Po stopách monarchie, aneb za kulturou do Vídně

FOTO 01 (1)

Přestože Vídeň leží pouhých zhruba tři sta kilometrů od Prahy, což znamená asi čtyři hodiny cesty vlakem, hlavní město našich germanofonních sousedů na jihu jsem si mohla skutečně prohlédnout až letos v létě. Dominanty města jsem znala z fotek a vyprávění, nicméně chování místních obyvatel a atmosféru této metropole žádná fotografie nedokáže věrně zprostředkovat. Tento článek bude tedy zaměřen především na to, co kromě Prátru a vídeňského řízku dělá Vídeň tak výjimečnou. 

První položkou na seznamu pamětihodností byl zámek Schönbrunn. Na rozlehlém nádvoří za vstupní branou do areálu zde potkáte tisíce turistů fotících se před tímto barokním skvostem. Pouhá fotka před budovou je ovšem jen částečně uspokojivá; když už chcete opravdu pochopit historii daného místa, je dobré se podívat i dovnitř. Vzhledem k ceně vstupného se vyplatí výdaje předem spočítat, nicméně za možnost nahlédnout alespoň do části apartmánů této letní rezidence rakouských císařů to rozhodně stojí. 

Před návštěvou je také dobré rozmyslet si, co přesně chce člověk v zámku Schönbrunn vidět. Areál je obrovský: kromě samotného paláce, jehož honosné prostory na návštěvníky zapůsobí svou dodnes zachovalou vznešenou atmosférou, stojí za zmínku rozlehlý zahradní labyrint připomínající zahrady u zámku Versailles, panoramatický výhled na celou Vídeň od monumentu Gloriette či zoologická zahrada. Třešničkou na dortu této rozmanitosti je pak vstřícný přístup personálu, který i v dnešní době dokonale dokresluje dvorní způsoby, jež zde pravděpodobně panovaly za časů císaře pána. 

FOTO 02 (1)Zahradní labyrint za zámkem; v dálce monument Gloriette

Dalším ikonickým místem, které stojí za prohlídku zvenčí i zevnitř, je bezpochyby palác Hofburg, dřívější rezidence panovníků a dnešní sídlo rakouského prezidenta. Tak jako Schönbrunn je i Hofburg komplexem čítajícím mnoho budov, v nichž sídlí Rakouská národní knihovna a mnoho dalších institucí. Z turistického hlediska je poměrně obtížné vybrat jiné místo, kde by slovo „kultura“ dostalo tolik různých podob. Nejenže jsou objekty vděčným terčem obdivovatelů dobové architektury, ale i vnitřní prostory paláce věrně reprodukují život v době monarchie. První patro v jednom z mnoha křídel hradu je věnováno sbírkám porcelánového nádobí, jehož některé sady jsou dodnes používány při příležitosti významných státních návštěv. Ve druhém podlaží se pak nacházejí apartmány císařovny Alžběty (přezdívané Sisi), jejíž život je díky mnoha dochovaným a vystaveným předmětům dobře zdokumentován. Prohlídka tohoto křídla Hofburgu se nevyhýbá ani mnoha kontroverzím, které tuto císařovnu obestíraly, a poskytuje tak zajímavý náhled do rakouských dějin. Stejně jako v zámku Schönbrunn platí i zde zákaz focení; o to autentičtěji ovšem dojmy nabyté během prohlídky působí. 

FOTO 03 (1) Vchod do Rakouské národní knihovny v komplexu paláce Hofburg

Co se kultury týče, dá se Vídeň s trochou nadsázky označit za město hudby. Nejde o hudbu moderní, ale především klasickou, což dokonale zapadá do lehce romantizované podoby města, kterou za velmi krátkou dobu stačí Vídeň v návštěvnících vyvolat. Císařský dvůr a jeho způsoby se tudíž pojí především se skladateli jako Mozart, Beethoven nebo Schubert – všichni jsou mimochodem pohřbeni na Vídeňském hřbitově (Wiener Zentralfriedhof). Poctu těmto hudebním velikánům vzdávají Rakušané různě: pojmenovali po nich ulice či náměstí, jeden z mnoha památníků Mozartovi se nachází i v areálu Hofburgu, a v turistické sezóně se dá každý večer v centru narazit na několik koncertů, kde jejich hudba zní „živě“. K této honosné atmosféře už si stačí představit jen valčík (vídeňský, jak jinak) a dojem pohádky je na světě.

 

FOTO 04 Mozartův pomník (Mozarts Denkmal) v zahradách Hofburgu

Vídeň však nabízí potěšení i pro návštěvníky, kterým aristokraticko-klasické ladění města nic neříká. Za zmínku stojí nejen mnoho kostelů s nádherným interiérem, jako Dóm sv. Štěpána, ale také věže a vyhlídky, ze kterých je skvělý výhled na celou metropoli. Neměli bychom opomenout ani slavný Hundertwasserhaus, který tvary i barevností zaujme nejen příznivce architektury, nebo Dům moře (Haus des Meeres), kde do výšky ční podmořský svět – jedná se totiž o jedenáctipatrovou budovu plnou akvárií a rozmanitosti mořského života. Z hlediska kultury má sice klasická hudba ve Vídni své pevné místo, představení pro vyznavače modernějších stylů se ovšem také najdou. 

FOTO 05Hundertwasserhaus a jedna z jeho mnoha fasád

Sečteno a podtrženo: Vídeň působí, do značné míry zřejmě úmyslně, jako bezmála pohádkové město. Představit si zde panovníky a jejich noblesu není vůbec složité. O poznání složitější je uvažovat, jak se za dob monarchie žilo jejich poddaným. Přesto si zřejmě rodilí Vídeňané předávají z generace na generaci určitý tradiční řád a způsoby, jejichž uplatnění by slušelo i mnoha dalším evropským metropolím. Nicméně právě proto, že na ně návštěvník narazí pouze v germanofonních zemích (a především ve Vídni), dodávají tomuto městu punc výjimečnosti. 

Autor: Marie Svobodová, ICM Prostějov

 

Fotografie: z archivu autora