené, kde parkoval náš autobus. Čekali jsme ve skupinkách a náš průvodce postupně vyvolával jména lidí, pro které si již někdo přijel. Tentokrát jsem neměl takovou smůlu, jako mívám vždy a naše rodina se dostavila předposlední.

Přijel pro nás muž asi čtyřicetiletý, střední postavy se středně dlouhými tmavě šedými vlasy. Hned se nám představil a ukázal se jako velmi milý člověk. Naložili jsme si kufry do jeho auta a vyrazili na cestu do našeho dočasného domova. Cesta netrvala ani patnáct minut a již jsme stáli i s kufry před nevelkým cihlovým baráčkem, typickým pro Anglii.cb1

Sotva jsme vešli, dovnitř uvítala nás paní domu, byla moc přívětivá a stále se smála. Provedla nás po domě, ukázala pokoje, zahradu, obývák atd. Seznámila nás s tím, jak to tam bude probíhat a ať přijdeme za půl hodiny na večeři. Odebrali jsme se do pokojů a tam se hned přezuli. Nebylo to po nás vyžadováno, ale my to přece udělali.

Jelikož jsme byli v této rodině v počtu čtyř, spali jsme ve dvou pokojích. Pokoj, kde jsem spal já a můj kamarád byl nevelký, pravděpodobně dětský pokoj. Nacházela se zde palanda, židle a malá skříň. Kamarádi měli větší pokoj pravděpodobně ložnici s manželskou postelí a druhou menší postelí v rohu. Tento pokoj byl větší, zato měli horší matrace. Celkový dojem z domu a prostředí byl velmi kladný a všem se nám zde líbilo.

Následovala večeře, kdy jsme dostali malou pizzu s opečenými brambory a studenou vodu. Následoval dezert, který byl prý jejich specialita a byl moc dobrý. Po večeři jsme si ještě s rodinou domluvili, v kolik budeme ráno vstávat a šli jsme spát, jelikož jsme byli z cesty velmi unavení.

Ráno nás probudilo zaklepání na dveře. Oblékli jsme se a šli na snídani, ke které jsme měli bábovky, prý recept jejich babičky a také cornflakes s mlékem a s toustem s marmeládou. Po této snídaní jsme se stihli sbalit a pak jsme utíkali dolůk autu, kde nás již čekal náš usměvavý hostitel. Ten nás zas odvezl k našemu autobusu.

Toto se opakovalo každý den, jen jídlo bylo jiné. Celkově vzato Angličani vaří dosti z předvařených neboli předpřipravených jídel. Byla to však zajímavá změna, vše si vyzkoušet. Nezapomněli jsme jako správní návštěvníci přivést naší hostitelské rodině nějaké dárky z České republiky, například různé čokolády Orion.

Co samozřejmě všechny při cestách zajímá, je přístup k internetu. V naší rodině byla wifi, a tak jsme všichni byli spokojení. Celková péče o nás byla velmi dobrá, a když jsme odjížděli, byli jsme šťastní, jak to celé probíhalo. Rodině jsme moc poděkovali a oni zase nám, že jsme nejlepší studenti, co tam kdy měli. Myslím, že tato rodina bude žít vždy v mých vzpomínkách.

 

Pro ICM České budějovice napsal: Tomáš Babický