Regionální mix informací

Očima amatéra, který viděl hokej poprvé

29. listopadu 2011 se uskutečnilo v KAJOT aréně utkání HC Komety Brno se Zlínem. V druhé třetině utkání dali hosté branku, Kometa už bohužel neskórovala, a tak již počtvrté prohrála. A i když mě hokej nikdy nezajímal, přijala jsem možnost jet se na utkání podívat. Upřímně, zřejmě budu muset předělat žebříček mých oblíbených sportů.

Akce byla dobře uspořádaná, téměř žádné čekání, pohodová ochranka a vstup byl bez problému. Akorát mě zarazilo, že si nemůžeme brát dovnitř pití. Pro hokejové fanoušky, kteří na zápasu byli víckrát než jednou, je to asi normální, ale já jsem byla dost vyvalená. Nicméně, jsem poučená. Vstoupila jsem do arény a konečně jsem měla možnost vidět ji na živo, neskreslenou, ale takovou, jaká doopravdy je.

Aréna vypadala moderně, byla ještě poloprázdná, když jsme přišli. Seděla jsem v páté řadě na tribuně D 1 a výhled byl opravdu luxusní. Překvapilo mě, jak rychle se zaplnila a ještě víc to, že téměř žádná místa nezůstala prázdná a jak jsme se později dozvěděli, byla zaplněna skoro celá kapacita.

Klidná atmosféra před zápasem se ale rychle proměnila v bouřlivou a malé krokodýlí maskoty Komety, kteří pak už jen pochodovali kolem ledové plochy, vystřídali hráči. Ostré hlášky Zlínských fanoušků, kteří stáli přímo nad námi, hučení celého kotle, úžasná atmosféra, totální vžití do hry, úplně mě pohltilo.

Hra se mi zdála trochu nervní a vypadalo to, že mezi hráči panuje lehké napětí. Pár se jich chytlo uprostřed hry a na konci se spustila hromadná potyčka, takže i když bych čekala, že utkání, ve kterém se dá pouze jedna branka, bude nezajímavé, spletla jsem se. Oba týmy hrály dobře a Kometa se ani po tom, co Zlín skóroval, nevzdala, bohužel měl Zlín větší štěstí a jistější nahrávky, co se mého názoru týče. V půlce hry byla na ledovou plochu vhozena dětská plínka, kterou rozhodčí s poněkud znechuceným výrazem vyhodil za plexisklo. Jde vidět, že hokej si získal i fanoušky v podobě batolat. Dohromady bylo za celou hru uděleno 167 trestných minut, překvapilo mě to.

Zápas skončil překvapivě rychle. Měla jsem možnost podívat se spolu s pár dalšími lidmi na tiskovou konferenci. Čekala jsem, že tam budou mluvit jeden přes druhého, že to bude neuspořádané, ale skutečnost byla taková, že za stolkem seděli trenéři a naproti nim na židlích novináři, kteří už s jedním sluchátkem v uchu, kde jim hrál audio záznam, a s notebookem na kolenou sepisovali článek. Ovšem konference trvala kolem 5 minut, takže než jsem se stačila rozkoukat a pochopit, jak to tady chodí, byl konec. Chtěla jsem se vyfotit s hráči, ale odchytla jsem pouze Čajánka. I za tu fotku jsem fakt ráda. Po zápase jsme měla brutálně dobrou náladu, jako bych si ji z arény odvezla domů a rozhodně to nebyl můj poslední hokejový zápas. Sice to byla pouze jedna zkušenost, ale už teď můžu říct, že hokej začíná patřit mezi moje TOP sporty.

–

Autor: Kristina Pavíčková, ZŠ TGM Ivančice
článek soutěží o titul Školní článek měsíce prosincev Jihomoravském kraji

–

Pavel Zdráhal, regionální koordinátor – redaktor, kraj Jihomoravský