Please excuse me. My name is Denis and I was robbed…
…aneb „promiňte prosím, jmenuji se Denis a byl jsem okraden…“. Přibližně těmito slůvky se snažil jeden mladík v jednom dni začínajícího červnového měsíce v pozdně odpoledních hodinách navázat kontakt s náhodnými kolemjdoucími v Táboře. A jakou roli v tomto minipříběhu sehrálo táborské Informační centrum pro mládež?
Každý příběh má ale nejdříve začátek a tak tedy – Denis je studentem jedné nejmenované belgické univerzity poblíž evropského hlavního města Bruselu. A jeho studium Lidských práv se pomaloučku chýlí ke konci. Není tedy asi nenormální, že Denis i v rámci daného studijního oboru je i zdatným cestovatelem a zatím navštívil 72 zemí celého světa. A mimo jiné ovládá i 7 světových i méně světových jazyků / angličtina, němčina, španělština, finština, dánština…/. V těchto dnech opakovaně docestoval i do České republiky, neboť mimo jiné jeho velkou zálibou je filmové umění.
A tak i Denisovo putování po Česku nemohlo minout Karlovy Vary, kde se za necelý měsíc uskuteční 46.ročník Mezinárodního filmového festivalu / www.kviff.com /. Takříkajíc „v plném běhu“ je však v tomto období další světoznámý festival – 51.ročník Mezinárodního festivalu pro děti a mládež Zlín / www.zlinfest.cz/. A proto i další Denisova cesta vedla do Zlína. Studijní povinnosti si však žádají své a tak si ani Denis nemohl vychutnat zdejší festival až do konce. Pro cestu zpět na univerzitu si zvolil českou „jižní trasu“, protože ho zajímají i památky a nechtěl si nechat ujít ani návštěvu Českého Krumlova. Jeho cesta měla původně vést ze Zlína přes Brno, Jihlavu a Tábor do Českého Krumlova.
Až potud zřejmě normální příběh mnoha mladých cestovatelů, který nabízí inspiraci jako „příklad dobré praxe“ aktivního přístupu mladých lidí k daným možnostem a příležitostem cestování „bez hranic“.
V Táboře se však příběh mladého cestovatele mírně zauzloval a na scénu nevědomky a dá se říci že náhodně vstupuje v hlavní roli i zdejší Informační centrum pro mládež. Jednoduše a prostě cestovní plán Denise počítal s tím, že právě z Tábora se nejrychleji a nejsnáze dostane přímo do Českého Krumlova. A jelikož měl v Táboře trošku času na přestup, tak si nenechal ujít alespoň malý výlet do historického centra tohoto husitského města. A ten se mu stal skoro osudným. Právě zde, v jedné nejmenované kavárně kromě občerstvení využil „při té příležitosti“ i možnost sdělit svým blízkým prostřednictvím Skype své dosavadní zážitky z putování po Česku. A příběh pomalu nabývá dramatičnosti. Jednomu z návštěvníků kavárny nebyla známá řeč, konkrétně finština, kterou komunikoval Denis se svou přítelkyní. A ochotný a důvěřivý Denis se s novým kamarádem dal do hovoru s využitím angličtiny.
Protože se ale pomalu nachyloval čas k plánovanému odjezdu do Českého Krumlova, poprosil „kamaráda“, zda-li by mu chvilku nepohlídal věci po krátkou dobu, než využije toaletu. Jaké však bylo Denisovo překvapení, když posléze nemohl najít u „svého“ stolku“ ani „kamaráda“, ani část svých věcí… Notebook, mimo jiné s rozpracovanou diplomovou prací, videokamera a další „drobnosti“ – fuč. Ještě že mu alespoň zůstalo v kapse pár drobných… Následovalo obligátní řešení – policejní služebna, protokol, komunikace s velvyslanectvím Norského království v České republice a… V podvečerních, i táborských, „hodinách vlka“ Denis sám a sám na ulici, bez peněz, atd. – prostě krizová situace.
Denis se snažil po celou svou pěší tůru ze Starého města táborského na zdejší autobusové či vlakové nádraží oslovovat náhodné kolemjdoucí slovíčky uvedenými v titulku – a kdo zná Tábor, tak ví, že to je poměrně cesta dlouhá. A nic – náhodní kolemjdoucí buď nerozuměli anebo nechtěli rozumět, natož komunikovat. Až takřka na konci putování hlavním táborským „bulvárem“ jej potkala tolik očekávaná ochota pomoci člověku v nouzi.
A právě zde v tomto minipříběhu, dalo by se říci fyzicky i emočně na rozcestí, vstupuje na scénu zdejší Informační centrum pro mládež. Jednoduše a prostě – Denis potkal bývalého zaměstnance, v současnosti dobrovolníka , který po své práci kráčel do zdejšího mládežnického íčka, svého hobby. A ten nejenže Denisovi rozuměl a byl s ním schopen komunikovat, ale určitě mu byly nápomocny na „akci“ i osobní zkušenosti získané v íčku na dřívější pozici při řešení některých obdobných situací, byť většinou v obráceném gardu – okradený „mládežník“ v zahraničí.
A příběh nabývá konečně pozitivního obratu a směřuje k poměrně rychlému a pozitivnímu řešení. Možné filmové okénko – Denis v táborském mládežnickém íčku. Pokračování – do íčka, již v pozdních večerních hodinách, „doráží“ i další, v současnosti již „jen“ také dobrovolníci a někteří „jen“ členové občanského sdružení. Další možné filmové okénko – zdejší prostředky spojení – telefon i elektronické – v plné permanenci jak ve vztahu k tuzemským, tak i zahraničním adresátům.
Komunikace s Denisovým tatínkem – mimochodem známým norským odborníkem na mezinárodní právo – a posléze několik internetových on-line operací. A Denis má kde a za co, alespoň pár hodin si spíš odpočinout, než se pořádně vyspat. A i za co se prvním ranním spojem z Tábora vydat na zpáteční cestu na belgickou univerzitu přes Prahu a Berlín. V pondělí jej zde totiž čeká velmi důležitá událost související s diplomovou prací. Bohužel, táborský „kamarád“ si takřka hotovou Denisovu „diplomku“ odnesl v notebooku, který mu neříkal pane…. Ale snad vše dobře nakonec dopadne…
Zazvonil zvonec a pohádky je konec? Ne, ne, to nebyla pohádka ani sen, to se doopravdy ve čtvrtek 2.června tohoto roku zhruba od odpoledních do pozdních večerních hodin v Táboře dělo a stalo. A táborské Informační centrum pro mládež bylo u toho. Snad alespoň trochu v současnosti jeho dobrovolníci i další členové sdružení přispěli k tomu, že Denis a jeho blízcí ocení i pozitivní stránky pobytu mladého cestovatele v České republice. Například že jsou u nás i takové instituce, jako například konkrétně Informační centrum pro mládež Tábor, které jsou schopny napomoci při řešení nejen stejných či podobných problémů našeho minipříběhu.
–
Foto – tady je Denis doma
–
Zdroj Informační centrum pro mládež Tábor o.s.
–
Václav Pavlík Regionální koordinátor / redaktor Kraj Jihočeský



facebook:




