Není záchod jako záchod

V roce 2002 jsem se pod tlakem zážitků mých spolužáků z vysoké školy z pobytu v USA v rámci programu Work and Travel rozhodl, že příští rok pojedu také. „Že neumím anglicky? Nevadí, něco se naučím a zbytek pochytám tam“, řekl jsem si. Vše jsem si, za výrazného přispění zkušenějších kolegů, nějak vyřídil, dokonce si přes internet našel skvělé zaměstnání – zmrzlinář a nakonec zcela sám a s minimální znalostí angličtiny do USA odcestoval. Ale proč vám to píšu?

Asi po týdnu zmrzlinařiny, mimochodem velmi tvrdé dřiny, se mi stala taková příhoda. Co se týče „zmrzlinářské angličtiny“, byl jsem již zralý na to, abych zůstal v obchodě zcela sám. Pro případy, že by chtěl někdo něco jiného než zmrzlinu, jsem měl připravenou větu „I´m sorry, I´m student from Czech Republic and I understand just a very little“. Většina návštěvníků obchodu po této větě pochopila, že ze mě nic jiného než zmrzlinu nedostanou.

Jednou ale do obchodu přišly dva páry mladých lidí a mladá hezká blondýnka se mě zeptala:  „Where is blablablabla“? Trochu jsem pokřivil obličej, jako že nerozumím, a v duchu přemýšlel, na co že se mohla ptát. Napadl mě záchod, ale všechny možné výrazy pro toaletu jsem znal, navíc jsem moc dobře věděl, že v USA se nejčastěji používá slovo „restroom“. Nic z toho však v „blablabla“ nebylo identifikovatelné.

Následovala znovu ta samá otázka, znovu „blablabla“, znovu můj pokřivený obličej, tentokrát doplněný mou naučenou větou „I´m sorry, I´m student from Czech Republic and I understand just a very little“. Doufal jsem, že to zabere, a čtveřice obchod opustí. Nezabralo. Blondýna se znovu zkoušela ptát, mluvila pomalu, začala používat i ruce a bylo vidět, že začíná být trochu zoufalá. Já tam stál a nechápavě kroutil hlavou. Znovu jsem zopakoval větu o studentovi z Čech, co rozumí jen velmi málo.

Asi po pěti minutách už to blondýna nevydržela, podřepla si a z úst vydala citoslovce prdnutí. „Oh, restroom“, vykřikl jsem vítězoslavně a v očích dívky byla vidět úleva. V zápětí nato jsem však dodal „I´m sorry, I don´t know where is the restroom“. Myslím, že kdyby dívka u sebe měla pistoli, na místě mě zastřelí. Naštěstí pistoli neměla, pouze s nějakými  dalšími „blablablaismy“ doplněnými velmi výraznými „fuckismy“ obchod opustila a šla se zeptat jinam.

Já si při nejbližší příležitosti zjistil, kde že se v areálu nachází WC a večer se pokoušel spolupracovníkům a šéfovi svou lámanou angličtinou celou story odvyprávět. Všem, včetně mě, to přišlo vtipné, tak doufám, že to pobaví i vás.

Miloš Hrubý, regionální koordinátor – redaktor, Ústecký kraj

Přidej komentář jako první k "Není záchod jako záchod"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*