Ohlédnutí za letošními maturitami

image3344

Mnoho se napsalo a povědělo o nevalné úrovni letošních maturantů. Posuďte sami, jak se zadaným tématem maturitní písemné práce z českého jazyka Jak jsem poznal vaši matku (forma zpracování vypravování) naložil jeden z našich nejúspěšnějších studentů. I když pravopisné, tvaroslovné a drobné syntaktické chyby jsem v tomto přepisu odstranil, myslím si, že za takovou práci by se nemusel stydět ani student elitního gymnázia.

Mgr. Jaroslav Korselt

 

 

Jak jsem poznal vaši matku

 

Ani nevím, k čemu se teď chystám, ale kdesi v mém nitru mi vše říká, že to udělat musím. Začnu takto, drahé děti. Vaše matka je mrtva. Nepřežila porod. Ovšem to vy nevíte, možná jen svými základními city tušíte, že tu schází mateřská něha. Někdy příště povím, jaká byla. Nyní budu vypravovat a vzpomínat na onu osudnou chvíli, kdy jsem ji poznal. Jen se v těch kolébkách houpejte v klidu, stejně jako se kocábky kolíbají v přístavu. Já vše pokorně vyzradím.

Byl onen osudný rok, kdy věčné město, srdce říše, vzplálo. Ničivá katastrofa tehdy spálila na popel třetinu budov. Mně naštěstí nehrozilo nebezpečí, protože jsem se nacházel v Capui ve své vile a klidně přepočítával zisky, jelikož jsem zřejmě padl bohům do oka. Hvězdy tehdy byly jasné a noc si pomalu odbývala svůj pozemský čas. Avšak z ničeho nic do mé komnaty vpadl můj propuštěnec Claudius z Pergamonu. „Císař nechal zničit město!“ vyjekl vysokým tónem svého hlasu. Zpočátku jsem se zasmál nad tou bláhovostí a pravil jsem: „Claudie, ty mi dočista šílíš. Že ty jsi usnul na sluníčku?“

Bohužel měl pravdu. Vyřídil jsem si veškeré náležitosti a spěchal do Říma. Dorazil jsem za rozbřesku třetího dne po požáru. Trosky, utrpení, žízeň a nesnesitelný kouř doutnající stále nad městem, to byly mé první dojmy z katastrofy. Okamžitě jsem jel do Neronova paláce.

Nero, již značně obtloustlý a znavený pohádkovým životem, ležel na hedvábných přikrývkách. Líně se převaloval ze strany na stranu. „Á, můj milovaný Servus, tak ty ses přeci jen uráčil podívat se na naši bolest.“ Celý svůj pozdrav pronesl se značným opovržením. Nesnášel jsem ho od hlavy až k patě a velmi vroucně jsem si přál, ať ho brzy uvítá Kerberos. Neronovi poslední dobou docházely peníze na jeho hanebné orgie. Měl na mě spadeno kvůli bohatství, které vlastním. Obával jsem se falešného obvinění a následného trestu smrti. Zbytek dne jsem se přetvařoval a snažil se mu zalíbit. Bylo to nechutné.

K večeru jsem se odebral do svého nezničeného domu. Městem se rychlostí blesku šířily zvěsti o tom, jak samotný Nero nechal zapálit Řím, aby si na jeho troskách postavil vysněný palác. On na to reagoval tvrzením, že požár zavinili křesťané. Pramálo jsem měl informací o tom novém náboženství, jenž hledělo jen k jednomu bohu a jejich spasitel ještě nedávno žil. Rozhodl jsem se strávit v Římě dva týdny. Tento čas jsem věnoval pomoci druhým. Po městě neustále chodili pretoriáni a zatýkali osoby, které se přidružovaly ke křesťanské víře. Ty odcházely s klidem a skromností, drženy v pazourách těch ohyzdných mužů armády.

Nero ve své neskonalé zvrhlosti přikázal uvězněné popravit při hrách v hipodromu, protože aréna byla zdevastována žárem. Obyvatelé to přijali ihned a s nadšením. Měli viníky, kteří zničili jejich obydlí. Okovaní kristovci vyrazili ráno z paláce v umrlčím pochodu. Lidé na ně házeli shnilé ovoce a zasypávali je nadávkami. Zdálo se mi, že i slunce se jim posmívá. Já si dokázal udržet čistou mysl. Jejich nevina mi připadala jasná, avšak nešlo je spasit. Kdybych aspoň jedné duši nedovolil přejít řeku Styx a vytrhnul ji ze spárů Chárona!

Divil jsem se. Nešálí mě zrak? Ne, to není žádný blud. Jedna dívka s Afroditinou pletí, drobným tělem a s hnědými kadeřemi kráčí mimo řadu ostatních. Je mi přímo na dosah ruky! A pretoriáni si jí nevšímají, ti mnohem raději bijí dřevěnými holemi do starců. Tvář měla zarudlou od pláče, svázané dlaně byly lehce od krve. Můžu ztratit všechno, třeba na to doplatím smrtí! Je to ohromný risk! Na tyto úvahy už bylo příliš pozdě. Rychle jsem vzal dívku za rameno a přitiskl ji k sobě. Prohlédl jsem situaci, zda se nikdo nedívá, pak už jsme odešli.

Ještě ten den jsme odjeli z Říma a já věděl, že tato duše odvedená z hrobníkovy lopaty je ta pravá. První dny mlčela, potom se již rozpovídala. Neustále se tázala: „Proč jsi to udělal?“ Neznal jsem odpověď.

Toto jest příběh, který vám dal život. Vzpomínka na to, jak jsem poznal vaši matku. Teď už klidně spěte, mé děti.

 

 

Karel Kšír, 4. A SOŠ Český Brod-Liblice

Přidej komentář jako první k "Ohlédnutí za letošními maturitami"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*