O přidané hodnotě a jak s ní cestovat po světě – 2. část

PETROVICE (2)

Spoustu mladých lidí láká možnost vyrazit do ciziny a cestovat po světě. Internet je plný nabídek work and travel a poznávacích pobytů.  Často to vyžaduje vynaložit veškeré své úspory, nebo pracovat v odvětvích, kterých by se člověk doma jinak neúčastnil. Jsou ale i další možnosti. Člověk musí poznat svou přidanou hodnotu a nabídnout ji světu. Pak se může vydat do světa a ještě na tom vydělat.

Část 2.PETROVICE (2)

Tento model se mi podařilo zopakovat ještě dvakrát. Během studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jsem pracoval jako trenér v klubu AC Sparta Praha. Postupnými kroky jsem se vybudoval na pozici šeftrenéra akademie, hlavního trenéra extraligových juniorů a asistenta trenéra superligového áčka. O prázdninách jsem bohužel moc necestoval, protože jsem je trávil na soustředěních a turnajích. Až v průběhu třetího ročníku jsem si uvědomil, že mě v životě už moc prázdnin nečeká. Vlastně poslední dvě. Bylo to celkem důležité prozření, které mě dovedlo k myšlence oprášit svůj starý florbalový model. Jako mnohem zkušenější trenér i člověk jsem věřil, že tentokrát bych se mohl podívat někam dál.

PETROVICE (4)

Někdy na začátku března jsem začal koumat, kam by se dalo vyrazit a kde bych měl největší šanci. Bylo zrovna těsně po kvalifikacích na florbalové mistrovství světa, které se mělo konat v prosinci ve Švédsku. Zaregistroval jsem, že svou premiérovou účast si na kvalifikaci zajistila Jižní Korea. Napsal jsem opět do celého světa, ale tušil jsem, že florbalové nadšení musí být momentálně v Koreji veliké a odhodlaní na MS uspět jakbysmet. A měl jsem pravdu. Ze světa přišlo pár odpovědí, ale ta nejlepší právě z Koreje. Odepsal mi Hwang Joo Kim, general secretary Korejské florbalové federace. Nabídka byla podobná jako kdysi ve Slovinsku. Můžeš dělat asistenta našemu trenérovi národního týmu. Zajistíme ti bydlení a nějaké kapesné.

PETROVICE (3)

V Asii jsem nikdy předtím nebyl a o Koreji jsem dost četl. Je to fascinující země, která o sobě dává čím dál více vědět. Kdo by neznal firmy jako Samsung, LG, Hyundai a mnohé další. Mé pražské florbalové povinnosti mi neumožnily jet na celé své univerzitní prázdniny, ale jen na červenec a srpen. Bylo to však až poté, co jsem si zaplatil letenku, kdy jsem si uvědomil, že vyrážím na obrovské dobrodružství úplně do neznáma. Těšil jsem se a překvapivě jsem vůbec necítil nervozitu. Ta mě přepadla až poté, co jsem přistál v Koreji a začal přemýšlet, jestli mě vůbec někdo bude čekat. Naštěstí tam byli. Cesta z letiště je něco, na co nikdy nezapomenu. Poprvé jsem byl v Asii a viděl, jak tento světadíl vypadá. Konečně jsem viděl ten neskutečný progres, kdy všechno kolem se staví a roste.

Podobně jako ve Slovinsku byla situace s asistováním trenérovi jiná než v domluvě. Žádný hlavní trenér nebyl a tak jsem se stal hlavním trenérem korejského národního týmu. Mým úkolem bylo je připravit na prosincové mistrovství, kde jsme byli naprostým outsiderem. Připravil jsem plán přípravy a dal se do práce. Bylo to něco neskutečného. Trénovat národní tým je obrovská pocta a čest a jsem nesmírně vděčný za tuto příležitost a obrovskou zkušenost. Kromě pravidelných tréninků a soustředění jsem vedl tréninky ženského národního týmu a pořádal semináře o trénování mládeže a o florbalových taktikách a systémech. Avšak jedním z nejdůležitějších úkolů bylo uspořádat první florbalový kemp v Koreji pro mládež. Uplatnil jsem své zkušenosti ze soustředění ze Sparty a myslím, že nultý ročník se opravdu vyvedl.PETROVICE (1)

Kromě práce jsem toho stihl i spoustu zažít. Procestoval jsem část Koreje. Za zmínku stojí zvláště druhé největší město Busan na jihu korejského poloostrova nebo účast na korejské svatbě jednoho ze spolupracovníků ve městě Deagu. Poznal jsem spoustu skvělých lidí, jak Korejců, tak i krajany a vznikla přátelství na celý život. Odzpíval jsem desítky písniček na korejském karaoke (norebang) a jedl speciality, které v Evropě nikde neseženete. Byly to krásné dva měsíce. Odlétal jsem s tím, že mě to asi bude něco stát. Proplacení letenek nebo jídlo totiž v našich dohodách nefigurovalo. I tak jsem ale neváhal ani chvíli, zda do Koreje jet. Nakonec to opět vše dopadlo pohádkově. Dostal jsem za svou práci na české poměry slušně zaplaceno a na své denní náklady jsem vyfasoval firemní platinovou Visa kartu. K tomu jsem si mohl přivydělat jako rozhodčí nebo ve firmě pana Kima. Odměny to byly velice velkorysé.

I přes bohatou zábavu a poznávání krás hlavního města Seoulu, jsme s týmem tvrdě dřeli. Udělali jsme obrovské pokroky jak v taktice, tak v individuálních dovednostech a tvrdosti. Vycítil jsem, že je ve hře má účast na mistrovství světa pod vlajkou Korejské republiky. Postupně se mne hráči čím dál více ptali, zda s nimi v prosinci do Švédska odcestuji. Věřil jsem, že by to mohlo klapnout a asi dva týdny před mým odjezdem mě pan Kim požádal, zda bych s nimi do Švédska taky neletěl. Nemůžu ani říct, že to byl splněný sen, protože mě to snad předtím nikdy nenapadlo, že bych mohl trénovat na mistrovství. Bylo pak neskutečným zážitkem trénovat zápasy v hokejové hale Scandinavium ve švédském Gothenburgu. Stal jsem se historicky nejmladším hlavním trenérem na florbalovém MS a pomohl vybojovat Koreji své první vítězství a to proti rivalovi z Japonska. S těmi jsme se pak utkali ještě jednou. Podle předpokladů na tyto dva asijské zástupce zbyl souboj o předposlední místo. I přes slibně rozehraný zápas, se nám jej nepovedlo dovést do vítězného konce a v ošemetném prodloužení jsme nakonec s Japonskem prohráli. Pomyslná třešnička na dortu tak pochyběla, ale to co jsem zažil, jsou opět vzpomínky na celý život.

Tím jsem však rozhodně s florbalovým modelem neskončil. Naopak, jsem ho ještě prohloubil.

 

Zápisky z léta v Koreji je možné si přečíst pod odkazem www.mblazik.blogspot.com a současné zápisky na webu http://www.letimsvetem.cz/tag/florbalova-sanghaj/.

Autor: Michael Blažík

ICM Petrovice u Karviné